Architekt Kročák napsal knihu. O Hraběti, Panství i primátorovi

Dvě stě stran ze života známého budějovického architekta určité lidi nadzvedne. Dvaapadesátiletý Jaromír Kročák je prvním spisovatelem, který se odvážil zmapovat praktiky kolem velkých jihočeských stavebních zakázek.
V praxi navrhuje bytové domy, rekonstrukce památek i zdánlivě futuristické skelety společenských a kulturních center v celé republice. Ve chvílích volna se mění v rockového muzikanta, hráče na kytaru a klávesy.

Proč jste napsal knihu?

Je to moje prvotina, vznikala na základě osobních a pracovních zápisků v průběhu deseti let. Přiznám se, že špatně spím, takže psaní v noci pro mě bylo určitou relaxací.

Prvotiny většinou vznikají z nutnosti vypsat se z osobní krize.

Byla to krize zdravotní, osobní, ale i pracovní týkající se mého ateliéru. Architekt se potkává s různými lidmi. Férovými i mírně řečeno šibaly. Některé jejich praktiky ve mně vyvolaly potřebu dát všechno na papír.

Psychoterapie zafungovala?

Bezvadně. Naštěstí mám dobré rodinné zázemí a v ateliéru to zase šlape.

V příběhu vystupují lidé, které Budějčáci poznají. Třeba Hrabě. Samotné České Budějovice jste přejmenoval na Město, jinak se jmenuje i Třeboň a Hluboká, ale každému je jasné, o co jde. Už jste měl s postavami problémy?

Já každému vysvětluju, že je to fabulace. Bránil jsem se definovat i místo. Záměrně jsem zvolil vyprávění v třetí osobě architekta Jana Konuse. Lidé se ale opravdu poznávají. Nechal jsem se inspirovat povahovými rysy skutečných osob a situacemi, které se staly. Měl jsem už jednu zápornější reakci od kolegy, ale jinak jsou, dá se říci, postřehy spíš kladné.

Můžete jmenovat nespokojeného čtenáře?

Nechci. Je to bývalý kolega, se kterým jsem pracoval. Rozdělovaly nás přístupy k tomu, jak vést a získávat zakázky. Nerozešli jsme se. Mluvíme a diskutujeme spolu.

Právě zákulisní tanec kolem stavebních zakázek popsaný ve vaší knize může čtenář pochopit jako mafiánské způsoby. Investora velkého hotelu zatkne policie kvůli zneužití evropských dotací, kmotr, kterého nazýváte Hrabě, řídí zpovzdálí občanské sdružení a doporučuje komunálním politikům, jaké stavby mají schválit. Architekta Jana vyslýchá kriminálka.

Osobně se bráním označení mafie, na to jsem alergický. Mafii mám spojenou s podsvětím v Itálii. Tady u nás jde spíš o tvrdý byznys. Jak ve stavitelství, tak v politice. Projekt na hotel je popisovaný podle skutečnosti, i já jsem musel podávat v této souvislosti dvakrát vysvětlení policii.

Příběh se točí také kolem projektu Černého pelikána, kterého v knize nazýváte Kormorán. Stále odmítáte tvrzení, že centrum bude jen další betonovou krabicí uprostřed města, která ztratí v ekonomické krizi využití a smysl?

Výrazy jako betonová krabice mě mrzí. Kdyby to byla pravda, vůbec bych do toho nešel. Je to obchodní centrum naruby, stavba s parkem vrostlá do bloku s pasážemi, které propojí Lannovu třídu a Rudolfovskou. Dopravu na ní zklidní zanádražní propojení. Návštěvník bude vnímat jen jeho vnitřek, stráví v něm víc času. Černý pelikán je dílem našeho kolektivu, i když hlavní vizi musí mít šéf. Připravujeme ho už možná sedm let. To se stává, když se do všeho zamíchají obyvatelé, sdružení, památkáři. Teď jsme po deseti letech dokončili knihovnu v Soběslavi.

Hrají důležitou roli i osobní vztahy architekta a úředníků, jak jste naznačil v knize?

