Ministerstvo obrany vedou dva bývalí komunisté. Jeden z nich to nechtěl přiznat

Během čtyřicetiminutového rozhovoru Radovan Vích několikrát zdůrazní, že nebyl v KSČ. Což mu prý dělalo problémy v průběhu jeho kariéry v 80. letech u Československé lidové armády. A nemohl prý kvůli tomu ani na vysokou školu. „Já jsem nikdy nebyl členem KSČ,“ opakuje Vích.

Situace se ovšem mění v okamžiku, kdy mu reportér deníku Aktuálně.cz ukáže kopii zeleného evidenčního štítku kapesní velikosti. Z něj je zřejmé, že Víchova slova nejsou pravdivá. Podle dokumentu ústředního výboru KSČ, který nyní uchovává Národní archiv, měla Víchova rudá knížka číslo 019 298 67.

Kandidátem na členství se Vích stal v den výročí vzniku Československa - 28. října 1987. O dva roky později - 31. října 1989 -, což byla obvyklá doba i u jiných čekatelů, se pak dle evidenčního štítku stává plnohodnotným straníkem.

Do řad normalizační KSČ tak tehdy čtyřiadvacetiletý Radovan Vích vstoupil pár týdnů před pádem totalitního režimu, který odstartoval protismogovými listopadovými demonstracemi v Teplicích. Jako důstojník Československé lidové armády právě sloužil u libereckých chemiků.

„To já vidím poprvé“

„Šel jsem do armády a na vojenskou střední školu v Nitře, nejlepší učiliště, které vůbec bylo. Zajímala mě technika, ne politická kariéra. Pak jsem v roce ´84 nastoupil k vojsku a chtěl jsem jít na vysokou školu, ale na to mi řekli: ,Až budeš v partaji.‘ Pak přišla revoluce a vysokou školu jsem si udělal. Já jsem nikdy nebyl členem KSČ,“ vypráví Vích během rozhovoru s deníkem Aktuálně.cz.

Související

"Soudruh Zůna je velmi dobře připraven." Babišův ministr byl politruk už jako student

Reportér mu pak ale na stůl pokládá kopii jeho evidenčního štítku a následuje několikavteřinové mlčení. „To já vidím poprvé, nic o tom nevím,“ odvětí Vích nejdřív.

Po chvíli připouští, že kandidátem na člena KSČ „možná“ byl. A rozpomíná se, že zřejmě podepsal i vstupní dokumenty. „Přihlášku jsem asi podal, ale členem jsem nebyl. Co vám mám na to říct? Já nikde nepíšu, že jsem nebyl členem KSČ. Já se tím nikde nijak nechlubím,“ pokračuje viditelně zaskočený Vích.

„Spíš jsem měl problémy, takže to bylo asi o tom, že jsem zkoušel, jak je vyřešit. Ale nevím. Co vám mám na to říct? Nechci to zamést pod koberec, ale nechci z toho dělat drama. Přiznám se, že jsem to neviděl, teď to vidím poprvé, nikdy se mě na to nikdo neptal,“ dívá se na reportéra deníku Aktuálně.cz.

Související

Historik Blažek: Petr Pavel svou minulost relativizuje. Měl štěstí, že přišel rok 89

„Když se podíváte do Archivu bezpečnostních složek, tam zjistíte, že jsem byl prověřovaná osoba. To se radši podívejte. Asi nějaký zájem byl,“ informuje o tom, že o něj v 80. letech nejspíš stála nebo jej z jiného důvodu proklepávala tajná armádní služba. „Ano, byl jsem prověřovaná osoba. To bylo ještě v Písku. Asi mě chtěli získat ke spolupráci,“ vysvětluje Vích s tím, že první roky po střední škole - mezi lety 1984 a 1986 - strávil u píseckého spojovacího pluku.

„Ideologie komunismu je jako mor“

Deník Aktuálně.cz už dříve informoval, že od roku 1981 měl stranickou knížku i sám ministr Jaromír Zůna (za SPD).

„Přijde mi trapné komentovat třicet pět let od pádu Berlínské zdi, kdy se celá Evropa osvobodila od mocenského sevření komunistické internacionály, tu podivnou skutečnost, že nám tu komunisté svým způsobem dosud vládnou. Ale je to tak,“ myslí si Pavel Fischer (za TOP 09), předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

„Musíme však k tomu přistupovat individuálně. Ideologie komunismu je jako mor. Zamořila každého, kdo v té době žil a nedával pozor. Proto bych dnes raději zkoumal, zda mají tito lidé dostatečné protilátky. Vstoupili pod tlakem? Pak mohou představovat jisté nebezpečí, jsou-li ve veřejných funkcích. Vyvinuli tito lidé nějaké úsilí, aby reflektovali svou minulost? Připustili poctivě, že šlo o vážné selhání: třeba šlo o kariéristy nebo měli strach? Nebo že se aktivně podíleli na represivním aparátu, který ubližoval lidem, takže jde o selhání mravní?“ ptá se Fischer dál.

Související

Exkomunista Zůna ministrem obrany? "Měli by dostat pětku," nebere si servítky Fischer

Josef Flek (STAN), šéf sesterského sněmovního branného výboru, připojuje, že „hlavním úkolem“ teď bude Zůnu a Vícha pohlídat, jakým způsobem budou přistupovat k celému resortu a lidem na ministerstvu.

„Tato situace samozřejmě není vůbec šťastná. Bohužel se ještě nějakou dobu budeme setkávat s lidmi, kteří pomáhali nebo sloužili minulému režimu. Důležitá je však jejich současná morální integrita a také to, zda byli ve straně dobrovolně, nebo k tomu byli donuceni, například z pracovních důvodů,“ uvažuje Flek.

Přihláška se v archivech nedochovala

Byť oba byli důstojníky Československé lidové armády, případy Jaromíra Zůny a jeho nového náměstka Radovana Vícha se přece jen v řadě míst liší. Starší Zůna se stal kandidátem na členství v normalizační KSČ už v roce 1979 jako žák opavského vojenského gymnázia.

V prosinci 1981 se nynější ministr obrany proměnil v plnohodnotného člena partaje. „Soudruh Zůna je velmi dobře připraven (…) V období kandidátské lhůty se projevil jako příklad pro komunisty i bezpartijní v práci i v osobním životě. Ve studiu, kázni i v ostatních oblastech činnosti se u jmenovaného neprojevily žádné závažnější nedostatky. Právě při plnění denních úkolů se u soudruha Zůny projevují výrazně kladné morální a charakterové vlastnosti. Nebojí se kriticky poukázat na nedostatky ve svém okolí, při jejich vytýkání reaguje uvážlivě a snaží se je v co nejkratší době odstranit. Mezi spolupracovníky a podřízenými má vytvořenou potřebnou autoritu, které dovede využít při plnění jak stranických, tak služebních úkolů," zní jeho zhodnocení.

Faktem nicméně je, že přihláška Radovana Vícha do KSČ se v archivech nedochovala. Historici připomínají, že ústřední výbor totalitní strany po roce 1990 nepředal zdaleka všechny materiály, které podle zákona měl. Ty se buď po revoluci narychlo ničily, nebo se ztratily neznámo kam.

Zpátečka: „Ty kanále jeden komunistickej!“ Jak se kolemjdoucí vypořádal se členem KSČ