Pavel vyhraje příští volby o Hrad téměř bez boje. Ohrozit ho může jen jeden člověk

Přestože se příští přímá volba prezidenta nezadržitelně blíží, ve veřejném prostoru to působí dojmem, že se jí nikdo nehodlá zúčastnit. Vysvětlení to má celkem jednoduché: úvahy Petra Pavla zjevně směřují k tomu, že svůj mandát bude obhajovat, a tudíž se nikomu nechce podstupovat předem skoro jistě prohraný boj.

Zjevně se tomu nikdo nediví a každý s tím tak nějak počítá. V opačném případě by se výrok Petra Pavla, který pronesl minulý týden v Brně, ocitl v centru veřejné debaty. Prezident totiž v diskusi se studenty Mendelovy univerzity řekl, že vážně zvažuje obhajobu svého mandátu na Hradě v roce 2028. Jako klíčový důvod uvedl, že na politické scéně nevidí nikoho, komu by rád dal svůj hlas.

Zopakoval také, že jeho konečnému rozhodnutí budou předcházet dva klíčové faktory: dostatečná podpora veřejnosti a pevné zdraví nejen jeho, ale i rodinných příslušníků. A protože v danou chvíli platí, že obě podmínky lze považovat za splněné, je takřka jisté, že Pavel do voleb skutečně půjde. Otázka pouze je, kdy oznámí své definitivní rozhodnutí. A jak si bude na Hradě počínat do té doby.

S tím souvisí to hlavní: pokud se nestane něco, co nelze v tuto chvíli předpovědět, je takřka jisté, že Pavel půjde do přímé volby jako favorit a téměř jistý vítěz. Tuto výchozí pozici si zjevně uvědomují jeho případní konkurenti. Skoro to působí dojmem, že se nikomu dalšímu do voleb nechce – prostě proto, že nikdo příčetný nemíní podstupovat předem skoro jistě prohraný boj.

A pokud se ještě před několika týdny spekulovalo, že by se voleb mohl zúčastnit typologicky někdo jako Ivana Tykač, nyní na obzoru není nikdo, koho by šlo označit za relevantního soupeře současného prezidenta. Platí totiž, že pokud má kdokoli ambice v přímé volbě prezidenta aspoň trochu uspět, musí na tom pracovat viditelně, smysluplně a efektivně poměrně dlouho před jejich prvním kolem.

Lze to říci i takto: šéf vlády Andrej Babiš z kraje roku na sněmu hnutí ANO uvedl, že by jeho hnutí mohlo v boji o Hrad podpořit někoho, kdo není součástí politiky. Jenže o pár měsíců později se situace jeví tak, že tady nikdo takový, kdo by měl aspoň teoretickou šancí uspět, neexistuje. A jisté není ani to, že se premiérovi splní jeho druhé přání – aby celá vládní koalice podpořila jednoho kandidáta.

Tři typy kandidátů

S ohledem na dosavadní historii přímé volby prezidenta lze říct, že máme co do činění se třemi základními typy kandidátů na Hrad:

1. Kandidáti, kteří měli reálnou šanci uspět. Zpravidla byli v závislosti na konkrétní fázi kampaně dva, možná tři, výjimečně snad i čtyři. V tomto ohledu může být příští volba hlavy státu premiérou v tom smyslu, že tady bude takový kandidát jenom jeden.

2. Kandidáti, jejichž motivací je připravit si půdu pro jinou politickou kariéru – typicky pro volby do Senátu. Tady je klasickým příkladem Pavel Fischer, který na Hrad kandidoval už dvakrát. Senátní volby přitom poprvé vyhrál už v roce 2018, loni svůj mandát v horní komoře obhájil – navíc hned v prvním kole.

Kromě něj v senátních volbách v minulosti uspěli jiní dva kandidáti na Hrad: Jiří Drahoš, který svůj mandát v horní komoře již také jednou obhájil, a lékař Marek Hilšer.

3. Rozliční političtí exoti, případně kandidáti středně velkých a malých stran bez reálné šance v boji o Hrad uspět. Takových jsme zažili mnoho: v roce 2013 to zkoušela Jana Bobošíková nebo Vladimír Franz, v roce 2018 Petr Hannig nebo Jiří Hynek, v poslední volbě pak třeba Karel Diviš či Jaroslav Bašta.

Pokud jde o kandidáty druhého a třetího typu, je třeba počítat s tím, že se jich do voleb několik jistě objeví. Pro budoucnost a charakter české politiky je ovšem klíčová první kategorie. A tady je to zatím – nepočítáme-li Petra Pavla – jedna velká neznámá. Přitom je vyloučené, že by vládní tábor na prezidentské volby rezignoval.

Rébus, který Babiš a spol. musí v nejbližší době vyřešit, zní tedy takto: lze si v danou chvíli představit, že by Petr Pavel prohrál příští prezidentskou volbu? A pokud ano, za jakých okolností? A hlavně – s kým?

