Jen 2200 korun. Norský případ ukazuje, jak lze s vodíkovým autem přijít o dva miliony

„Jsem z toho zatraceně unavená,“ svěřila se Margrethe Solvangová časopisu Motor. Po dobrých zkušenostech s vodíkovým Hyundaiem ix35 se spolu s manželem v roce 2019 rozhodli, že jej vymění za novější Hyundai Nexo.

První roky to vůbec nebylo špatné, tvrdí oba svorně. V zemi, která loni ukončila prodej spalovacích aut, jsou lidé elektromobilům nakloněni. A vodíkové auto je v principu stejné, jen si elektřinu vyrábí na palubě samo. Nexo ujede na jedno tankování 600 až 700 kilometrů a načerpat do nádrže vodík trvá přibližně stejně dlouho jako tankování benzinu. Právě to je na něm oproti bateriovým autům tak lákavé.

Související

"Cítila jsem se jako ve startujícím letadle." Volvo XC40 provázejí podivné nehody

Když si Solvangovi před deseti lety kupovali vodíkové auto poprvé, bylo v Norsku k dispozici 10 vodíkových plniček, jednu z nich měli od bydliště vzdálenou jen šest kilometrů. Postupem času však stanic ubývalo. Momentálně je v této severské zemi v provozu už pouze jediná – nachází se v Hellesytu na západě země.

„Pokud bydlíte ve východním Norsku, kde žije většina majitelů vodíkových vozidel, nejbližší plnicí stanice je ve Švédsku – napůl cesty mezi státními hranicemi a Göteborgem,“ píše Motor.

Stanice v Høviku, kterou využívali i manželé Solvangovi, byla naposledy otevřená loni v zimě. Ale složité to bylo s vodíkem v Norsku už dřív: Krátce poté, co si v roce 2019 pořídili druhé vodíkové auto, došlo k dramatickému výbuchu na stanici v Sandvice. V důsledku exploze se pak na čas uzavřely všechny ostatní plničky v zemi.

Bezvýchodnou situaci tehdy Solvangovi vyřešili nákupem benzinového Peugeotu, který jim slouží dodnes. Protože ale potřebovali dvě provozuschopná auta, přikoupili k němu před loňskými Vánocemi ještě elektrický Xpeng G9. Zároveň se rozhodli, že vodíkové Nexo nabídnou k prodeji.

Na inzerát vyvěšený na Nettbilu, což je největší automobilový portál v Norsku, se jim však přihlásil jediný zájemce. Ten za sedmiletý vůz, který se v Česku s lepší výbavou jako nový prodává za dva miliony Kč, nabídl pouhých tisíc norských korun, v přepočtu 2200 Kč.

Manželům se taková nabídka logicky zdála nízká, a proto ještě vyzkoušeli všechny autosalony v okolí. Jenže ani tam o moc lépe nepochodili. Jeden prodejce za Hyundai sice nabídl desetkrát tolik (v přepočtu 22 tisíc korun), ale jen protiúčtem. Aby takovou cenu dostali, museli by si u něj zároveň koupit nové auto.

Časopis Motor zavolal předsedovi Asociace vodíkových automobilů Oddvaru Røysetovi, aby se ho zeptal, jak tristní situaci s tankováním v Norsku řeší on. Røyset si prý nepřál odpověď publikovat, Motor se ji ale nakonec rozhodl zveřejnit: Podle něj členové sdružení jezdí autem k čerpací stanici v Håby ve Švédsku. Tam natankují nádrž a vydají se nazpátek. Håby je od Osla, hlavního norského města, vzdálené asi 200 kilometrů. Cesta tam a zpět tedy obnáší 400 najetých kilometrů.

Doma pak majitelé vodíkového auta můžou ujet sotva pár stovek kilometrů, než se vydají na novou cestu do Švédska. Někteří podle Motoru auto vozí tankovat na přívěsu, aby si vzácný vodík zbytečně nevyplýtvali samotnou cestou k plničce.

Jakkoliv se zdá být norská praxe s tankováním vodíku absurdní, situace v Česku není o moc lepší. Vodíkové stanice by se daly spočítat na prstech jedné ruky a kdysi vyhlášený cíl, postavit jich do roku 2030 alespoň čtyřicet, je z říše fantazie. K tomu se ani zdejším plničkám nevyhýbají technické problémy. Například loni postihla závada jedinou vodíkovou stanici v Praze a trvalo několik měsíců, než se ji podařilo znovu zprovoznit.