Běhání má jako návykovou látku

Litvínov / Osmašedesátiletý Ivo Řezáč letos oslavil pětačtyřicet let u litvínovského atletického oddílu. Za svůj život si připsal několik běžeckých triumfů.

S běháním začal Ivo Řezáč ve dvaceti letech. Dříve měl prý úplně jiné zájmy. „Jsem z vesnice na Prostějovsku. Když se objevil nějaký známý sportovec, chtěli jsme být všichni jako on a začali dělat jeho sport. Takže jsem si vyzkoušel snad úplně všechno,“ vzpomíná Ivo Řezáč. Běh u něj zvítězil při vykonávání vojenské služby v Českých Budějovicích.

Rozhodnutí v tramvaji

Po vojně si sehnal zaměstnání v Ústí nad Labem. Hned první den ho tenkrát poslali na podnikovou pobočku do Kopist. „Prvního srpna 1964 jsem stál na křižovatce u Kopist a přemýšlel, za koho tedy vlastně budu běhat a čekal na tramvaj,“ říká. Jako první přijela rychlodráha, která směřovala do Litvínova. „A podle toho jsem se rozhodl, kde zakotvím,“ směje se Řezáč.

Původním povoláním stavební technik podle svých slov za mlada běhal průměrně. Skvělé výsledky začal získávat až s příchodem veteránského věku. „Dřív byl běžec veteránem ve čtyřiceti, dnes už v pětatřiceti,“ popisuje. Třikrát oslavil titul veteránského mistra Evropy. Z mistrovství světa a olympijských her veteránů sice nikdy žádné zlato nepřivezl, ale patnáctkrát stál buď na druhém nebo třetím stupínku. Počet titulů mistra České republiky se snad spočítat nedá. „Nejraději vzpomínám na evropský šampionát z roku 1988. Tehdy jsem v belgických Bruggách zaběhl nejlepší světový čas,“ pohlíží atlet do minulosti.

Všestranný běžec

Ivo Řezáč se specializuje na střední vytrvalostní tratě, které měří od pěti do deseti kilometrů. Jednou za rok se nebrání ani běhu delšímu, či kratšímu. Běžci mají možnost vybrat si také z různých druhů charakterů závodů. Existuje běh silniční, krosový, při kterém se nedá spoléhat na vlídnost přírody, dráhový na umělém povrchu a v neposlední řadě běh do vrchu. „Dělám všechno kromě běhu do vrchu. Ten jsem kdysi zkusil a zle to dopadlo,“ poukazuje na pár let starou špatnou zkušenost. Nejdelším závodem v jeho životě byl maraton. „Jednou mi řekli, že kdo nemá za sebou maraton, není atletem. V padesáti jsem si na to vzpomněl a troufnul si na něj. Bohužel, špatná příprava, vedro a podcenění udělaly své,“ přiznává. V padesáti přitom na svých obvyklých délkách porážel o dost mladší soupeře. Leckdy se před ním musel sklonit i dvacetiletý mladík.

Nenáročná regenerace

Běhání bere Řezáč jako svou drogu. Nedokáže si představit, že by s ním skončil. Naopak, zavrhl kvůli němu všechny ostatní koníčky. „Vždycky jsem měl hodně zálib, ale teď už se věnuji jen běhání,“ poznamenává. Při závodě, jak dodává, je mu neskutečně dobře. „Nejraději mám jaro, ale nevadí mi ani zima. Když je suchá a je osmistupňový mráz, to je lahoda. Skvěle se mi dýchá,“ vypráví pohodově naladěný muž.

Jako regeneraci pro své tělo volí saunu a bazén. „Osm minut jsem v sauně i v bazénu.“ Takhle to prostřídá čtyřikrát a je mu fajn. Běh Ivu Řezáčovi změnil život. K lepšímu.