Avar, Slezan, Pikard. Pivo trochu jinak

Ještě před osmnácti lety by bývalý pivovar v Hlučíně nenašli ani místní. Pětisetletou tradici vaření zlatavého moku ve městě připomínaly jen dva metry široké kamenné zdi pod zchátralým městským skladem. Místo demolice ale pivovar dostal druhou šanci a dnes v něm Leonard Plaček vaří až deset tisíc hektolitrů ročně. „Radnice hledala pro dům nejlepší využití. Před tržnicí a autosalonem dala přednost pivovaru,“ říká o svých začátcích ředitel hlučínského Avaru Plaček. Do podnikání se v roce 1992 pustil i přesto, že s vařením piva neměl žádné zkušenosti. „Neměl jsem k pivovarnictví žádný vztah, chtěl jsem se jenom živit sám. Pracoval jsem v radiokomunikacích a později se věnoval strojařině. Známí mi říkali, že když umím vařit pryskyřici v toluenu, zvládnu i pivo,“ směje se Plaček. Zázemí pivovaru vybudoval od základů znovu, zbývala ještě receptura. „Vybavení nám dodaly firmy a kvalitu vaření řídila zkušená sládková, kterou nám později přetáhli Japonci. Od té doby sládka nemáme. Kumšt předávám zaměstnancům sám a dodržujeme postup. To je nejdůležitější,“ vypráví Plaček.

Po Avaru hlava nebolí

Podobně jako v jiných malých pivovarech, ani v Hlučíně pivo nepasterizují. „Díky speciální filtraci neztrácí pivo to dobré, co v něm je. Musíme ale sterilizovat sudy i lahve,“ popisuje Plaček. V poslední době od plnění lahví upouští. V konkurenci velkých pivovarů se to nevyplatí. „Byla doba, kdy to šlo i proto, že jsme na trh jako první v Česku vrátili lahve s keramickou zátkou. Později to ale začaly dělat i větší pivovary. Teď lahve vyvážíme, nebo plníme na zakázku,“ vysvětluje Plaček. Sudové pivo je naopak místní záležitost. „Rozvážíme do Ostravy a okolí,“ pokračuje Plaček.
V přilehlé restauraci láká pivovar nejen na přírodní pivo vlastní výroby, ale také na buráky. Ty dostanou hosté zdarma. „Žádáme je, aby burákové slupky házeli na zem. Pohlcují totiž kouř a každé ráno je tak v restauraci čistý vzduch,” upozorňuje Plaček.
Z bran hlučínského pivovaru vyjíždí světlá a tmavá dvanáctka. Zákazník jich může vypít, kolik chce, a nebude ho bolet hlava. „To můžu garantovat,“ přesvědčuje Plaček.

Slezan i na Pekařské

Mnohem skromnější je malá rodinná varna v bývalých kasárnách v Leskovci u Březové. První várku v ní uvařili teprve před čtyřmi lety. „Byla to dost hořká třináctka, ale pít se dala. Dneska děláme pivo mnohem lepší,” vzpomíná sládek René Binar. V současnosti pivovar Slezan vyprodukuje pět set hektolitrů ročně. Bývalá raketová posádka po sobě nechala vrt, který dává místnímu sládkovi kvalitní vodu. „Je čistá jako kojenecká voda. To je velké plus,“ komentuje Binar. Binar si nevydělává jen vařením piva. „Mám ještě další práci, tohle je hlavně koníček, i když je poměrně náročný,“ říká lesní inženýr Binar. S jeho Slezanem se potkávají lidé v restauraci v Leskovci a v opavské pivnici Na Rožku. Domácí hospoda minipivovaru je trochu z ruky, o to víc ji ale vyhledávají turisté. „Procházejí se tady jeleni, lišky a spousta další zvěře, je tady klid. Jsme stranou od veškerého dění, ale věřím, že lidem, ať už v létě cyklistům, nebo v zimě pěším a běžkařům, se vyplatí k nám dojít na pivo,” podotýká Binar.

Zhruba jednou za čtvrt roku připravuje sládek pivovaru Slezan speciální pivo. „Vařím například májovou osmnáctku, která je velmi úspěšná. Daří se i ochuceným pivům, jako jsou višňové, medové či mandlové,“ dodává Binar.

Je libo puškvorcové?

Další malý pivovar, Pikard Zámek Zábřeh v Ostravě, nespoléhá na milovníky tradičního piva. Láká spíš pivní experimentátory.
Pro letošní sezonu vyrobil speciální Třináctku Pikard jantarový. Tak se přesně pivo jmenuje. „Pokud vím, tak na Moravě takové pivo nevaří nikdo,“ říká sládek Rostislav Řehulka. Sice vzniklo na britských ostrovech, na Zámku však vaří americký typ tohoto piva. „Je více chmelené. A není pro každého. Má výraznou chuť po chmelu a také pro ovoci. Někomu chutná hodně a někomu zase vůbec,“ vysvětluje sládek. Vařit se jej naučil v Austrálii, kde pracoval. „Je vyzkoušené na australských pijácích,“ dodává Řehulka.
Kromě jantarového Ale nabízí pivovar další tři druhy piv. Klasická je světlá jedenáctka Pikard, kuriozitou je pšeničná jedenáctka zvaná ženská, protože výrazně chutná ženám. A další zvláštností je tmavá puškvorcová čtrnáctka. Jak napovídá název, sládek Řehulka přidává při vaření do piva kořeny puškvorce.
„Nechodí k nám klasičtí pivaři, kteří denně vypijí deset dvanáct piv,“ říká manažer Zámku Radovan Koudelka. Lidé chodí místní piva spíše ochutnat.