Šťastný: „Mám vizi pořádat zimní olympiádu v Česku.“ Prozradil také kdy a s kým

Opravdu chcete zkusit uspořádat olympiádu?

Upřímně – ano, dovedu si to minimálně představit. My bychom ji totiž nemuseli pořádat sami, mohli bychom se do toho pustit spolu s některou z dalších středoevropských zemí. Například se Slovenskem. Případně i s dalšími státy, jako je Maďarsko, Polsko nebo Rakousko.

Byly by to zimní, nebo letní hry?

Preferoval bych úvahy o zimních hrách, protože jsou komornější a úspornější. Osobně totiž nejsem přívržencem megalomanských projektů. Dokonce si myslím, že by se měl svět v případě olympiády vrátit k nízkonákladovému pojetí obecně.

Související

Hip hip Rýbrcoul! Olympiáda 2030 v Krkonoších. Vrchol ekologie a Krakonoš ve vajíčku

Už v tom něco podnikáte?

Rád bych na to téma hovořil s mým protějškem na Slovensku, protože Slovensko v minulosti o pořádání zimních olympijských her ve Vysokých Tatrách usilovalo. Chci o tom také otevřít debatu – veřejnou i politickou. Myslím, že bychom neměli být skromní. Zvládli bychom to. Ale prozatím to je opravdu jen a jen můj soukromý postoj.

Kdy by se mohla taková středoevropská zimní olympiáda konat?

Hned tak by to nebylo, až do roku 2034 jsou dějiště her určená. Nejbližší volné termíny jsou tedy v roce 2038 nebo 2040. Hovoříme proto o velmi dlouhém horizontu.

O olympiádě v Praze se naposledy hovořilo na přelomu tisíciletí – za primátora Pavla Béma. Plány ale zůstaly jen na papíře. Podle Miroslava Kalouska šlo totiž o „lumpárnu, na které by se napakovali různí pražští mafiáni“. Nebojíte se podobného konce?

Nebojím. Žijeme v úplně jiné době, řada věcí se změnila. Skoro nikdo už si nemyslí, že by se musely kvůli zimní olympiádě stavět megalomanské projekty bez dalšího využití. Klidně bychom mohli sáhnout po tom, co už tady máme.

Mluvím třeba o krásné O2 aréně, do které by se nemuselo investovat prakticky nic. I v Brně nebo Českých Budějovicích vzniknou nové arény. Bez větších nákladů by se daly připravit i běžecké tratě nebo závody ve sjezdovém lyžování.

Související

Praha olympijská dostala miliony. I přes chyby v účtech

Máte už představu, kolik by to stálo?

To je předčasné. Můj postoj je prozatím opravdu jenom emocionální a vlastenecký. Navíc až by se u nás samotná olympiáda pořádala, tak to já už budu dávno v důchodu. Sám se na tom podílet nebudu.

Emocionální a vlastenecký jste byl i po úmrtí Oty Zaremby – olympijského vítěze z roku 1980 ve vzpírání. Na síti X jste napsal, že byl vzorem pro děti a hrdinou pro dospělé. Přestože bral anabolika. Jak se chcete k tomuto tématu – tedy dopingu – postavit?

Proti dopingu je potřeba bojovat. Je to důležité. Pro začátek budu chtít minimálně to, aby se zvedl počet dopingových testů, protože dnes jich sportovci podstupují méně než v jiných vyspělých zemích. K tomu ovšem bude potřeba navýšit rozpočet Antidopingového výboru České republiky – tedy nejvyššího orgánu zabezpečujícího antidopingový program.

Jak?

Jednak z rozpočtu Národní sportovní agentury, ale také tím, že se sportovci začnou podílet na nákladech řízení.

Dnes je to totiž tak, že pokud sportovec s rozhodnutím antidopingového výboru nesouhlasí, může se odvolat k Národnímu rozhodčímu soudu pro sport, vedeným pod Národní sportovní agenturou. Problém je v tom, že sportovec nikdy nic neplatí. Nic ho to nestojí ani v případě, že spor prohraje. Náklady zaplatí vždycky stát.

Související

Zvětšování penisu může být doping. Skokani na lyžích čelí choulostivému podezření

To je nepřijatelná praxe. Do budoucna ji chci změnit tak, že bude náklady na řízení hradit ta strana, která spor prohraje. Pokud to bude sportovec, půjdou soudní výlohy na vrub jemu. Přesně tak je to i u běžného rozhodčího soudu nebo soudu.

Ještě nějaké změny v boji s dopingem plánujete?

