V Izraeli v úterý zemřel poslední přeživší bojovník povstání ve varšavském ghettu v roce 1943. Michael Smuss, který s nacisty bojoval zápalnými láhvemi, zemřel ve věku 99 let. Jeho úmrtí podle agentury AP potvrdila jeho manželka.
Ve stínu hradeb terezínské pevnosti stojí budova staré vojenské nemocnice. Její zdi pamatují mnohé - poslední dny atentátníka Gavrila Principa, který tu coby vězeň skonal stejně rychle jako sláva habsburská říše i útrapy obyvatel židovského ghetta, které v Terezíně vzniklo za druhé světové války. Místo dodnes vábí turisty i ty, kteří věří, že se za jeho bránou skrývá víc než jen pohnutá historie.
Zaniklá místa i nesmrtelné klenoty. Ačkoliv se česká židovská ghetta mohou v některých aspektech lišit, všechny spojují tragédie spjaté s druhou světovou válkou, pogromy a někdy také rozsáhlými požáry. Prohlédněte si snímky zachovalých i zmizelých míst a budov a projděte se historií židovských ghett na našem území. Které čtvrti neztratily své silné kouzlo a kde najdete pouhé trosky či náhrobky?
Koho u nás mohou volit mladí, avantgardně uvažující ženy a muži? Proč by nemohli vnímat těžké a stále se opakující chyby kapitalismu? Proč by měli dělat, že na zastavení klimazměny máme času habaděj?
Jen za doprovodu klavíru, sboru a pěvců tento čtvrtek v pražském kostele sv. Šimona a Judy zazní Requiem od Giuseppa Verdiho. Začne jím festival Věčná naděje, který se zaměřuje na skladatele tvořící v koncentračních táborech. Letos připomene dílo, jež se v Terezíně stalo symbolem vzdoru židovských vězňů vůči nacistickému útlaku.
Vyrůstají ve vyloučených lokalitách, často nedokončí školu, a v budoucnu proto najdou jen hůře placenou, nekvalifikovanou práci. Romským dětem tak hrozí, že skončí na dávkách jako jejich rodiče. K tomu, aby se z uzavřeného kruhu dostaly, je podle odborníků jedinou cestou kvalitní vzdělání. Projekt zpracovaný analytiky společnosti PAQ Research ukazuje školám, obcím i rodičům, jak na to.
Jestli něco nutně potřebujeme, pak hledat pravdu. Nenechat lži, aby nás ovládaly. Začínáme od začátku. Dezinformátoři volají po nové revoluci, lžou. Společnost by měla dělat opak.
„Terezín dost často nevypadá dramaticky. Je to ghetto, zvláštní čekárna. To drama je v příbězích těch lidí. A Terezín nikdy neměl žádné fotografie s lidmi. To, že někdo vyfotí transport a nám se po dvou letech úsilí podaří identifikovat, o který transport šlo, je mimořádná rarita,” říká k probíhající výstavě Album G. T. ředitel Památníku ticha Pavel Štingl.
Přesně před 80 lety, 19. dubna 1943, plánovali nacisté definitivně zlikvidovat varšavské židovské ghetto, které bylo největší v Evropě. Stovky tisíc jeho obyvatel už předtím skončilo ve vyhlazovacích táborech nebo podlehlo nemocem a zbývaly poslední desítky tisíc. Nacisté ale narazili na nečekaný odpor a vzdor, který obyvatelům vydržel až do půlky května.
Ministerstvo kultury chce v Terezíně investovat peníze do opravy a nové přístavby Muzea ghetta. V mezinárodní soutěži zvítězil návrh skleněné věže za 160 milionů korun. Záměr vyvolal kritiku obyvatel, vedení města i tamních spolků. Peníze by podle nich pomohly stabilizovat rozpadající se památky holokaustu, jimž stát slíbil pomoc.
Franka Frištenského odmala formovali slavní zápasníci z otcova rodu, a tak se po emigraci z Československa profesionálně věnoval sportu. O předcích z matčiny strany nic nevěděl. Hana Kleinová synovi nikdy neřekla, že přežila koncentrační tábor a domů se vrátila jako sirotek. Při psaní knihy Moje máma z Terezína, která vyjde 1. prosince, proto pátral v archivech a zpovídal její spoluvězeňkyně.
Bývalé židovské ghetto v Terezíně je doslova na spadnutí. Město, kterému patří, ale na miliardovou rekonstrukci nemá peníze, navíc už se zadlužilo při minulých opravách. "Pokud objekt nestabilizujeme, tak nám podle statiků nařídí do dvou let demolici," říká Robert Czetmayer z městského úřadu. Pevnostní Terezín je i s ohledem na chmurnou minulost světovým unikátem, jenže masivně a rychle chátrá.
Při rekonstrukci domu v Terezíně na Litoměřicku našel jeho majitel dopisy určené ženě, kterou nacisté internovali v terezínském ghettu. Mezi cennými artefakty byly i transportní kartičky, úřední dokumenty a drobné předměty terezínských vězňů, některé dokumenty jsou ještě z Rakouska-Uherska. Ukryté byly v sutinách na půdě pod podlahou.
V Česku existovalo loni přes 830 chudinských domů, ulic a čtvrtí. V těchto ghettech žilo víc než 127 tisíc lidí. Uvádí to zpráva o stavu romské menšiny za loňský rok. Vychází z odhadů krajských koordinátorů a romských poradců. Dokument by měla v pondělí projednat vláda.
