Účet za bezplatné zdravotnictví. Víte, kolik stojí vaše rýma nebo nové koleno?
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Víte, kolik stojí běžné vyšetření, nové srdce nebo výměna kloubu?
České zdravotnictví stojí stále více peněz a pojišťovnám přestávají stačit příjmy.
Další tlak na financování zdravotní péče přinese stárnutí české populace.
Když vám u praktického lékaře odeberou krev nebo v nemocnici podstoupíte operaci, účet za poskytnutou péči většinou vůbec neuvidíte. Veřejné zdravotní pojištění totiž pokrývá i výkony, jejichž skutečné náklady mohou být překvapivě vysoké.
Než budete pokračovat, zkuste si v naší interaktivní aplikaci Data Check e15 odhadnout, kolik stojí běžná vyšetření i náročné operace. Dokážete se trefit? Správné částky a jejich podrobné srovnání najdete hned pod tipovačkou. Pokud si tedy chcete nejprve vyzkoušet vlastní odhad, nepředbíhejte.
Zatímco některá běžná vyšetření vyjdou na pouhé stovky korun, náročné operace mohou stát statisíce i miliony. Ukazuje to srovnání 13 zdravotnických výkonů, které jsme zařadili do tipovačky. Částky vycházejí z úhradových pravidel pro rok 2026 a údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) o nákladech nemocnic za rok 2024.
Mezi nejlevnější výkony patří běžná laboratorní vyšetření. Za odběr žilní krve a základní krevní obraz vychází modelová úhrada na pouhých 107 korun. Jenže i takto nízké částky mohou při velkém množství vyšetření představovat značné výdaje. Podle údajů ÚZIS bylo totiž v Česku v roce 2025 vykázáno téměř 12,8 milionu odběrů žilní krve u dospělých a dětí starších deseti let. Laboratoře zároveň vykázaly přibližně 11,6 milionu krevních obrazů. Právě obrovské množství podobných výkonů ukazuje, proč i zdánlivě levná zdravotní péče představuje pro pojišťovny významnou finanční položku.
Jen o třicet korun více než modelová úhrada za odběr krve se základním krevním obrazem připadá na rychlý CRP test, který lékařům pomáhá například při posuzování zánětlivých onemocnění. Ani základní preventivní prohlídka dospělého u praktického lékaře není ve srovnání s nemocničními zákroky příliš nákladná. Její modelová úhrada dosahuje přibližně tisícovky, případná další vyšetření ale nejsou zahrnuta.
Od stovek korun k milionovým operacím
Výrazně dráž už vycházejí operace. Například odstranění nosní mandle představuje podle údajů ÚZIS průměrné nemocniční náklady přes 30 tisíc korun. U nekomplikované operace slepého střeva částka včetně hospitalizace přesahuje 65 tisíc korun. Ještě o několik tisíc dražší je laparoskopické odstranění žlučníku, které vychází na téměř 74 tisíc korun.
Zajímavé je také srovnání obou způsobů porodu. Nekomplikovaný přirozený porod jednoho dítěte představuje průměrné nemocniční náklady zhruba 54 tisíc korun. U nekomplikovaného císařského řezu už jde o téměř 70 tisíc korun. Rozdíl tak přesahuje 15 tisíc korun. Císařský řez je podle těchto údajů přibližně o 28 procent nákladnější než přirozený porod.
Ještě výše se náklady dostávají u zákroků, při nichž lékaři nahrazují nebo podporují funkci některých částí lidského těla. Zavedení dvoudutinového kardiostimulátoru vychází na více než 100 tisíc korun. Výměna kolenního kloubu už stojí v průměru přes 160 tisíc korun, zatímco u kyčelního kloubu se částka přehoupne přes 170 tisíc. Do nákladů se přitom promítá nejen samotná operace, ale také použitý implantát a související nemocniční péče.
Úplně jinou cenovou kategorii představují transplantace orgánů. U transplantace ledviny se průměrné nemocniční náklady vyšplhají na více než půl milionu korun, konkrétně téměř 554 tisíc. Ještě výrazně dražší je transplantace srdce. Podle údajů ÚZIS stojí příslušný hospitalizační případ v průměru 1,76 milionu korun, tedy více než trojnásobek částky za transplantaci ledviny. V porovnání s běžnými chirurgickými zákroky jde o násobně vyšší náklady.
Přestože se částky dramaticky liší, pro většinu pacientů mají jedno společné. Pokud je péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění, při návštěvě ordinace nebo nemocnice za ni přímo neplatí. To ovšem neznamená, že zdravotnictví nic nestojí. Každý takový výkon představuje náklad, který musí celý systém financovat. A při pohledu na celkové výdaje českého zdravotnictví už se bavíme o stovkách miliard korun ročně.
Bezplatná péče za téměř 700 miliard
Za zdravotnictví, které je pro většinu pacientů při návštěvě ordinace nebo nemocnice bezplatné, se každoročně platí stovky miliard korun. Podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu dosáhly v roce 2024 celkové výdaje na zdravotní péči v Česku 696,8 miliardy korun. Oproti roku 2010, kdy činily přibližně 302 miliard, jde o více než dvojnásobek. Část tohoto nárůstu ovšem způsobilo také zdražování.