Ano. Architektura je politikum. Zvlášť když, jako Černý pelikán, vstupuje do veřejného prostoru.

Je vidět, že vás některé názory štvou. Použil jste v knize termín zelení teroristé.

To jsem schválně nadnesl. Štvou mě argumenty, které vznikají účelově. Jinak respektuju i názory laiků, třebaže jsou někdy jen intuitivní.

Jmenujete občanské sdružení Vlna, které řídí Hrabě. Kdo to je? Jihočeské matky? Calla?

Ani jedno. Nebudu jmenovat. Sdružení jako Vlna vznikají záměrně, aby daný projekt pozdržela nebo zničila a získala čas pro investora konkurenčního záměru. To je pak podlý soupeř. Jsou ale sdružení, se kterými se mi diskutuje dobře.

Jak ovlivnila diskuze Černého pelikána?

Předělali jsme projekt. Zachováme a opravíme zdevastovaný dům Hajičků ve stylu art deco i prostory v něm jako součást stavby. To ji zhodnotí. Jsem za to rád. Jednu chvíli to vypadalo, že ministerstvo dům prohlásí za kulturní památku. Hrozilo, že skončí jako Mariánská kasárna.

Uznáváte, že v tomto případě byla rozprava o projektu přínosem?

Určitě je špatné, když se architekt uzavře do věže ze slonovinové kosti a chová se elitářsky. Pak mu normální lidé začínají překážet. Když jsme připravovali náměstí v Soběslavi, požádal jsem radní, aby svolali veřejnou debatu. Podobně vidím návrhy revitalizace sídlišť. Musí to ale být v etapě, kdy se rodí záměr a stanovují se mantinely.

Jak jste tedy daleko s Černým pelikánem?

Připomínky k projektu jsou vypořádané, jsme před jeho dokončením.

Můžete jmenovat slabiny a přednosti Českých Budějovic?

Líbí se mi historické centrum s náměstím. Samozřejmě, že v posledních letech vznikají diskutabilní stavby a budovy nezajímavé. S Lincem se nemůžeme porovnávat. Souvisí to se vztahy a politikou. Naštěstí město začíná řešit dopravu.

Můžeme se těšit na další knihu?

Dokončuji ji, ale mluvit o ní z pověrčivosti ještě nechci.

Jaromír Kročák, nar. 1958

Vystudoval Fakultu architektury ČVUT
Od roku 1992 podniká ve vlastním ateliéru
Za bytové domy ve Zlivi získal cenu PRESTA 2000
Jeho tým projektoval například obchodní dům Černý pelikán, hotel Klika, rekonstrukci hradu v Soběslavi
Je ženatý, má dvě děti

Úryvek z Kročákovy knihy

O budějovické politice:
(jména a reálie autor změnil)

„Co říkáš na Kormorána?“
„Víš, Daro, mám z toho rozporuplné pocity. Primátor mě dneska ale vůbec nepřesvědčil, že by tomu byl nakloněný. Ten se bude především starat o své předvolební preference a každou takovouhle akci, která by mu snížila kredit, odstřelí. Ten to neposuzuje z hlediska dlouhodobého přínosu Centra Městu, ale pouze pohledem současným.“
„Já bych to neviděla tak černě. Dneska pojede po jednání ve Slévárně na Panství. Má se tam setkat s Hrabětem a má tam být i hejtman. Ale nech si to, prosím tě, pro sebe.“
„Na Panství? A hejtman taky? Jak to víš?“
„Na to se mě neptej. Mám taky určité informační zdroje. Nechtěla jsem proto, aby se to u primátora zbytečně vyostřilo. Ještě dnešek neskončil a o postoji primátora bude večer určitě více jasno. Jsou všichni z jedné politické strany a večer si to zřejmě všechno vyříkají. Uvidíš, můj informační zdroj je spolehlivý.“
„Ty mě neustále překvapuješ. Nejsi ty hlavním bossem místní mafie?“
„Přestaň. To opravdu ne. Jsem na tom stejně jako ty. Pouhý pěšák na naší malé šachovnici.“