Jasný favorit

„Pokud bude Pavel kandidovat, bude proti komukoli jasným favoritem. Proti drtivé většině potenciálních protikandidátů prakticky nemá šanci prohrát,“ řekl Aktuálně.cz Michal Sirový, investor a volební sázkař, který se dlouhodobě věnuje předvolebním odhadům.

Pokud by měl Petr Pavel skutečně prohrát, pak by se podle Sirového musely naplnit dva zcela zásadní předpoklady. „Kvůli nějakým problémům a skandálům by musela výrazně propadnout jeho důvěryhodnost u českých voličů – aktuálně mu důvěřuje skoro 60 procent občanů,“ uvažuje Sirový.

A zmiňuje druhý, neméně důležitý předpoklad: „Musel by se zároveň vyprofilovat nějaký jiný mimořádně silný kandidát, který by dokázal oslovit jak všechny voliče současného vládního bloku, tak voliče bývalé vlády okolo Spolu, Starostů a Pirátů.“

Totožně to vidí i sociolog z agentury STEM Martin Buchtík. Také on si umí představit, že by Pavla mohl někdo ve volbách ohrozit. Nyní to ale nepovažuje za pravděpodobný scénář. „Je to nejpopulárnější politik v této zemi,“ připomíná. Přičemž zdůrazňuje, že popularita Petra Pavla nekolísá – je stabilní. A navíc, což je také podstatné, že jde o politika, který není polarizující. „A zároveň zde nevidíme žádného relevantního protikandidáta,“ říká Buchtík ve shodě se Sirovým.

prezident | Video: Aktuálně.cz

A kdo by tedy mohl Pavla případně – a za jakých okolností – ohrozit? I v tom má Buchtík – opět stejně jako Sirový – jasno. „Musel by nastat souběh několika událostí. Ani jednu nelze vyloučit. Dohromady tvoří ale směs, která je málo pravděpodobná,“ vysvětluje sociolog pro Aktuálně.cz.

Jako první zmiňuje, že by musela začít klesat popularita prezidenta. „Respektive by musel u značné části veřejnosti začít růst antagonismus vůči jeho osobě v tom smyslu, že by tito lidé raději dali svůj hlas někomu jinému – a muselo by se jednat třeba o milion lidí,“ vysvětluje Buchtík. S tím, že by se současně musel objevit kandidát, kterého by tito lidé naopak byli ochotni volit.

„Protože pokud nebudu ochotný volit jednoho, ještě automaticky neznamená, že budu volit druhého,“ zdůrazňuje. A Sirový dodává, že ani jedna z výše zmíněných okolností nevypadá v tuto chvíli pravděpodobně. „Petr Pavel si totiž i v politicky složitějších situacích po nástupu nové vlády dokáže držet podporu občanů,“ připomíná.

„Pokud v tom bude pokračovat,“ soudí Sirový, „těžko to vypadá na ztrátu vysoké důvěryhodnosti. A voliči si v takové situaci vyberou důvěryhodného a už jednou sloužícího prezidenta. A pokud jde o extra silného protikandidáta z vládního bloku, tam se zatím neukazují nikterak zajímavá jména.“

Babiš má šanci

Buchtík je s ohledem na data, kterými disponuje, přesvědčený, že si nelze představit silnějšího protikandidáta než Andreje Babiše. „Ze všech možných jmen existuje – aspoň zatím – jen jediné relevantní: Andrej Babiš,“ má jasno Sirový.

Předseda hnutí ANO už ale s Pavlem jednu prezidentskou volbu prohrál a je otázka, zda bude mít důvod a motivace podstoupit energeticky i časově náročný souboj o Hrad znovu. Obzvlášť v situaci, kdy se vrátil do čela vlády a lze vcelku realisticky pracovat s tím, že by premiérem mohl být i po příštích sněmovních volbách.

Sirový má nicméně za to, že by Babiš přece jen mohl v prezidentské volbě roku 2028 uspět. „Minule byl úplně bez šance. V posledních letech mu ale rostla oblíbenost – i díky neoblíbené vládě Petra Fialy (ODS),“ všímá si zkušený volební sázkař.

Pokud by se navíc předseda hnutí ANO na boj o Hrad zaměřil už teď , v nadcházejících dvou letech vládl více pomocí „cukru“ a méně pomocí „biče“, pak by – uvažuje Sirový – měl proti Petru Pavlovi přece jen reálnou šanci uspět. „Ale zase: Petr Pavel by byl ale i za této konstelace proti Babišovi favoritem,“ dodává jedním dechem.

Sirový s Buchtíkem nakonec glosují také Babišovu představu, že by vládní strany měly na Hrad podporovat jednoho společného kandidáta. „Andrej Babiš si takový scénář jistě představuje. A zároveň si představuje, že toho kandidáta vybere on,“ má jasno Buchtík.

„Určitě to dává smysl pro hnutí ANO, které by takového kandidáta reálně vybíralo. Menší smysl by to ale dávalo Motoristům a SPD, tedy malým vládním stranám. Těm by totiž prezidentská volba mohla pomoct zviditelnit jednoho vlastního kandidáta a zároveň nakopnout podporu samotných těchto stran,“ uzavírá Sirový.