Bílý Bůh je unikátní jako psí kříženec

Bílý Bůh

Bílý Bůh • Zdroj: artcam

Iva Přivřelová

Čtěte e15 v Googlu přednostně

Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.

Preferujte nás Sledujte nás
Jak nedávno ukázal švédský film Vyšší moc, sekce Un Certain Regard na canneském festivalu sdružuje formálně zajímavá díla, která se nedají jednoduše popsat – zvlášť co se žánru týče. To platí i o maďarském titulu Bílý Bůh, který loni v Cannes tuto sekci vyhrál. Oficiálně je klasifikován jako drama.

Příběh třináctileté Lili z rozvedené rodiny, která musí nějakou dobu bydlet u odcizeného otce, jenž nemá rád psy, je ovšem kříženec melodramatu o rodinných vztazích, artové alegorie o nadřazenosti a útisku, sociálního realismu i hororové parodie. Režisér Kornél Mundruczó v Cannes není žádný nováček, v českých kinech se zatím představil dramatem Šťastné dny a Projektem Frankenstein. Ten se zamýšlel nad tématy zodpovědnosti, rebelantství vůči společnosti a nevyhnutelnosti osudu, která se ozývají i v jeho novince.

Nezletilá Lili i její nečistokrevný pes Hagen jsou outsidery ve světě, o jehož pravidlech rozhodují vystresovaní nerudní dospělí. Lilin otec se živí jako kontrolor na jatkách, s nezúčastněnou necitelností se zbaví i Hagena, jenž pak zažívá nejrůznější nebezpečná dobrodružství. Scény, kdy mu každodenní život na městském smetišti ukazuje roztomilý chytrý ratlík, by se hodily do animovaného filmu. Režisér své psí protagonisty zvládá obdivuhodně a navíc bez speciálních efektů. I beze slov je jejich chování dostatečně výmluvné.

Právě Hagen se pak stane hlavním hrdinou filmu (jeho dva představitelé, sourozenci, dostali v Cannes za svůj výkon Psí palmu). Jeho odysea zahrnuje týrání, drogy, zápasnickou kariéru a nakonec povstání proti lidem. Jeho osud je vykreslen s nervní energií ruční kamery využívající i psí úhel pohledu a hudebního doprovodu s výraznými bicími. A také s takovou vyhroceností až vypadá jako černohumorná parodie na béčkovou americkou produkci. Mundruczó si hraje s hororovými a thrillerovými klišé, přehání jejich efekty.

Tato hra dokáže působit část filmu dost zábavně. Moc se k její satiře však nehodí vážné, rozlícené podobenství o společenských tenzích, nespravedlnostech a netoleranci vedoucí k dalšími násilí, kde chování lidí ke psům může symbolizovat režisérovy obavy ze vzestupu krajní maďarské pravice. Vše k tomu uvozuje surrealistická scéna, v níž stejně jako na konci figurují dvě stovky naštvaných podvraťáků z útulku.

Díky tak náhlým změnám stylu a nálady zůstal hrdě bizarní Bílý Bůh věrný svým hrdinům – také on je podvratný a stejně jako každý kříženec neortodoxní, nečistokrevný a svým způsobem naprosto unikátní.

Bílý Bůh
(alegorické drama, Maďarsko/Německo/Švédsko 2014, 119 minut)
Režie: Kornél Mundruczó
Scénář: Kornél Mundruczó, Viktória Petrányi, Kata Wéber
Hrají: psi Luke a Body, Zsófia Psotta, Sándor Zsótér
Hodnocení: 70 %

Články z jiných titulů