1 + dvě ženy zavřou malby do věže
„Malovat po sobě? Kvůli fotce. Jasně. To zvládnem.“ Štěpánku, Báru i jejich matku Janu nebylo těžké při fotografování přemluvit. Chopily se temperových barev a zaútočily jimi na své tváře. S nadšením. Podobným tomu, s jakým tvoří obrazy. Ty budou k vidění od 4. května v prostorách táborské vodárenské věže. Výstavu ženy schovaly pod název Šímová 1 + dvě.
„Nemáme společné téma. Každá tvoříme nezávisle. Nezbylo nám proto, než zvolit takový neutrální název,“ vysvětluje Jana Šímová. Je malířka z nadšení, jinak vystudovaná strojní inženýrka, pracující jako projektantka
v energetice.
„To je paradox, že? Všechny jsme vlastně techničky. A malováním relaxujeme,“ dodává Jana a dcery přikyvují. Například mladší, osmnáctiletá Štěpánka studuje v Táboře technické lyceum.
„Moje obrazy jsou takovým okamžitým přenesením nějakého zážitku. Něco vidím, z něčeho mám určitý pocit, najednou přijde zásek a musím to namalovat,“ popisuje. Zdrojem inspirace je jí prý hlavně hudba, příroda a víra.
Štěpánka si podmaňuje různé techniky. „Objevuju je a zkouším je přinutit k tomu, abych se skrz ně mohla vyjádřit,“ směje se. Ve vodárenské věži uvidí hosté její koláže, jak sama říká, spíš vystřihovánky, portréty kreslené uhlem, ale i velké plátno se zobrazením biblického výjevu útěku Boží rodiny do Egypta.
Speciální vztah má Štěpánka k jednomu z vystavovaných obrazů, stylizovanému portrétu hudebníka. „Je to člověk, se kterým jsem hrála a který mi dal jiný pohled na hudbu,“ vysvětluje dívka.
Zatímco její obrazy vznikaly za poslední půlrok, její starší sestra Bára „zrecyklovala“
i svou starší tvorbu. Perokresby, pro potřebu výstavy několikrát nazvětšované, vznikaly s trpělivostí a pečlivostí pod lavicí při studiu na gymnáziu.
Zobrazení drobných objektů, plošek, krystalků jakoby bylo inspirované maďarským grafikem Victorem Vasarelym. Doplní je koláže a také další perokresba, která se svou konkrétností ostatním Bářiným dílům vymyká.
„Zpravidla kreslím abstrakce. Ale do jedné se mi vloudila postava ženy, schovávající snad nějaké tajemství. Říkáme jí Perlorodka,“ dodává dvacetiletá Bára.
Nejucelenější soubor prací představí na výstavě Jana Šímová. O syntézu, či-li zjednodušení, ženy se pokusila akrylovými barvami. „Po období, kdy mamka malovala samé ptáky, kterých máme už plnou chalupu, je tu zas období ženské figury,“ smějí se dcery. V jednom z pater věže tak bude k vidění žena Tonoucí, Ledová, Vyzývavá, Snící či Malující.
„Původně jsem chtěla zkusit abstrakci, ale stále se mi tam motala postava ženy, tak jsem jí nebránila,“ potvrzuje Jana, která má za sebou výstav již několik. Některé ve spolupráci s Hanou Masopustovou, vedoucí výtvarného oddělení umělecké školy v Sezimově Ústí. „Ta má na naší tvorbě velkou zásluhu. Vede nás, opravuje, dodává odvahu,“ podotýká Jana Šímová.
Vernisáž výstavy Šímová 1 + dvě začne ve středu 4. května v pět hodin odpoledne ve vodárenské věži v Táboře. Potrvá do konce května. Právě nyní přípravy vrcholí. „Rámujeme, zvětšujeme, Štěpka ještě možná přidá i nové linoryty. A některé obrazy asi budou viset ještě mokré,“ uzavírá se smíchem matka Šímová.
