Straničtí kandidáti zabodovali. S výjimkou Sobotky
O budoucí roli Karla Schwarzenberga sice rozhodne až druhé kolo prezidentské volby, jeho úspěch však paradoxně nutně musí přidělávat vrásky druhému muži strany Miroslavu Kalouskovi.
V případě Schwarzenbergova vítězství by urychleně musel najít náhradníka na uvolněné místo předsedy nebo nastoupit do čela TOP O9 osobně. Rozhodnout se, jaké řešení zvolit, vůbec nebude jednoduché. Spekulace už se začínají rojit a Schwarzenberg se jim snaží zabránit rázným prohlášením, že se před druhým kolem volby nevzdá ani pozice předsedy, ani neopustí vládu.
Do ještě obtížnější situace se kvůli volbě prezidenta dostala ČSSD. Úspěch Jiřího Dienstbiera a jeho volební zisk mu dává šanci, aby na březnovém sjezdu strany zaútočil na post prvního místopředsedy. Tím by se ale narušila rovnováha mezi dvěma tábory: stoupenci Bohuslava Sobotky a těmi, kteří stojí za jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem.
Navíc, a to je ještě horší, pokud se na Pražském hradě ocitne Miloš Zeman, dá se podle některých členů v ČSSD očekávat něco jako občanská válka. Varování expremiéra Špidly z prezidentské volby v roce 2003 – pokud se Zeman ocitne na Hradě, tak naši stranu zničí – je v sociální demokracii stále živé. I místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek napsal: „Se Zemanem se vracejí démoni.“
Za úspěch je možné považovat i výsledek Zuzany Roithové. Každopádně celkem důrazně připomněla, že KDU-ČSL stále existuje, a to může křesťanským demokratům jen prospět. A pokud se ona osobně nerozhodne napřesrok znovu kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu, může si o „slušnou“ stranickou funkci říct na domácí scéně.
A nakonec jediný stranický debakl, a to kandidáta ODS Přemysla Sobotky. Ten je tak velký, že ODS má o čem debatovat a dokonce by v mnohých odpůrcích předsedy Nečase mohl vzbudit chuť k vyvolání mimořádného stranického kongresu.
