Advokát vs. chirurg. Praštit právníka v ringu? Žaloba nehrozí

Z tělocvičny brněnského klubu Muay-thai se vypotácí muž s oroseným čelem, zkrvaveným ručníkem u nosu a úsměvem na tváři. „No vidíte, thajský box je docela bezpečný sport,“ žertuje právník Richard Tománek.

Levačkou dostal od právníka Petra Holuba. „Kolegovi to trošku ujelo a otřel se mi rukavicí o nos. Kdyby to byla rána, tak mám nos zlomený,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý Tománek.

Na některých trénincích thajského boxu by rozhodně neobstál názor, že mezi zájemce o bojové sporty patří hlavně hromotluci oplývající svaly, nikoli inteligencí. „Někdy mám pocit, že jsem tu s bakalářským titulem za hlupáka,“ říká ironicky zápasník i trenér thajského boxu Aleš Blažej. V tělocvičně Karla Kaisra totiž trénují Brňané, kteří rozdávají v práci právnické či lékařské rady a v tělocvičně direkty.

„Líbí se mi, že když na tréninku praštím kolegu právníka, mám jistotu, že mě nebude žalovat,“ říká bývalý obchodní soudce Tománek. Dnes se věnuje praxi advokáta. „Dříve jsem jezdil na motorce závody Cross country rally, podíval jsem se i na Rally Paříž Dakar. Na motorky už se necítím, ale chtěl jsem si udržet fyzičku,“ vysvětluje svou motivaci Tománek. V thajském boxu podle něj člověk získá fyzičku poměrně rychle. „Čtyři měsíce chodím třikrát týdně a už se cítím o dost lépe. Tyhle rifle jsem si koupil před lety, ale brzy mi byly malé. Div, že mi teď nepadají,“ ukazuje Tománek výsledky náročného tréninku.

Thajským boxem bojuje proti sedavému povolání a nepravidelné stravě. „V tělocvičně se určitě zapotím o dost více než v soudní síni. Box mě totiž na rozdíl od některých pracovních úkolů baví,“ přiznává muž.

Mozky v ringu

Advokátovi kolegové dobře vědí, že není radno neshody s Tománkem řešit jinak, než slovy. „Thajský box každopádně nedělám proto, abych si získal respekt v práci. Jde mi o vlastní vyrovnanost, kondičku a o to, abych získal nadhled. Kdybych šel po Cejlu a někdo na mě vybafl, dost možná bych situaci díky tréninku vyřešil. Vždyť kolikrát za život na člověka letí pěst? Tak jednou dvakrát. V tělocvičně jsou to týdně stovky pěstí,“ říká Tománek.

Thajský box mu doporučila kamarádka jeho manželky. „I z toho je jasné, že je kondiční thajský box pro každého,“ ujišťuje Tománek. Mezitím zjišťuje, že již nekrvácí a odchází do sprch.

Lidé v pozicích s velkou zodpovědností a tlakem mnohdy propadají závislostem. Do této skupiny patří i lékaři. Chirurga Ondřeje Havlíčka přivedla do tělocvičny poblíž zastávky Tylova v Králově Poli závislost na adrenalinu. „Někteří lidé pracovní tlak kompenzují alkoholem, jiní léky a někteří vůbec, což je nejhorší. Mě do rovnováhy dostává thajský box, jízda na motorce a sportovní střelba,“ říká pětatřicetiletý muž z Brna, který pracuje v Hustopečích.

Adrenalinu si Havlíček užije dost i v zaměstnání. „Práce chirurga mi po čase přišla stereotypní, tak jsem začal jezdit jako lékař se záchrankou a v helikoptéře,“ vypráví rekreační thaiboxer. Jízda sanitkou podle něj občas bývá hororovým zážitkem. „Čeští řidiči jsou neskutečně agresivní. Sanitku nepustí, nebo jedou těsně za ní, anebo ji pustit chtějí, ale začnou panikařit a chovat se nelogicky,“ popisuje zážitky z práce Havlíček. Říká, že po takovém dni si v tělocvičně rád „vyčistí registry“. Na thajský box mu ale kvůli náročné práci nezbývá moc času. „Do tělocvičny se dostanu nanejvýš dvakrát týdně. Když mám volné dopoledne, jdu boxovat,“ poznamenává muž, který se věnuje bojovým uměním od základní školy.

Na boule a zlomeniny si musela zvyknout především jeho manželka. „Za tři roky thajského boxu jsme měl dvakrát zlomený palec na noze, jednou na ruce a taky žebra,“ vypočítává lékař. Výhodou je, že si Havlíček dokáže zranění sám okamžitě diagnostikovat. „Není mi to ale moc platné, bolí mě to stejně. Do ostrého zápasu bych ale nešel, živím rodinu, nemůžu se vyřadit ze života,“ říká Havlíček.

Jako lékař záchranky zatím schopnosti bojovníka nevyužil. „Beru to jako sport, který je zejména o překonání strachu. Když se proti mě při tréninku postaví stodvacetikilový chlap, tak se přece jen bojím. Naučil jsem se tím pádem lépe ovládat a odhadnout své schopnosti,“ tvrdí Havlíček.

Chirurg a lékař záchranky si dobře uvědomuje rizika, která bojové sporty přinášejí. „Každý úder do hlavy je mikrotrauma. Údery se s věkem sčítají a hranice, kdy se projeví důsledky, je individuální,“ říká chirurg.
V thajském boxu končí většina zápasů „rozkopanou“ nohou jednoho z borců, takže hlava netrpí tolik, jako třeba při boxu. „Bojovník, který nemůže chodit, nedokáže bojovat,“ líčí Havlíček.

Po tréninku navlékne kombinézu a vyráží na své silniční třináctistovce domů. Víkendy si zpestřuje střelbou z pistole. „Jsem několikanásobným mistrem republiky ve střelbě velkorážnou pistolí. Zbraň u sebe ale nikdy nenosím,“ upozorňuje lékař.

Také právník Petr Holub není zcela typickým vyznavačem thaiboxu. Zaměstnávají ho cenné papíry, restrukturalizace firem a ekonomické právo. „Byl jsem dost líný člověk a brzy jsem měl problémy s váhou. Nejdřív jsem proto boxoval za Kometu a už asi pět let dělám thajský box. Od té doby jsem zhubl skoro dvacet kilo,“ říká Holub. Údery do pytle nebo přátel v tělocvičně jej nabijí, jako nic jiného. „V den, kdy mám dopoledne trénink, toho v práci udělám mnohem víc. A lépe se mi i spí. Bojový sport prospěl i mé koncentraci,“ pochvaluje si rozložitý muž.

Právníci a lékař se v tělocvičně stali dobrými přáteli. „Je tu skvělá parta a člověk si zvykne na nějakou tu ránu, což určitě neškodí,“ shodují se muži.