„Zobala to jako lentilky.“ Žena si vyzvedla 800 balení hypnotik na recept, problém je obří

Jsou problematická – při dlouhodobém užívání způsobují závislost. Měla by tedy být pod kontrolou, shodují se o hypnotikách experti. Přesto si jich lidé dokážou oficiálně sehnat i stovky balení. Lékaři jim je napíšou a lékárníci vydají. „Systém je nedotažený. Chybí třeba povinnost zdravotníka zkontrolovat lékový záznam pacienta. Pokud to lékárníci dělají, tak zadarmo,“ říká farmaceut Marek Hampel.

Měla kila navíc a chtěla to změnit. Jednatřicetiletá Ivana se proto vydala na bandáž žaludku. Jenomže operace, při které jí lékaři přiškrtili horní část tohoto orgánu, aby méně jedla a zhubla, se nepovedla. Zákrok se musel opakovat. Mezitím Ivana zvracela, trpěla bolestmi a nespala. Probděla doslova celé noci. Lékaři jí proto předepsali hypnotikum zolpidem. To jí mělo s usínáním pomoct.

I to se ale nakonec zvrhlo. Potíže ani po několika týdnech nepolevovaly, a tak Ivana dávky zvyšovala. „Začala s tím mít problémy, evidentně se stala závislou. Přestala chodit do práce, zanedbávala i sebe. Nakonec to dopadlo tak, že jsme ji našli v bytě prakticky polomrtvou. Všude byl neskutečný nepořádek a na podlaze ležely desítky prázdných platíček od využívaných léků,“ popisuje její kolegyně z práce Anežka Krátká.

Ivana skončila na ochranném léčení v pražské Psychiatrické nemocnici Bohnice. Podle lékařky, která ji přijímala, měla žena v lékovém záznamu pacienta zápis o téměř 800 předepsaných a vydaných baleních zolpidemu za rok a půl. „Zjevně obíhala všechny lékaře a lékárníky v okolí. Nechávala si vystavit recepty a pak léky polykala jako lentilky,“ říká její kolegyně.

Mnohdy uspějí i na pohotovosti

Její případ není ojedinělý. Podle psychiatra Michala Považana se takových najdou stovky. „S lidmi, kterým se do rukou dostalo násobně víc balení, než bylo zdrávo, jsem se během svého dvacetiletého působení v Bohnicích setkal nesčetněkrát,“ potvrzuje.

Všichni se podle něj dostali do problému podobně: „Řešili nějakou náročnou životní událost, kvůli které nemohli spát. Potřebovali s tím pomoct,“ přibližuje psychiatr. U některých se to ale nedařilo, a tak začali obvyklé dávky zvedat. „Když se tomu jejich praktik vzpíral a nechtěl jim další balení předepsat, zkusili to u druhého nebo třetího. Pak zaběhli i na pohotovost, kde mnohdy uspěli,“ říká. Najednou u sebe měli i několikanásobně víc balení, než stanoví doporučení.

Takzvané „Z-léky“, kam patří například zolpidem, zoptitin nebo zopiklon, přitom původně měly problém se závislostmi na sedativech vyřešit. „Nahradily benzodiazepinové přípravky typu rohypnol, které měly ještě závažnější vedlejší účinky. Mluvilo se o nich jako o zázraku, který nás od těchto návykových látek zachrání,“ říká Považan.

Jenomže se to nakonec nestalo. „I na těchto přípravcích totiž může vzniknout závislost. Mechanismy, které by měly případnému zneužívání léku zabránit, jsou navíc nedotažené,“ upozorňuje lékař.

Chybí například povinnost lékaře a farmaceuta zkontrolovat lékový záznam pacienta, tedy přehled všech medikamentů, které danému člověku zdravotníci předepsali a vydali. I ministerstvo zdravotnictví přiznává, že je tato aktivita jen dobrovolná. Pokud tedy lékař a lékárník nechtějí, nemusí vůbec historii nemocného zkoumat. Tím, že zolpidem nehradí pojišťovny, navíc neplatí tříměsíční limit na recept. „Lékař tak může klidně předepsat i větší množství,“ podotýká psychiatr.

V zákoně chybí povinnost

Na toto úskalí upozorňuje i šéf Grémia majitelů lékáren Marek Hampel. „Tohle je obrovský problém, na který jsme opakovaně poukazovali: nahlížet do lékového záznamu pacienta opravdu nikdo nemusí. Zákon o léčivech jenom stanoví, že lékárník nemá provést výdej, pokud má jakékoliv podezření na zneužívání léku,“ potvrzuje Hampel.

To se ale podle něj mnohdy neděje, protože zolpidem je velmi často předepisovaný lék. „Pokud bychom měli kontrolovat každého pacienta, který přijde s receptem, nedělali bychom nic jiného. Ztratili bychom spoustu času procházením záznamů, aniž by nám to kdokoliv zaplatil,“ vysvětluje.

Výkon, v rámci kterého by pojišťovny farmaceutům kontrolu nad lékovým záznamem hradily, totiž podle něj stanovený není. „Pokud to tedy někdo z lékárníků dělá, tak zadarmo,“ pokračuje. I podle Hampela se tedy může stát, že si pacient v různých lékárnách postupně vybere i stovky balení problematického léku.

„Řešením by bylo tento výkon stanovit. Několikrát jsme o to žádali pracovní skupinu pro seznam výkonů, která je přímo pod ministerstvem zdravotnictví, bohužel ale marně,“ tvrdí Hampel.

Pojišťovnám by se přitom podle něj tento výkon vyplatil, protože léčba následných závislostí stojí miliardy korun. Například Všeobecná zdravotní pojišťovna za ně jen v roce 2024 vydala 1,59 miliardy korun, z toho necelých 50 milionů šlo přímo na závislosti na sedativech a hypnotikách. „Počet klientů, kteří s tímto problémem skončili v péči psychiatrů, se v daném roce vyšplhal na 3 142,“ řekla mluvčí pojišťovny Viktorie Plívová.

Další možností by bylo nastavit do lékového záznamu pacienta automatické upozornění na překročení určitého limitu – například že už daný člověk obdržel šestkrát více hypnotik, než kolik je medián pacientů v této věkové skupině.

Vedení resortu zdravotnictví ale nesouhlasí. Současný systém kontroly je podle Martina Novotného z tiskového odboru úřadu dostatečný. „Lékový záznam v systému eRecept slouží jako informační nástroj pro zdravotnické pracovníky – tedy lékaře, lékárníky a klinické farmaceuty. Je na nich, aby posoudili, co je pro konkrétního pacienta účinné a potřebné,“ napsal Aktuálně.cz. Právě zdravotníci podle něj nesou za vyhodnocení dat a rozhodnutí o vydání či nevydání léku zodpovědnost.

Stejně to vidí i Jitka Zinke, mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který elektronický recept a lékový záznam pacienta spravuje. „Předepisování léčivých přípravků je výhradně v kompetenci lékaře, který za toto rozhodnutí nese plnou odbornou i právní odpovědnost. Žádný systém, ani eRecept, tuto odbornou úvahu za lékaře či lékárníka udělat nemůže,“ napsala.

Podle právníka České lékařské komory Miloše Máci to ale tak jednoznačné není. „Vždy záleží na individuálním případě. Bez znalosti konkrétní situace nelze právní odpovědnost posoudit,“ uvedl.