Macinkovo "prokletí" jménem Turek. Proč je šéf Motoristů důležitější, než se zdálo

V protileteckém krytu ukrajinského hotelu nebylo minulý pátek kvůli hluku zapnuté elektrocentrály příliš dobře slyšet, co novinářům motoristický poslanec Filip Turek přesně říká. Jen krátce před svým chystaným prohlášením avizoval, že chce něco velmi stručně sdělit, takže všechna přítomná média nastavila mikrofony a poslouchala.

„V nejbližších dnech podám žalobu na ochranu osobnosti a budu žádat, aby se mi prezident omluvil,“ sdělil Turek svůj nyní už notoricky známý úmysl a rozloučil se.

Vystřídal ho ministr zahraničí a jeho stranický parťák Petr Macinka, který následně popisoval svá jednání s ukrajinskými politiky, ale záhy bylo jasné, co bude v českém veřejném a mediálním prostoru i politice dominovat – Turkovo prohlášení, které zcela zastínilo Macinkova slova z důležité zahraniční návštěvy.

Jako by právě tato situace shodou náhod vystihovala stav, ve kterém se ocitnul Petr Macinka, dosud veřejností vnímaný až „jako ten třetí“ za Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou. Šéf Motoristů přitom jako jeden ze tří předsedů vládních stran a jako místopředseda vlády hraje v její politice důležitou roli. V muniční iniciativě dokonce klíčovou.

„Prokletí“ jménem Turek

Jenže k jeho smůle se do určité míry stává jeho „prokletím“ právě Filip Turek. Když novináři s Macinkou mluví, ptají se v drtivé většině případů právě na Turka. Jakmile vystoupí s nějakým důležitým sdělením, Turek ho často několika kontroverzními větami zastíní. A přes Turka vnímá Macinku i veřejnost.

I během ukrajinské cesty ale bylo zřejmé, že ačkoliv na Macinkovi bylo mnohdy vidět, že ne všechny Turkovy výroky schvaluje, mají k sobě velmi blízko a vždy se za něj postaví. Včetně situace, jaká se odehrála v Kyjevě, kdy Filip Turek svými výroky o údajných příčinách války na Ukrajině, mezi nimiž jmenoval například rozšiřování NATO, vyvolal v Česku velkou kritiku.

I tehdy se ale dočkal Macinkovy podpory, byť ministr nepovažoval za správné, že jeho kolega rozebíral příčiny války zrovna před domem vybombardovaným ruskými raketami.

Související

04:07

Rozšiřování NATO jako jeden z důvodů k válce na Ukrajině? Turek měl v Kyjevě jasno

Macinka by přitom měl nejeden důvod Turka kritizovat. Na jeho první diplomatické cestě na Ukrajinu mu neobyčejně záleželo a byl velmi rád, že Ukrajincům přivezl zprávu, že Česko bude dál podporovat dodávky munice. Na tiskové konferenci s ukrajinským ministrem zahraničí Andrijem Sybihou zcela jednoznačně deklaroval, že stojí na straně Ukrajiny, a tvrdě kritizoval Rusko.

Pokud měl dosud někdo z podporovatelů Ukrajiny pochybnosti o Macinkových postojích v těchto záležitostech – a takových pochybovačů bylo mnoho –, musel s kritikou ustat. Jenže to vše „přebil“ několika málo větami Turek.

Za celý pobyt v Kyjevě i při cestě zpět ale (přinejmenším veřejně) nedošlo k ničemu, co by naznačovalo rozpory mezi oběma muži. „Filip Turek nám pomáhá. Bez něho bychom nebyli ve sněmovně ani ve vládě a bez něho by nebyla ani tato vláda,“ opakuje často Macinka, naposledy v neděli pro televizi Prima.

Související

ŽIVĚBabišova vláda si přišla do sněmovny pro důvěru. Opozice neprosadila odvolání Okamury

Stejně tak podpořil Turkův úmysl podat na prezidenta žalobu na ochranu osobnosti. „Nedivím se Filipu Turkovi, že takto reaguje. Jeho se to opravdu hluboce dotklo,“ řekl Macinka k prezidentově dopisu, v němž Pavel podrobně vysvětluje své důvody nejmenování Turka ministrem.

Oba Motoristy zjevně rozčílila především jedna část dopisu. A sice Pavlovo konstatování, že Turek „ve svých různých vyjádřeních a jednáních opakovaně adoroval či přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů 20. století, nacistické Německo“. Poslanec přitom tvrdí, že nikdy nic takového nedělal, a hájí se tím, že z jeho strany šlo pouze o jakýsi zvláštní druh černého humoru.

Příští týdny tak ukážou nejen to, co všechno je Macinka ochotný kvůli Turkovi obětovat, ale také, jak moc bude chtít vyostřit svůj vztah s prezidentem. „Byl jsem opravdu do poslední chvíle přesvědčený, že by prezident mohl Filipa ministrem životního prostředí jmenovat. Několikrát jsem mu vysvětloval, že by to bylo pro nás všechny nejlepší řešení. A jsem skutečně velmi zklamaný, že se nakonec rozhodl jinak,“ stěžoval si Macinka.

V jiný postup hlavy státu věřil i proto, že řadu voličů „svých“ Motoristů považuje i za voliče Petra Pavla v prezidentské volbě. Podle zdrojů z Macinkovy blízkosti dokonce politik věřil, že by mohlo fungovat určité spojenectví mezi ním a prezidentem. O to více ho tedy prý mrzelo, že média právě nyní připomněla jeho dva roky stará slova o tom, že první dáma Eva Pavlová je „vyžírka“. A v minulosti použil některá nelichotivá slova i o samotném Pavlovi.

Po pondělním rozhodnutí vlády se tak Filip Turek sice stal vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Grean Deal, takže na ministerstvu životního prostředí bude mít svou kancelář, tím ale „souboj“ Macinka versus Pavel nekončí. Ostatně sám premiér Andrej Babiš upozornil, že jde o dočasné řešení.

Macinka a Turek přes všechno, co se odehrálo, stále doufají, že prezident ustoupí - byť to z pohledu nestranného pozorovatele vypadá jako zcela vyloučená varianta. I proto Turek po návratu do Česka svá slova o žalobě na prezidenta mírnil, byť žalobu stále připouští. „To je taková optická záležitost. Něco takového není jednoduché vyhrát ani správně podat. Ale dojde k ní,“ řekl.

Kdyby toto nastalo, šance na smír mezi Macinkou a prezidentem Pavlem by se blížila nule. Macinka by „oživil“ některé své dřívější, značně ostré výroky o prezidentovi, a jejich vzájemná komunikace by se podstatně zhoršila. Což by jistě ovlivnilo i některá rozhodnutí vlády, ve která má skutečně ze tří předsedů koaličních stran k prezidentovi nejblíže Macinka.

Navíc by se mohlo stát, že Macinka by ztížil prezidentovi jeho fungování například tím, že by se postavil proti některých jeho cestám — třeba na jednání NATO. Zkrátka v budoucnosti nelze čekat ohledně jejich vztahů nic dobrého. Pokud ovšem jeden z nich neustoupí, nebo se oba nepokusí přece jen o nějaký smír.