Chceme se víc věnovat antidopingovým kampaním, a to nejenom mezi elitními sportovci, ale třeba i ve školách a fitness sektoru. Aby se do toho ale mohla vůbec Národní sportovní agentura pustit, musí se nejprve drobně změnit zákon o podpoře sportu, což by se mohlo stát už v polovině tohoto roku. Pak by se mohly do boje proti dopingu zapojit svými kampaněmi i soukromé subjekty.

Do osvěty totiž musí jít víc peněz a energie. Cílit přitom musíme hlavně na děti, mládež a mladé sportovce, které doping ohrožuje stále víc. I krátkodobé užívání zakázaných látek jim přitom může nenávratně poškodit zdraví. Podobně jako drogy.

Když jsme u drog… Vášnivá debata se vede o MMA – tedy o smíšených bojových uměních. Zápasníci zobou steroidy jako lentilky a jedna z hvězd Karlos Vémola je obviněný z organizované drogové trestné činnosti. Jak naložíte s tímto problémem?

Tady se řešení hledá těžko. Zápasy MMA jsou totiž často komerční aktivity, které běží mimo sportovní hnutí i veřejnou podporu. Žijí si zcela vlastním životem a mají svá pravidla. Pokud si tedy organizátoři nepožádají o dotace, což by je donutilo vstoupit do našeho systému a dodržovat naše pravidla, tak nad nimi nemáme žádnou kontrolu.

Související

11 fotografiíProhlédnout si 11 fotografií

Bojovník sedí ve vazbě, na domě se pracuje. Co se děje ve Vémolandu?

Ty zápasy jsou ale stále populárnější. Dokonce i mezi mládeží...

Je fakt, že ten sport dokáže naplnit O2 arenu. Je to problém. Na druhou stranu ale musím říct, že už jsou tu i světlé výjimky – jeden známý český pořadatel Oktagon MMA nedávno podepsal ze svého vlastního rozhodnutí smlouvu s antidopingovým výborem, což zápasníkům zaručí profesionální a nestranné testování. To je příkladný přístup.

Je něco, co připravujete pro neprofesionální sportovce?

Ano, právě teď se například rodí jeden velký projekt, který připravujeme spolu s Fotbalovou asociací České republiky. Chceme zpřístupnit fotbal a fotbalová hřiště široké veřejnosti na mnoha místech u nás – ve městech i na vesnicích. Budou to i nízkoprahová hřiště, na která bude moct zajít úplně každý. I ten, kdo nemá peníze na drahé kroužky. Podrobnosti k tomu zveřejníme v březnu.

Co další agenda? Minulý týden jste se vydal za ministrem dopravy Ivanem Bednárikem (za SPD), abyste s ním projednal podporu chodců a cyklistů na komunikacích. Co vám na to řekli motorističtí spolustraníci?

Nic mi na to neřekli. To, že jsme Motoristé, přece ještě neznamená, že nikdy nevystoupíme z auta. I my to někdy uděláme a vydáme se pěšky nebo na kole. A jízdní kolo přeci může sloužit jako dopravní prostředek, ale i sportovní pomůcka.

Před volbami jste se ovšem vůči cyklistům a chodcům vymezovali, a to hlavně v Praze...

My jsme se vymezovali jen vůči bezdůvodným zásahům, které pak měly za následek dopravní kolaps. Například vůči zúženým vozovkám nebo cyklopruhům v místech, kde to omezuje běžnou dopravu.

Související

Nestihla manželství ani děti, rekord stále drží. Obviňování z dopingu legendu mrzelo

To ale neznamená, že s chodci a cyklisty nepočítáme. Naopak. Podle mě jsou chůze spolu s jízdou na kole nejdostupnější formou prevence, jakou máme doslova na dosah. Chceme jenom, aby se všichni cítili na cestách bezpečně – chodci, cyklisté i motoristé.

Co jste tedy s ministrem dopravy vymysleli?

Zahájíme třeba spolupráci s BESIP. Začneme díky tomu zvyšovat bezpečnost sportující veřejnosti při pohybu na komunikacích. Všichni by se tam měli cítit bezpečně – od dětí až po seniory.

Dlouhodobým partnerem řady významných sportovních akcí jsou i České dráhy. Počítáme s nimi proto při běžeckých maratonech nebo i motoristických soutěžích. S resortem dopravy chceme rovněž efektivněji koordinovat letecké a vodní sporty nebo motoristický sport.

Ráda bych se zeptala ještě i na politickou situaci – tedy na spor Petra Macinky s prezidentem Petrem Pavlem. Co teď plánujete?

Neplánujeme vůbec nic. V tuto chvíli jde o patovou situaci. Petr Macinka aktuálně vedení dvou ministerstev zvládá, o žádných změnách nejednáme. Soustředíme se na práci pro občany.

Mohlo by vás také zajímat:
Běh poslanců na Hrad. Nebo vypnutí výtahu. Ministr sportu začal „boj“ s pohodlností