Na podzim roku 1917 stála na okraji Paříže před popravčí četou žena, která se dlouho koupala v obdivu evropské smetánky. Mata Hari – tanečnice, kurtizána a podle rozsudku také špionka, jejíž intriky měly stát život tisíce vojáků. Před popravou odmítla pásku přes oči, pohlédla vojákům do tváří a poslala jim vzdušný polibek. Od smrti krásky, která se nezalekla smrti, dnes uplynulo 108 let.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že orgasmus je přirozenou součástí sexu, realita je pro ženy často jiná. Vědecké studie ukazují, že k vrcholu se ženy i v 21. století dostávají výrazně méně často než muži. Důvodem přitom není jen biologie, ale výchova, stereotypy a neznalost vlastního těla. U příležitosti Mezinárodního dne ženského orgasmu přinášíme galerii slavných filmových scén ženského vyvrcholení.
Téměř půl století žila na samotě poblíž Havlova u Žďárce, říkali jí „lesní žínka“ nebo „žďárecká poustevnice“. Přátelila se s rodinou Václava Havla a její dopisy bezmála čtyřicet let inspirovaly básníka Otokara Březinu. Byla vzdělaná, vzpurná, citlivá i houževnatá. O celá desetiletí předběhla některé feministické postoje, stejně jako dnes tolik diskutovanou myšlenku trvale udržitelného života.
To, že v poslední době dochází k “feministickému boomu”, je podle socioložky Niny Fárové mýtus. “Představa, že feminismus u nás vše ovládá a kontroluje, je neadekvátní té aktuální situaci, pořád panuje velká genderová nerovnost. Jsme na spodních příčkách, co se týče EU. Pozorujeme tu konzervativní tendence jako ‘backlash’ k feministickým myšlenkám,” říká.
O mateřství vzniklo už tolik knih, že přečíst všechny je docela nemožné. Přesto existují podle influencerky Lucie Zelinkové věci, na které člověka nic nepřipraví. "Šokovalo mě, jak jsou matky s dětmi nechtěné a vyloučené," přiznává. Přitom by podle ní klesající porodnosti posledních let možná pomohlo, kdyby se společnost přestala snažit je ve veřejném prostoru uvěznit za plotem dětských hřišť.
Jean-Paul Sartre - filozof, který revolucionalizoval chápání lásky a svobody. Jeho nekonvenční vztah se spisovatelkou a feministkou Simone de Beauvoirovou, otevřené milostné svazky a filozofie intimity bourají tradiční společenské konvence. Sartre nabídl radikálně nový pohled na mezilidské vztahy a osobní svobodu.
„Nedopustím, abych jednou zchátral do takového slizounství,“ rozhodne se dospívající Kamil Fila poté, co zhlédne snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne z roku 1983. Režisérka Věra Chytilová tehdy natočila ironický portrét muže, který úzkost ze stárnutí plaší snahou být neodolatelným sukničkářem.
Když se Marijke Boothová snažila získat práci v autoservisu, odmítli ji. “Smáli se mi a vtipkovali, že auta budu jen čistit,” vypráví žena, která se svého snu pracovat jako automechanička odmítla vzdát navzdory stereotypu, že dění kolem aut je výhradně mužskou záležitostí. Nejdříve pracovala zadarmo a ve volném čase chodila pozorovat jiné mechaniky při práci. Nakonec si otevřela vlastní podnik.
Strmě roste počet zákroků plastických chirurgů a také obliba jedné konkrétní procedury: botoxu. Tento přírodní jed, který se často používá pro zmírnění známek stárnutí, si čím dál častěji nechávají aplikovat i lidé mladší třiceti let. Po hnutí za přijetí všech těl proto potřebujeme novou revoltu - radikální propagaci přirozeného stárnutí.
"V ideálním světě můžete ženu vypustit." V roce 2007 se na televizních obrazovkách začala vysílat reklama na alkoholický likér Fernet Stock odehrávající se u přehrady Lipno. I když spot vyhrál několik ocenění, část odborné i laické veřejnosti ho zkritizovala. Podívejte se na nový díl Zpátečky.
Na plátně se pozvolna střídají jen dobové fotografie, přesto diváka okamžitě přenáší do zcela jiné etapy dějin. Je těsně po první světové válce a sotva ustanovený finský stát hodlá všemi způsoby zocelit svou mládež – bez ohledu na věk či pohlaví.
Muzeum v australském městě Hobart může dál zakazovat vstup mužům na jednu ze svých výstav nazvanou Dámský salonek, rozhodl nejvyšší soud Tasmánie. Expozice se zavřela v dubnu z rozhodnutí soudu nižší instance, který vyhověl stížnosti jednoho muže, podle něhož je zákaz diskriminační.
"Je pro nás přirozené, že se chceme mít co nejlépe, vládne nám konzum. Nejsme od přírody altruisté a neumíme si odpírat. Jsme v tomhle trochu zvířátka," říká greenfluencerka Rozárie Haškovcová. Představa, že lidé ze dne na den přestanou jezdit auty, létat letadly a vyšplhají zpátky na stromy, je podle ní utopie. "Hejty, kterým denně čelím, jsou zlé, ale odmítám se vzdát," popisuje v rozhovoru.
