Když se mladá rodina rozhodla postavit si chalupu v Jizerských horách, měla od začátku jasno: Chtěla, aby místo respektovalo tradiční horskou architekturu a zároveň nabízelo komfort současného bydlení. Z místa se tedy neměl stát jen rekreační dům, ale prostor, kde se budou potkávat přátelé u dlouhých večeří a všichni načerpají energii z okolní přírody.
"Co byste měl u nás vidět? No rozhodně vampýra Tobiáše!" Tuhle specialitu Hrádku nad Nisou poradilo navštívit reportérovi Aktuálně.cz hned několik místních. Možná i proto, že žádnou jinou atrakci tohle malebné a klidné pohraniční město nemá a turisté tudy jen projíždějí, láká však stále nové obyvatele a mladé rodiny. Což se ovšem ani zdaleka nedá říct o Bedřichově, kde na místní téměř nenarazíte.
Bylo pondělí 18. září 1916. Do Jizerských hor pomalu přicházel podzim a v údolích panoval obvyklý klid. Kolem čtvrté hodiny odpolední se však tichým krajem prohnala mohutná vodní vlna a s ní vše, co cestou stihla pohltit. Ani ne rok stará přehrada na Bílé Desné se nečekaně protrhla. Katastrofa, která smetla domy a vzala životy 65 lidem, se zapsala jako vůbec nejhorší svého druhu v českých zemích.
Jde o jednu z nejznámějších českých staveb a ikonu celého Liberecka. Už dlouho ale není jasné, co s vysílačem na Ještědu z roku 1973 bude dál. České radiokomunikace, současný majitel, jej chtějí prodat, hejtmanství ale dosud velmi nákladný obchod neschválilo. Čas mezitím ubíhá a jeho stopy jsou na více než půlstoletí staré stavbě stále viditelnější. Ve hře je tak i prodej do soukromých rukou.
Ze země trčí rudé, prstům podobné útvary poseté černým slizem a silně páchnoucí po zkaženém mase. Ne, neocitli jste se ve scéně z hororu. Právě jste narazili na jednu z nejexotičtějších hub Evropy, květnatec Archerův. Jak ukazují aktuální nálezy z Česka, s tímhle na první pohled exoticky vyhlížejícím kouskem se můžete setkat i na své vlastní zahradě.
"Byl to klukovský sen," vypráví majitel trampovny v Oldřichovském sedle v Jizerských horách Josef Heindorfer, kterému nikdo neřekne jinak než 'Koza'. Z trosek bývalé hájenky, kterou v roce 1993 koupil, vybudoval během let vyhlášený podnik. Na pečené vepřové koleno sem z hor slézají po setmění trampové i horolezci. "Teď se ale všechno hroutí, trampové vymírají," dodává vzápětí třiasedmdesátník.
Kolem jídla se motal odmala. Jako kluk choval králíky, vyučil se na jatkách a na vojně dělal kuchaře. "To, že jsem řezník, neznamená, že nemám rád zvířata. Naopak. Nesnáším, když je někdo týrá, to bych se kolikrát neudržel," říká raspenavský řezník Karel Klouček. "Mám rád i vegetariány, ti si na rozdíl od veganů dají říct a po čase vezmou rozum do hrsti," směje se rodák z podhůří Jizerských hor.
Je dobře známo, že Krkonoše každé léto víc trpí pod náporem turistů. V posledních letech se ale problém overturismu týká i sousedních Jizerských hor. "Od covidu sem jezdí miliony lidí ročně, nárůst je markantní," říká ochranář Tomáš Korytář. A místní příroda, včetně vzácných tetřívků, je v ohrožení. Mohou za to zejména nezkušení turisté, kteří se v přírodě neumí chovat, a také nástup elektrokol.
Je dobře známo, že Krkonoše každé léto víc trpí pod náporem turistů. V posledních letech se ale problém overturismu týká i sousedních Jizerských hor. "Od covidu sem jezdí miliony lidí ročně, nárůst je markantní," říká ochranář Tomáš Korytář. A místní příroda, včetně vzácných tetřívků, je v ohrožení. Mohou za to zejména nezkušení turisté, kteří se v přírodě neumí chovat, a také nástup elektrokol.
Doma o ní říkají, že na co sáhne, to se jí daří. Zájem, který na Instagramu vzbudila její autorská keramika, je toho koneckonců důkazem. Přesto je pro keramičku pocházející z Jizerských hor Marii Skuhravou doskladnění každé další várky keramiky náročné a pocity z toho, že lidé její výrobky vykoupí pokaždé během několika minut, nejsou vždy jen čisté štěstí a radost.
Postavit si nový dům v chráněné krajinné oblasti chce někdy pevné nervy. Barbora a Petr by mohli vyprávět. Před pěti lety koupili pozemek u Janova nad Nisou v Jizerských horách s tím, že na něm postaví novou chalupu. "Nechtěli jsme žádné moderní monstrum, ale roubenku, která se bude lehce lišit od těch, co už tady jsou. Ale to jsme narazili," říkají.
Roubenka v Jizerských horách, kterou za pandemie koronaviru koupili a přestavěli manželé Petrovi, budí dojem, jako by ve svahu u Příchovic stála celou věčnost. Dřevěné trámy, dvojitá okna a šindelová střecha navazují na techniku stavění dávných předků a interiéry kopírují původní dispozice. Jako předlohu měli majitelé starou chalupu, která na místě stála desítky let, byla ale ve špatném stavu.