Někdy ztrácím naději, pokud něco neuděláme, bude to jen horší. Ale jsem optimistka, říká Eva Fialová z ANO, která se na půl roku přestěhovala do Předlic, vyloučené lokality v Ústí nad Labem. Spousta lidí tu chodí do práce, i když to není legální zaměstnání. Děti chodí do školy rády. Musíme se soustředit na jejich výchovu, pokud to neuděláme, tak vznikne další generace se stejnými návyky, dodává.
Poslankyně hnutí ANO a zároveň radní Ústí nad Labem Eva Fialová žije téměř čtyři měsíce v sociálně vyloučené lokalitě v ústecké čtvrti Předlice a přiznává, že několikrát zvažovala odstěhování. "Nakonec jsem si řekla, že když to musí vydržet jiní, tak já také," tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz Fialová, která už při nastěhování v červnu avizovala, že zůstane do listopadu.
V centru běloruského města Brest byl nalezen hrob s ostatky stovek lidí zavražděných během druhé světové války. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž se hrob nachází na místě někdejšího židovského ghetta.
Když se bezdoplatková zóna zřídí na adrese, kde je ubytovna, tak proti tomu nic nemám, ale když se vyhlásí nad celým městem, tak je to velký problém, lidé mají po přestěhování výpadek pět šest tisíc korun, který musí nějak nahradit, upozorňuje Vít Kučera z Člověka v tísni, který působí mimo jiné na Teplickém předměstí v Bílině. Spousta lidí je zadlužená, nepracují legálně, jsou tu drogy i prostituce, někdy je to k uzoufání, ale máme i desítky pozitivních případů, kdy jsme ty lidi zachránili, popisuje zkušenost z vyloučené lokality.
S bojem proti chudobě je to podobné jako s bojem proti suchu; ví se, jak na to, spousta plánů však zůstává jen na papíru, jen se mluví a skutek utek.
Celé město bude stigmatizováno, ti lidé nemají šanci najít si normální bydlení, je to absurdní, jediným řešením je prosperita, vedení města je údržbářské, neinvestuje, tvrdí Martin Hausenblas, ústecký zastupitel za hnutí Pro! Ústí k plánu vyhlásit celé Ústí nad Labem za oblast se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů. Dodává, že problém s nepřizpůsobivými lidmi nezmizí, přesunou se jinam. Navrhuje, aby město vytvořilo bytový fond a v průběhu osmi let nakoupilo dva tisíce bytů.
Je nutné ptát se lidí, co potřebují, ne na to, co předtím musí udělat, aby si své bydlení zasloužili, míní Jan Milota z IQ Roma servis. V Brně pomáhá uvádět do praxe program sociálního bydlení, který se po roce fungování podle města osvědčil. Z 50 vylosovaných rodin si bydlení udrželo 48. Systém postavený na zásluhovosti je žalostně neúspěšný, zaviněnost můžeme promítnout do následné práce s lidmi, ale nemůžeme tím podmiňovat vstup do bydlení, tvrdí Milota. Stabilita v bydlení má obrovský vliv na schopnost lidí najít si zaměstnání, na vzdělání dětí i na zlepšení jejich zdravotního stavu, dodává.
Děti z kladenských vyloučených lokalit touží po vzdělání, jsou jako houby, nejsou to žádní lenoši, říká majitelka mateřské školy Ivana Čížková. Spolu se svým manželem Jiřím nabízí v zařízení Vějíř předškolní vzdělání dětem z ghett. Když k nám děti přijdou, nemají zkušenost například s kreslením nebo obrázkovými knížkami, rozdíl po deseti měsících je ale propastný, líčí Čížek. Pro děti z nejodloučenějších lokalit zařídili svoz dodávkou, rodiče tak musí jen připravit svačinu a vystrčit dítě před dveře. V některých případech je ale rodičům jedno a není páka, jak je přesvědčit, proto by se jim mělo na dávky sáhnout a pohrozit jim, myslí si majitelé školky.
Hasič založil požár a těší se na pochvalu, jak to umí se stříkačkou.
Velký pátek je výtečným lékem proti relativizaci hodnot, relativizaci pravdy, kterou teď zažíváme, proti bublině, do níž jsme denně cpáni.
Na severozápadě Čech je v exekuci každý šestý člověk nad 15 let. Ukazuje to nová mapa, kterou sestavily neziskové organizace. V celém Česku je v průměru vedena exekuce téměř na desetinu lidí. Nejproblémovější je situace v okrese Most, kde je v exekuci dokonce každý pátý, nejméně lidí má problém s dluhy naopak na Vysočině a Zlínsku. Klikněte na mapu a projděte si detaily.
I když největší proud běženců z Blízkého východu utichl, Bělehrad stále pro většinu zůstává poslední štací před vstupem do západní Evropy. Hranice Srbska jsou ovšem uzavřeny, což zanechává uprchlíky v beznadějné situaci. Stovky z nich žijí na nádraží v centru Bělehradu, svépomocí přežívají a doufají v lepší zítřky. Vidina evropského snu je jejich motivací. Fotografie pochází z chystaného dokumentárního filmu Michala Pavláska a Tomáše Hlaváčka.