Byly jako den a noc. Zatímco švédská zpěvačka Zara Larsson se svou rozjásanou show vystoupila vpodvečer na hlavní scéně, íránsko-nizozemská hudebnice Sevdaliza svým temným vystoupením festival Colours of Ostrava téměř uzavírala. Žena, která se pro hudební kariéru rozhodla až po dvacítce, na koncertu proplouvala od soulových tónů přes dunivé elektro až po závěrečný rock.
Z blonďaté holčičky v modrých šatech, jež v talentové soutěži bezchybně napodobila Céline Dion, vyrostla Zara Larsson v ženu, která ví, co chce. Skládá vlastní hudbu, režíruje videoklipy, naplňuje svou feministickou vizi a na rozdíl od Taylor Swift se jí podařilo získat práva k vlastní diskografii. Po jarním koncertě v Praze vystoupí švédská popová diva tento týden na festivalu Colours of Ostrava.
Halina Pawlowská pojmenovala svou novou knihu … a přeskočila jiskra. Celkem jich vydala už přes čtyřicet, do Česka přivedla také první televizní talkshow Banánové rybičky a společenský týdeník Story. "Co se týká tvorby, už můžu říct, že jsem postupovala velmi dobře, ale těch keců, co jsem si vyslechla…," říká v rozhovoru. "Například 'Sundejte si kabát, ať vidíme, jaký máte talent'."
Herečka Tereza Dočkalová má za sebou premiéru inscenace Máma podle ruské autorky a oponentky Putinova režimu Esther Bol. V Divadle pod Palmovkou se noří do mezigeneračního traumatu a dotýká se také války na Ukrajině. "Nechci hrát o tom, že se máme dobře," říká. V rozhovoru prozrazuje, jak jí pořad Protivný sprostý matky pomohl během těhotenství i jestli se vrátí k roli rozhněvané mladé feministky.
Celý život pracují, pečují o děti a blízké, ale v penzi se stejně potýkají s chudobou. Hrdinkami televizního dokumentu režisérky Evy Lammelové jsou matka na rodičovské a seniorka. Jejich příběhy představují dvě etapy ženského života, které bývají velmi náročné. Ne náhodou film nese název Proč jsme tak naštvané. Inspirovala ho stejnojmenná kniha odborářky Šárky Homfray, která v něm účinkuje.
Zamlada jí někteří říkali "kraválistka". Byla temperamentní, drzá, ale také odvážná a empatická. Jako novinářka otevírala témata, která jsou aktuální i pro dnešní feminismus. Proslavila se reportážemi ze Sudet před vypuknutím druhé světové války i odbojovou činností. Ta ji nakonec stála život. Přesto zná řada lidí Milenu Jesenskou i 80 let po její smrti hlavně jako "Kafkovu milenku".
Zbavit pojmy jako feminismus negativní konotace chce nová malba v podchodu u stanice metra v pražských Jinonicích. Ilustrátorka Lucie Lučanská ji vytvořila pro neziskovou organizaci Praho! Project. Ta už několikátým rokem otevírá témata, jež hýbou společností, od klimatické krize po problémy queer komunity. Za tímto účelem oslovuje umělce, kteří jako pomyslné plátno využívají veřejný prostor.
V Barbielandu režisérky Grety Gerwig vládnou ženy a muži existují pouze v jejich stínu. Utopická idea z loňského filmu zdaleka nebyla první. Už před více než 100 lety s podobnou vizí přišla bengálská myslitelka Rokeja Hosen. Teď její Zemi žen oživila španělská animátorka Isabel Herguera. Snímek nazvaný Sultánčin sen uvede festival Jeden svět, který začíná příští středu 20. března.
Irové v pátek volí ve dvou referendech, v nichž rozhodují, zda změnit dva články ústavy z roku 1937. Téměř sto let stará ústava kromě jiného uvádí, že místo ženy je v domácnosti a že rodinou se chápe pouze sezdaný pár s dětmi. Všelidové hlasování může obě formulace upravit.
Muži a chlapci z generace Z, narození přibližně v letech 1997 až 2012, jsou častěji než takzvaní baby boomeři (1946 až 1964) přesvědčeni, že feminismus spíše škodí než prospívá. Napsal to list The Guardian s odkazem na průzkum, podle kterého každý čtvrtý Brit ve věku 16 až 29 let věří, že je těžší být mužem než ženou.
Tvůrci do seriálů téměř neobsazují postavy národnostních nebo sexuálních menšin, ženy zase často zobrazují velmi stereotypně, říká pedagožka z Masarykovy univerzity Iveta Jansová, která se specializuje mimo jiné na české kriminální seriály. "Lidé, kteří kriminálky sledují hodně, mohou mít pocit, že je ve světě mnohem více násilí, než ve skutečnosti je," upozorňuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Barbieland, nebo chcete-li rajská zahrada rovných práv, vyřešených otázek feminismu, ženské sounáležitosti, světa, kde mají všechny ženy stejné podmínky nejen s muži, ale i mezi sebou, a idylky rovnoměrné porce práce a zábavy, se nekoná. A střet s reálným světem může bolet.
