V registru je 800 tisíc aut, která nelze odhlásit. Právník uvádí absurdní důvod, proč

„Podle naší analýzy se v registru motorových vozidel nachází zhruba 800 tisíc aut, která už s největší pravděpodobností vůbec neexistují,|“ říká výkonný ředitel České kanceláře pojistitelů Jan Matoušek. Pracovníci kanceláře dnes a denně narážejí na případy, kdy auto už vůbec nelze dohledat. Když zjišťují, proč ten který vůz z registru není pojištěný, většinou se dozvědí, že jej úředně zapsaný majitel dávno prodal.

Mohlo by se zdát, že kancelář pojistitelů po něm pojistné bude i tak vymáhat, v praxi je to ale podle Matouška jinak. „Pokud nám ukáže kupní smlouvu, pak se obrátíme na toho, kdo je v ní uveden jako kupující. Jenže většinou to dopadne tak, že i ten další člověk nám řekne, že auto buď prodal, nebo kdysi dávno sešrotoval.“

Související

Jak je to s pravidlem dvaceti vteřin. Nevěřte mylným článkům, které hrozí pokutou

Podle Matouška pak záleží na tom, jak důvěryhodný celý příběh je. „V některých případech pátrání nakonec ukončíme, protože opravdu nechceme někoho držet roky ve vymáhání jen proto, že nedokáže doložit, že už auto nemá.“

Tyto „mrtvé duše“ odhaluje ČKP podle toho, jak dlouho je vozidlo nepojištěné a také podle roku jeho výroby. Většina takových aut je velmi stará, často byly poprvé uvedeny do provozu už v 70. nebo 80. letech.

Problémem je tato situace nejen pro kancelář pojistitelů, ale i pro majitele zapsané v registru. Podle současné úpravy zákona je totiž takové auto úředně neodhlásitelné a původnímu vlastníku zůstává doslova navěky. Může se stát i součástí dědického řízení.

„Setkal jsem se i s případem, kdy si někdejší majitel auta nechal vystavit falešný doklad o ekologické likvidaci, aby mohl vůz z registru vyřadit. To je samozřejmě nelegální,“ upozorňuje Matoušek, který současně volá po úpravách, které by pročištění registru umožnily. „Mimo jiné by to přineslo zajímavý efekt, český vozový park by rázem omládl o jeden a půl roku,“ tvrdí.

Související

Motorkáři v pruhu pro cyklisty? Právník vysvětluje, jak je to při střetu s autem

Nemožnost zbavit se úředně zapsaného auta je pro jeho původního majitele o to nepříjemnější, když auto ještě někde jezdí a navíc není pojištěné. Nového vlastníka obvykle nemá šanci dohnat a bez jeho součinnosti na úřadě nic nezmůže.

Motoristický právník Michal Dlabola vysvětluje, jaké možnosti se v současné době při odhlášení auta nabízejí: „Pokud jde o ‚výmaz‘ původního vlastníka vozidla z registru při nesoučinnosti nového vlastníka, obecně je to tak, že o změnu zapsaného vlastníka vozidla musí požádat prodávající i kupující do deseti pracovních dnů od prodeje. Pokud je ale jeden z nich nečinný, může žádost podat i jen jeden z nich, čili prodávající sám. K žádosti musí prodávající připojit pouze kupní smlouvu, případně i osvědčení o registraci, pokud ho ještě má.“

Podmínkou přehlášení vozu je také existence povinného ručení. To se podle Dlaboly může na první pohled jevit jako problém, když nový majitel není přítomen, ve skutečnosti to ale řešení má. Jak uvádí i Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021, povinné ručení může sjednat kdokoliv, tedy i prodávající pro kupujícího. A poté, co bude prodávající z registru vymazán, může toto pojištění zase ukončit.

Další podmínkou přehlášení auta bez přítomnosti nového vlastníka je platná technická prohlídka, přičemž ta už v sobě dnes automaticky zahrnuje evidenční kontrolu, takže na ni není nutné extra jezdit. Existenci platné technické prohlídky si ověří úřad sám a není třeba mu dokládat papírový protokol.

Související

Na sraz Škody 1203 po vlastní ose. Unikátní prototyp je po 40 letech zpět na silnici

Dlabola upozorňuje, že z pohledu úřadů tedy existují dvě kategorie aut: Ta, která technickou kontrolu mají. A pak taková, která ji nemají, ať už proto, že jsou mladší čtyř let a žádnou dosud nepotřebovala, nebo z důvodu, že jim platná STK vypršela.

„V prvním případě je situace jednodušší, tam lze auto přehlásit i bez nového vlastníka, pouze na základě kupní smlouvy a povinného ručení. Spor by mohl nastat pouze tehdy, kdyby kupující popřel, že vozidlo koupil,“ vysvětluje Dlabola.

Druhý případ, tedy auto, které nemá platnou STK, případně na ní ještě nikdy nebylo, je podle Dlaboly mnohem složitější. „Bohužel v tomto případě bude muset původní vlastník podat žalobu k soudu a domáhat se vydání rozsudku, kterým bude určeno, že vlastníkem vozidla není on, ale kupující.“ A teprve na základě takového rozsudku bude moci být provedena změna zápisu vlastníka.

„Jádro pudla tedy spočívá v té platné technické prohlídce. Protože v horší situaci bude ten, kdo prodává nové vozidlo anebo vozidlo, kterému technická prohlídka brzy vyprší. Prodávajícímu bych tedy přinejmenším doporučil, aby před prodejem dobrovolně absolvoval technickou prohlídku, i když ještě nemusí. Když říkám ‚přinejmenším‘, myslím tím, že je samozřejmě lepší přimět kupujícího ihned při prodeji dojít na úřad a podat tam společně žádost o změnu zapsaného vlastníka,“ dodává právník.

Podle něj postrádá současná úprava logiku: „Nevidím žádný smysluplný důvod k tomu, aby o změně zapsaného vlastníka vozidla s platnou technickou prohlídkou mohl rozhodovat dopravní úřad ve správním řízení, a současně, aby o tomtéž v případě vozidla bez platné technické prohlídky musel rozhodnout soud v občanském soudním řízení,“ uzavírá Michal Dlabola.