Největší část účtu platí zdravotní pojišťovny. V roce 2024 vydaly na zdravotní péči 514,2 miliardy korun, tedy téměř tři čtvrtiny celkových výdajů. Dalších 81,9 miliardy šlo ze státního, krajských a obecních rozpočtů a domácnosti zaplatily přímo 94,5 miliardy korun. Tyto peníze lidé vydávají například za volně prodejné léky, doplatky na léky na předpis nebo stomatologickou péči. Z veřejných rozpočtů se zase financuje mimo jiné dlouhodobá zdravotní péče či doprava pacientů.
Zdravotní pojišťovny přitom hospodaří odděleně od státního rozpočtu, takže se jejich výdaje přímo nepromítají do jeho schodku. Stát však na fungování systému významně přispívá prostřednictvím plateb zdravotního pojištění například za děti, důchodce nebo nezaměstnané.
V přepočtu na obyvatele představovaly výdaje v roce 2024 zhruba 64 tisíc korun. Zdravotní péče tak odpovídala 8,6 procenta českého hrubého domácího produktu. Ještě v roce 2015 byl přitom její podíl o 1,3 procentního bodu nižší a dosahoval 7,3 procenta HDP.
Právě poměr k HDP ukazuje, jak velkou část výkonu celé ekonomiky zdravotnictví spotřebovává. Jeho vývoj ale není přímočarý. Výrazně do něj zasáhla například pandemie covidu, během níž rostly zdravotní výdaje a současně se měnil výkon ekonomiky. Vývoj zachycuje následující graf.
Pojišťovnám přestávají stačit běžné příjmy
Hospodaření zdravotních pojišťoven se v posledních letech dostává pod stále větší tlak. Podle nich mají letos příjmy systému veřejného zdravotního pojištění dosáhnout 555,8 miliardy korun, zatímco výdaje 570,8 miliardy. Výsledkem je plánovaný schodek téměř 15 miliard korun. Pojišťovny tak počítají s tím, že část výdajů pokryjí z dříve vytvořených finančních rezerv.
Samotný schodek ještě neznamená, že by byly pojišťovny v platební neschopnosti. Ukazuje ale, že běžné příjmy ze zdravotního pojištění na plánované výdaje nestačí. Napjatá situace se proto promítla i do příprav financování zdravotnictví na příští rok.
Ministerstvo zdravotnictví na konci října podepsalo úhradovou vyhlášku pro rok 2027, která počítá s prakticky vyrovnaným hospodařením systému. Očekávané příjmy mají dosáhnout 605 miliard korun a náklady 604,9 miliardy. Tento výhled ovšem předpokládá také mimořádné navýšení plateb státu za děti, důchodce a další státní pojištěnce o 13 miliard korun nad rámec běžného financování. Bez těchto dodatečných peněz by podle současných předpokladů systému chybělo téměř 13 miliard korun.
Česko stárne. A zdravotnictví čeká další tlak
Vedle současných problémů s financováním představuje pro zdravotnictví dlouhodobou výzvu stárnutí české populace. Na konci roku 2025 žilo v Česku téměř 2,27 milionu lidí ve věku 65 let a více. Senioři tak tvořili 20,8 procenta obyvatel. Podle projekce Českého statistického úřadu by se jejich podíl mohl do poloviny století zvýšit až na 29 procent.
S přibývajícím věkem přitom zpravidla rostou i náklady na zdravotní péči. Podle ČSÚ připadají na osoby ve věku 65 let a více přibližně dvě pětiny výdajů zdravotních pojišťoven, přestože tvoří zhruba pětinu obyvatelstva. Významnou roli hraje zejména léčba chronických onemocnění a vyšší potřeba zdravotních služeb ve starším věku.
Stárnutí přitom není jediným důvodem rostoucích nákladů. Zdravotnictví ovlivňuje také vývoj mezd, ceny léků, nové léčebné postupy a moderní technologie. Medicína dnes dokáže léčit onemocnění a provádět zákroky, které ještě před několika desetiletími nebyly možné. Pokrok v léčbě ale zároveň klade větší nároky na její financování.
Co vlastně částky v tipovačce znamenají?
U jednotlivých výkonů je důležité rozlišovat mezi úhradou zdravotní pojišťovny a skutečnými náklady nemocnice. U jednodušších ambulantních vyšetření vychází tipovačka e15 z modelových úhrad podle pravidel pro rok 2026. U náročnějších nemocničních výkonů pracuje s průměrnými náklady na hospitalizační případ podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky za rok 2024.
Nejde tedy o jednotný ceník ani o částky, které by pacient běžně hradil sám. Skutečné náklady se mohou lišit podle konkrétního zdravotního stavu, průběhu léčby i poskytovatele. Srovnání ale pomáhá udělat si představu o tom, jak rozdílně náročné mohou jednotlivé zdravotní výkony být a co všechno musí systém zdravotní péče financovat.
