Seděl ve vedení ministerstva obrany, teď promluvil k bankovní diskriminaci zbrojařů

Jak byste popsal současný stav, pokud jde o přístup zbrojních firem k bankovním službám, zejména úvěrům, ale také k těm základním, jako jsou běžné účty?

Situace se určitě zlepšuje. Přístup firem obranného průmyslu k bankovním službám a financování dnes je mnohem lepší než před několika lety.

Deník Aktuálně.cz v minulých dnech popsal několik příběhů zbrojařských firem, které si stěžovaly na diskriminační chování bank. Mluvily o zrušení běžného účtu či odmítnutí úvěrování. A to bez vysvětlení. Jak se na to díváte?

Řekl jsem sice, že stav se celkově zlepšuje, ale pořád ještě není optimální a přinejmenším některé špatné zkušenosti firem s bankami, které jste ve svých článcích uváděli, jsou nepochybně pravdivé.

Související

Na hypotéku zapomeňte. A dětem rušíme účty. Banky dusí klienty, kteří vyrábí zbraně

Problém ale je, že se dlouhodobě nedaří objektivně zhodnotit, jak častý a závažný problém to je a jakou má přesně podobu. Důvodem je, že obě strany o tom odmítají otevřeně hovořit, takže i když se do toho někdo investigativně pustí, tak se dobere jen dílčích střípků a anekdotických zjištění, nikoli komplexního přehledu o situaci.

Banky se odvolávají na bankovní tajemství…

Ano, banky odmítají říct cokoli konkrétního s odkazem na bankovní tajemství, což je od nich spíše alibismus, který používají k odklonění pozornosti. Firmy se zase bojí dalších problémů ze strany bank, takže až na výjimky o svých špatných zkušenostech nemluví.

Další potíž je, že je nemožné ověřit, jestli firmy říkají vždy plnou pravdu. Ano, banky jim v některých případech určitě odepřely nebo ukončily své služby, ale nikdy se nedozvíme, kvůli čemu to přesně udělaly. Jestli to třeba nebylo proto, že ta firma opravdu nebyla schopna či ochotna něco doložit, dodat požadované dokumenty a podobně.

Kdo je na tom podle vás nejhůř?

Je zřejmé, že je značný rozdíl mezi velkými a malými zbrojními firmami. Ty velké už dnes problém s bankami nemají. Jednak proto, že jsou byznysově stále atraktivnějšími zákazníky, o které banky nechtějí přijít.

A jednak proto, že majitel nebo ředitel velké firmy nemá problém si s šéfy bank napřímo domluvit, co potřebuje. Tyhle možnosti a páky menší firmy nemají, takže jsou vydány na milost a nemilost bankovním úředníkům na střední a nižší úrovni, jejichž rozhodování může být nekonzistentní, arbitrární a nepředvídatelné.

Související

"Hlídaný" ministr za SPD ostře zajel do bank. Nechtějí půjčovat na klíčovou výrobu

A vedení banky se pak o tom nemusí vůbec dozvědět.

Klíčovými faktory jsou zde právě ta nekonzistence a abitrárnost. Představte si nějakého čičmundu z bankovní compliance nebo jeho kolegyni odpovědnou za implementaci ESG (pravidla pro společensky odpovědné chování a podnikání, pozn. red.), která je přesvědčena o tom, že jejím úkolem je spasit svět. Rozhodnou, jak se jim zlíbí, přičemž pro firmy reálně neexistuje možnost se proti jejich rozhodnutí odvolat. To přímo svádí k pocitu nepostižitelnosti. A pokud se jedná o menší firmu, která není pro banku finančně významná, vedení to řešit nebude. Tuhle nekonzistenci bank zná spousta lidí i z běžného života.

Máte s tím nějakou osobní zkušenost?

