Strategická chyba Milionu chvilek. Přitom klíčové prezidentské volby se blíží

Slabá opozice a silný prezident, který supluje její klíčovou roli. Aspoň tak to vidí někteří zástupci vlády Andreje Babiše (ANO). A podle všeho k podobnému rámování aktuální politické dynamiky přispěla také víkendová demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Což může mít do budoucna jisté nezamýšlené důsledky, shodují se odborníci oslovení Aktuálně.cz.

„Organizátoři nedělní demonstrace na Staroměstském náměstí v Praze udělali jednu zásadní strategickou chybu - nikoli ani tak ze svého úzce marketingového hlediska, ale zcela jistě vzhledem ke společensko-politickému kontextu,“ řekl Aktuálně.cz politolog Daniel Kunštát.

Co přesně má na mysli? „I když je bezesporu produktivnější stavět se za obecné hodnoty či politické nebo mravní principy, vyznění celé akce bylo podle mého zbytečně vyhraněně personifikované. V podstatě se zvrhlo v manifestační podporu jedné konkrétní politické figury – tedy prezidenta – a to navíc v konkrétní politické kauze,“ vysvětluje politolog.

Podle Kunštáta se to do budoucna může ukázat pro většinu aktérů jako nezanedbatelný problém. „A to nehledě na to,“ míní politolog, „že jde o kauzu, kterou možná jednou dějiny budou hodnotit jako pověstnou pěnu dní.“ Hovoří o nezamýšlených a hlavně nechtěných důsledcích, paradoxně právě z perspektivy Milionu chvilek, Petra Pavla, stávající opozice i samotných demonstrantů.

Nejen podle něj totiž vládní garnitura okolo Andreje Babiše bude zcela pochopitelně masový rozruch pod praporem „anti-Macinka“ interpretovat ve dvojím rámci. „Jednak jako protest těch, kteří se nedokázali srovnat s prohrou ve velmi nedávných volbách. Zároveň se alespoň rétoricky pokusí prezidenta Pavla ztotožnit s protivládním táborem. A to jak v rovině stranicko-politické, tak i v rovině voličské.“

Svízel to může být především pro prezidenta. „Vždyť ten se dosud viditelně snažil o nadstranickost – nebo možná přesněji řečeno: nestranickost,“ připomíná Kunštát. A zdůrazňuje, že k tomu měl Pavel velmi dobré důvody. „Jeho tým velmi dobře ví, že ho ve volbách podpořila i nezanedbatelná část voličů aktuální vládní koalice,“ nepochybuje politolog.

Navíc jisté „levitování“ nad či mezi stranicko-politickými proudy podle něj prezidentovi umožňuje čerpat poměrně silnou většinovou podporu veřejnosti. „Zkrátka a dobře, hlava státu může být v očích alespoň části veřejného mínění snadno vmanévrována do pozice prezidenta menšiny,“ dodává Kunštát. S tím, že to není dobré výchozí nastavení směrem k příštím prezidentským volbám.

Nahrávka Babišovi

Také podle jeho kolegy Ladislava Cabady je zjevné, že se Petr Pavel v posledních týdnech či měsících dostal do situace, kdy je vnímán nebo prezentován jako opoziční aktér vůči současné vládě – případně jako lídr opozice. A také on pochybuje o tom, že by to byl ze strany prezidenta a jeho poradců záměr.

„Naopak – podle mě je velmi zjevné, že se snaží vystupovat nestranně. Rychle a jasně akceptoval výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, když se hned den po jejich skončení sešel s Andrejem Babišem a ladil s ním další postup při vzniku vlády právě pod vedením lídra hnutí ANO,“ připomíná Cabada.

A zdůrazňuje, že mezi oběma politiky došlo k jedinému výraznějšímu střetu - Babišův střet zájmů. „Prezident postupně sice vyhrocoval svou rétoriku, nicméně zdá se mi to pochopitelné. A to proto, že sdělení Andreje Babiše původně vyznívala tak, že prezident bude chtít nějaké vysvětlení pouze mezi čtyřma očima - tedy bez veřejné kontroly.“

A byť spor o jmenování Filipa Turka (za Motoristy) do vlády může působit jako další výraznější konfliktní pole, Cabada je přesvědčený, že prezidentovo odmítání Turkova členství ve vládě Babišovi vyhovuje. „Turek je egocentrik, s nímž by se pravděpodobně Babiš dostával do konfliktu. Současně jsou Turkovy reputační problémy skutečně rozsáhlé,“ soudí politolog.

