Konec dobrý, všechno dobré? Co si myslíme o Dacii Bigster po ujetí 18 510 kilometrů

Testovaný vůz je v provedení Hybrid 155 a výbavě Journey. |

Foto: Jakub Stehlík

Nejnovější přírůstek rumunské automobilky nám dělal v redakci společnost přesně osm měsíců. Za tu dobu jsme stačili odhalit jeho dobré, ale i ty méně příjemné stránky. Tady jsou pocity, se kterými se s největší dacií vybavenou hybridní technikou loučíme.

Od první generace Loganu udělala Dacia obrovský skok vpřed, vlastně se ani nechce věřit, že rumunskou značku řídí stále tatáž francouzská automobilka. Zatímco zpočátku stavěla laciná auta pro rozvíjející se východ Evropy, dnes jsou její modely natolik univerzální, že okupují první příčky žebříčku nejprodávanějších aut v celé EU.

Jisté však také je, že si ke své existenci vybrala náročnou disciplínu. Její auta totiž z větší části nenakupují firmy, ale běžní lidé, kteří si auto neodepíšou z daní, ani si z jeho ceny neodečtou DPH. O to víc ale koukají na každou korunu. A možná i přemýšlejí, co jim za nejméně 672 900 korun námi testovaná hybridní verze může nabídnout.

Tak tedy popořadě: Rozdíl mezi základní verzí a naším hybridem je 82 900 korun. To nezní nijak dramaticky, ale cenu to navyšuje o přibližně 14 procent. U základní dvanáctistovky si však řidič musí řadit sám, zatímco zde za něj práci odvede automatická převodovka. Výhodou hybridu je také docela objemný čtyřválec s klidným chodem, základní bigster má pod kapotou válce jen tři.

Tolik teorie, přejděme k praxi.

Ani nemusíme v redakci moc přemýšlet - na otázku, co nás na Dacii Bigster nejvíc bavilo, odpovídáme shodně: Byla to nad očekávání nízká spotřeba. Ta dlouhodobá nakonec skončila průměrem 5,3 litru benzinu na 100 kilometrů, ale než přišla letošní tuhá zima, dlouho se držela těsně pod pěti litry. Kdo se trochu snaží, může se na delších tratích dostat i mnohem níž, nám se jednou podařil skoro neuvěřitelný výsledek 3,8 l / 100 km.

Dobrou zprávou je, že spotřeba se drží nízko i v městském provozu, kde z větší části hybrid jezdí v elektrickém režimu. Žádný strach, elektřinu není třeba doplňovat ze zásuvky, auto si ji průběžně vyrábí samo.

Naopak nejvíc benzinu si hybridní bigster žádá při maximálním povoleném dálničním limitu, kdy si zážehový motor prakticky neoddechne. Pak je to klidně i litrů sedm. Stačí však trochu ubrat, typicky na 110 km/h, a spotřeba opět spadne k obvyklým pěti.

Zajedno jsme v redakci i v tom, že bigster ke klidné a úsporné jízdě přímo vybízí. Při ní se totiž chová velmi kultivovaně, zatímco zbrklá jízda žene otáčky motoru zbytečně do výšin a vše najednou působí hekticky.

Typicky řidičské auto tedy Dacia Bigster není. Kromě toho, že má poněkud nečitelné řízení, nedostává šofér ani správnou odezvu od motoru. Mezi tím, jak moc sešlápne plynový pedál, a tím, jak na to zareagují otáčky čtyřválce, není přímá souvislost. Nezřídka jsou totiž otáčky vysoké jen proto, že si dacia zrovna doplňuje energii do baterie.

Tento rozpor mezi očekáváním a skutečností patrně nejvíc vadil kolegyni Evě Srpové, ale stěžoval si na něj i Honza Matoušek. Tomu navíc ležela v žaludku i sedadla s neprodyšnými potahy z materiálu MicroCloud, ke kterým se v horkém létě „lepí“ záda. „Rozlišení obrázku z couvací kamery je hrozné,“ neodpustil si ještě poznámku Honza.

Mnohem lépe by jistě šlo vyřešit také automatické přepínání dálkových a potkávacích světel za tmy. To totiž v automatickém režimu, který má většina řidičů moderních aut trvale nastavený, nejde vypnout. Kdo tedy nechce ani na okamžik oslnit protijedoucí auto, vynořivší se náhle ze zatáčky, musí páčku vlevo pod volantem přepnout do pozice trvale zapnutých potkávacích světel. Pak teprve získá nad volbou dálkových reflektorů kontrolu.

Pokud ale zapomene, že to udělal - což se nám stávalo běžně - pak ve dne místo denního svícení používá auto noční potkávací světla. Dokud si toho řidič nevšimne.

To jsou ale opravdu všechny výtky, které směrem k bigsteru při redakčních poradách padly. Většinou totiž zněla chvála: Honza si například lebedil, že se navigace z telefonu zrcadlí i na displej pod volantem. Což, jak správně podotýká, není vůbec běžné. Evě se zase líbilo, že lze pípací asistenty naráz vypnout jediným tlačítkem a že i v hybridním autě s baterií pod podlahou kufru zbylo místo na rezervní kolo. Co do prostornosti je na tom bigster prostě skvěle, ostatně vzhledem k jeho názvu by všechno ostatní bylo špatně.

Osm měsíců s Dacií Bigster je tedy ve fázi závěrečného účtování: Největší současný model rumunské automobilky je skutečně velký, má komfortní podvozek, a pokud se mu zrovna nešlape na krk, pak je také překvapivě tichý. A navzdory svéhlavým otáčkám motoru musíme hybridu vyseknout hlubokou poklonu! Pokud totiž jde o spotřebu, sotva by výsledek vzhledem k vysoké a hranaté karoserii mohl být lepší. Zatímco efektivita pohonného ústrojí je tedy špičková, prostor pro zlepšení vidíme u potahů sedadel a rozlišení obrázku z kamer. Změnu by si zasloužilo i řešení automatického přepínání světel.

Prohlédnout 16 fotografií