Jasně. Aktivně využívám služeb dvou českých bank a každá přistupuje k regulacím jinak. V mém případně se jednalo o dotazník PEP, tedy „politicky exponované osoby“, protože jsem bývalý náměstek ministryně obrany.

Jedna banka ho po mně aktivně vyžadovala a byla velmi neodbytná, až ho ze mě vymáčkla. Pak se po nějakém čase z neznámých důvodů opět ozvala, že chce dotazník vyplnit znovu. Naštval jsem se, napsal jsem jim, že na to kašlu – a nestalo se nic. Druhá banka se mnou PEP nikdy neřešila, nezajímalo ji to.

Dá se tedy říct, že je to čistě rozhodnutí banky? Žádný zákon nebo nařízení ze strany státu či Evropské unie neexistuje?

Neexistuje žádná legislativa, která by bankám bránila financovat obranný průmysl a poskytovat mu finanční služby. Je to primárně o jejich vnitřní firemní kultuře – v jistou dobu se prostě banky začaly předhánět v implementaci ESG, protože to chápaly nikoli jako nepříjemnou regulatorní povinnost, kterou musí splnit, ale jako marketingový nástroj, který posílí jejich postavení na trhu. Takže se pustily do greenwashingu a v některých případech i do „peacewashingu“.

Mělo by smysl zákonem diskriminaci zakázat? V minulém volebním období se o to neúspěšně pokusili poslanci hnutí ANO a zdá se, že se o to budou snažit dál.
Na jednu stranu jsou banky soukromými firmami, které jistě mají mít možnost se samy rozhodnout, co jim dává byznysový smysl, a co ne. Na druhou stranu se ale stejně musejí podřizovat spoustě regulací včetně antidiskriminační, která jejich svobodu významně omezuje.

Je tedy legitimní zvažovat možné legislativní řešení, které by banky trestalo za diskriminaci obranného průmyslu. Tak jako je z dobrých důvodů zakázaná diskriminace klientů na základě jejich náboženského vyznání, může být zakázána diskriminace obranného průmyslu, protože na něm závisí naše společné přežití. Akorát bude hodně složité zformulovat takovou zákonnou normu, aby byla smysluplná, funkční a vynutitelná.

Nemohou být alespoň některé obavy bank, například z nelegálního obchodu ze zbraněmi anebo praní špinavých peněz, oprávněné?

Obranný průmysl je silně regulován a je pod extrémním dohledem státu. Export vojenského materiálu podléhá komplexnímu licenčnímu řízení, na němž se podílí řada ministerstev a úřadů, v případě potřeby i zpravodajské služby. Ty mají nástroje, které žádná banka nemá. A mají přístup k informacím, k nimž se žádná banka nedostane. Takže je zarážející, pokud se banky domnívají, že bezpečnostní rizika příslušné firmy či obchodu dokáží posoudit lépe než bezpečnostní aparát státu.

Mluvil jste o tom, že situace se v přístupu bank ke zbrojnímu průmyslu zlepšila, co nejvíc pomohlo?

Řekl bych, že je ve hře několik faktorů. Objektivní zhoršování bezpečnostní situace v Evropě, rostoucí význam obranného průmyslu jakožto klíčového předpokladu naší obranyschopnosti a také tlak ze strany státu na banky. A roli určitě hraje i výrazný nárůst atraktivity obranného průmyslu pro banky čistě v byznysovém smyslu.

Tedy že mohou na zbrojařích vydělat?

Přesně tak. Obranný průmysl v Česku i Evropě roste v posledních letech raketovým tempem a točí se v něm ohromné peníze. Pro banky je to stále důležitější odvětví, které jim pomáhá k větším výdělkům. To se ale týká převážně velkých zbrojařských firem, u těch malých může být přístup bank stále problematický, jak dokládají i vaše zjištění. Takže ještě lepší by bylo, kdyby si banky natrvalo osvojily, že obranný průmysl je „společensky blahodárný“, protože obrana je předpokladem naší svobody, práv a prosperity.