Co naopak podle jeho mínění vybočilo z dosavadního vývoje, byl způsob, jakým se prezident ohradil vůči ministrovi zahraničí Petru Macinkovi (Motoristé). I to však podle Cabady nahrálo Babišovi. „Může se totiž profilovat jako usmiřovatel – i když je zcela nelogické, aby premiér dělal mediátora mezi prezidentem a jedním z členů své vlády,“ má jasno Cabada.

Navíc – a to je pro budoucí dynamiku politického boje před volbami o Hrad zásadní – Babiš podle něj může prezidenta (zcela ve shodě s menšími koaličními partnery) nyní označovat za opozičníka, a tím se jej snažit oslabovat. „Na tento vývoj bude muset prezident reagovat,“ zdůrazňuje politolog. Pochopitelně především ve chvíli, kdy se rozhodne svůj mandát na Hradě obhajovat.

„A to pro Pavla nebude lehké, protože lze předpokládat, že další konflikt mezi ním a vládou se již blíží. Na mysli mám zákon o státním rozpočtu, kde navržený schodek zcela zjevně porušuje stávající legislativu a prezident by logicky měl vyjádřit své suspenzivní veto,“ očekává Cabada.

Teprve pak podle jeho názoru nastane čas, kdy dostane prezident prostor opět zdůraznit svou trvalou a jasně argumentovanou snahu nebýt stranickým, ale nadstranickým prezidentem: „Když to shrnu, jedná se o konstrukci obrazu, k níž výrazně přispívají také média. A je myslím zjevné, že si Babiš zachovává kontrolu nad obsahem a zejména prioritizací v tištěných médiích, která vlastnil.“

Na mysli má především deník MF Dnes, server iDnes.cz a Lidovky.cz. „Kdykoli potřebuje, dostane se zde na první stranu a sám nastoluje agendu i způsob budování obrazu sebe sama i jiných. Tento prostor prezident nemá, proto bude muset volit i jiné nástroje. Jedním z nich je přímé setkávání s občany, které je výraznou částí jeho programu a daří se mu v něm,“ míní Cabada.

Pragmatická korektnost

Politolog Jakub Lysek pak tvrdí, že Andrej Babiš v danou chvíli nejspíš nemá zájem jít do střetu s prezidentem. Podobně to vidí také v případě Petra Pavla. „Oba dva se nejspíš snaží o korektní vztah. Babiš v tom má asi spíše pragmatické motivy, prezidentovi může jít o zájem zachovat co nejvíce liberálnědemokratických prvků v českém systému,“ uvažuje.

A pokud jde o prezidentův konflikt s Motoristy, všímá si toho, že jde o marginální formaci s úzkou skupinou voličů. „Navíc většina veřejnosti, včetně voličů hnutí ANO, Filipa Turka jako ministra nechce. A jde zejména asi o seniorky, což je dominantní volební skupina Andreje Babiše,“ zdůrazňuje Lysek.

A pokud bude nyní Petr Pavel vnímaný více jako prezident jednoho politického tábora, je potřeba podle něj připomenout, že tak byl vnímán i Miloš Zeman. „A přesto ho volilo mnoho příznivců pravicových stran. I Petra Pavla bude v dalších volbách volit velká část voličů současného vládního tábora,“ soudí odborník.

Podle něj jde o lidi, kteří se nerozhodují podle idejí, ale třeba dle vizuálního a rétorického stylu dané osobnosti. „A v tom má Petr Pavel velkou výhodu,“ má jasno Lysek.

Výzva pro opozici

Politolog Aleš Michal nicméně tvrdí, že by Pavlovi příliš nevyhovovalo, kdyby se dal nějak snadno identifikovat jako opoziční politik. A podle něj je to výzva právě také pro sněmovní opozici.

„Ta musí vygenerovat schopné, viditelné lídry, kteří budou sami určovat originální agendu, ne jen pouze ostřelovat vládu. Pokud se to nebude dít, rámovat Hrad jako opoziční centrum bude naopak snazší,“ nepochybuje. A dodává ve shodě s Lyskem, že například velké části voličů Motoristů konvenuje razance v politice.

„A tu prezident, vzdor tvrzení Petra Macinky, reprezentuje. V tuto chvíli Babiš, Macinka ani Turek nemají sílu to změnit. Pokud se ale tato image začne rozpadat, bude to spíš v důsledku slabé opozice a chyb Hradu,“ míní Michal. Také proto by se měl podle něj prezident vyhýbat takovým zásahům do politiky, které by vládě usnadnily jeho vykreslování coby lídra opozice.