Vyjede-li městský člověk na víkendový glamping do Jizerek, může ho tam leccos překvapit. Pozastavit se může třeba nad tím, že potmě nikam netrefí, že noc je v horách tmavá jako uhel a samota v ní hlučnější než otevřená okna do ulice. A že když se probudí, přiloží si do kamen a rozhlédne se údolím, nad nímž vykypěla mlha, je po ránu tak nějak zvláštně šťastný.
Dům s bílými okenicemi a modrými palubkami evokuje charakter přímořské vesnice nebo skalnatého pobřeží Skandinávie. Nová dřevostavba ale stojí mnohem blíž. Svým majitelům udělala radost v malé obci na severu republiky na pomezí Krkonoš a Jizerek. Stejně jako její starší sestry vychází z tuzemské tradice a drsného klima horské oblasti. Podívejte se.
Většina lyžařských středisek ukončila zimní sezonu dříve, než plánovala. O víkendu se kvůli teplému počasí uzavřely menší sjezdovky. V provozu zůstávají jen největší výše položené skiareály, které s nadějemi vyhlíží nadcházející ochlazení. Meteorologové předpovídají na pondělí další sněžení. Nová sněhová nadílka by měla spadnout hlavně na severu Čech.
Filip a jeho sestra dostali od rodičů chalupu z 19. století. Dům v malebné vesnici Jindřichov v Jizerských horách Filip původně nechtěl, jeho manželka a sestra Kateřina ho ale přemluvily k tomu, aby si obydlí nechali. V roce 2021 tak začali s rekonstrukcí a život se jim na čas obrátil vzhůru nohama. Volné víkendy trávili prací na stavbě a plánováním interiéru.
Rodina sklářů si v Jizerských horách koupila stoletou roubenku. Okouzlila je atmosférou starých časů i lokalitou uprostřed přírody. Na dohled není žádná civilizace, poletují tu jen modřinky a kolem pobíhá divoká zvěř. Na stavu domu se ale podepsal zub času, a tak ho majitelé museli nechat kompletně opravit. Přizvali si k tomu studio Mjölk.
Při rekonstrukci bytu v Jizerských horách si architektka Markéta Bromová vytyčila jasný cíl. Chtěla vytvořit interiér, kde by moderní styl ladil s atmosférou starých časů. Byt o 80 metrech čtverečních pokryla betonovou stěrkou a na ni postavila tmavý nábytek, který odkazuje na kouzlo horských chat a starých venkovských domů.
Hvězdy lze ve městech pozorovat o poznání hůř než na venkově, často nejsou vidět vůbec. Může za to jev zvaný světelné znečištění. Ten s sebou podle vědců nese i závažnější důsledky. V ohrožení je nejen lidské zdraví, ale především příroda, varuje Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd. Téma chce ministerstvo životního prostředí zvednout během předsednictví Rady Evropské unie.
„Baví mě se propadat do minulosti. Dobové filmy jsou zajímavé v tom, že se setkáváte s realitou, z postav můžete čerpat inspiraci. Z příběhu jsem znal Hanče a Vrbatu, ale o Emerichovi jsem nevěděl,“ říká o roli ve filmu Poslední závod herec Marek Adamczyk. „Během natáčení se osvědčilo otužování, pomohlo mi pracovat s pocitem mrazu, na place bylo i -10 stupňů,“ dodává. Film má premiéru 24. března.
V podhůří Jizerských hor si manželé Ciprovi vyhlédli bývalou sklárnu v dost neutěšeném stavu. Žena Karolína nejdřív nevěřila, že se ze staré fabriky ve Smržovce dá udělat příjemné zázemí, její manžel má ale pro továrny slabost, a tak na jeho přání kývla. Z Prahy se i s dětmi přestěhovali na sever a sklárnu začali kousek po kousku opravovat. Dnes v ní mají sídlo firmy a výcvikové centrum pro psy.
Jizerskohorské bučiny jsou první přírodní památkou v Česku zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. Lesy na severovýchodním úbočí Jizerských hor přežily ekologickou katastrofu, která postihla pohoří v 80. a 90. letech minulého století. Tehdy došlo k naprostému odlesnění náhorních plošin. Vzácná přírodní lokalita se na seznam UNESCO dostala v červenci 2021.
Jizerskohorské bučiny jsou první českou přírodní památkou zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. Oproti zbytku Jizerských hor jsou zajímavé i tím, že tyto lesy na severovýchodním úbočí hor přežily ekologickou katastrofu, která postihla pohoří v 80. a 90. letech minulého století. Tehdy došlo k naprostému odlesnění celých náhorních plošin.
Jizerskohorské bučiny jsou první českou přírodní památkou zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO. Místní buky přežily staletí. V podstatě jen díky neprostupnosti terénu severovýchodního svahu Jizerských hor je v minulosti lidé nevykáceli. "Na turisty dýchne duch lesa," říká Ondřej Petrovský z Nadace Ivana Dejmala, která se o zachování bučin částečně zasloužila.
Na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO patří nově Jizerskohorské bučiny v Jizerských horách. O jejich zařazení ve středu rozhodl výbor světového dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Jde o první tuzemskou přírodní lokalitu na tomto seznamu.
