


Poslanecká sněmovna započne tento týden proces, na jehož konci bude zvolen nástupce Stanislava Křečka v čele úřadu Veřejného ochránce práv. Poslanci budou vybírat z pěti kandidátů a kandidátek A jedna z nich – Eva Kostolanská – v rozhovoru vysvětluje, s čím do volby jde a čemu by se měl úřad ombudsmana věnovat.

Úřad ombudsmana je instituce, která je už pětadvacet let nedílnou součástí našeho právního řádu. Byl založen jako klasický ombudsmanský úřad, tedy jako úřad, který chrání každého, kdo čelí nějakým problémům ve vztahu se státem – před nesprávnými postupy, před nečinností, nebo dokonce nezákonností či svévolí veřejné správy.
Zároveň zajišťuje dodržování principů dobré správy v činnosti správních orgánů. To jsou neformální zásady kvalitního spravování věcí veřejných. V průběhu let se ale k této původní činnosti ombudsmana přidaly lidskoprávní mandáty. Tedy například ochrana práv osob se zdravotním postižením a ochrana osob v ústavech a dalších zařízeních, kde je omezena jejich svoboda.
Zmínit lze taky témata, jež se týkají diskriminace. A od loňského léta je úřad ombudsmana nově také národní lidskoprávní institucí (NHRI). Jejím úkolem je monitorovat lidská práva v Česku a zprostředkovávat informace z terénu pro stát a taky navrhovat systémová řešení. Tím se završují lidskoprávní mandáty ombudsmana v plné šíři.

Díky dlouholeté práci ve veřejné správě jsem měla možnost poznat, jak úřady fungují. Vedle toho také dobře znám práci ombudsmana. Již přes pět let s Kanceláří ombudsmana spolupracuji a pomáhám řešit individuální případy i systémová témata.
Předchozí pracovní zkušenosti mě utvrdily v tom, že v každé agendě nakonec jde skoro vždycky o lidská práva, včetně agendy daní. Ať už jde o ochranu vlastnictví, o diskriminaci, o ochranu azylantů nebo stíhaných osob. Jsou také u exekucí nebo insolvencí.
A ombudsman je tady od toho, aby pomáhal obyčejným lidem domoct se spravedlnosti, pomáhá jim najít spravedlivé řešení v situacích, kterým čelí.
Mám tím na mysli podněty lidí. Už jsem to naznačila. Spousta lidí neví, jak mají v určitých situacích postupovat, nedokážou si sami pomoct, vyřešit problém. Nevyznají se v tom, jaká mají práva, jaké jsou jejich možnosti, jak mají postupovat, pokud byli nějakým způsobem poškozeni veřejnou správou.
To znamená například, že nepodali odvolání, nepodali správní žalobu, jindy mají třeba nedostatek finančních prostředků, takže si nemohou najmout advokáta nebo daňového poradce. A toto všechno jsou přesně ty situace, kdy je role ombudsmana pro tyto lidi nenahraditelná.
Přesně tak.
Myslím, že ano. A pochopitelně, že ten úřad už od svého vzniku intenzivně pracuje na zviditelnění své role. Snaží se o to, aby se na něj mohli lidé obrátit právě v případech, které se týkají nesprávného postupu státu, ale i v případech diskriminace.
O tom svědčí i počet případů, které ombudsman v loňském roce obdržel. Celkem to bylo přes devět tisíc podnětů, z toho přes sedm a půl tisíce pro ombudsmana a zbytek pro dětského ombudsmana. Počet podnětů pro ombudsmana navíc rok od roku roste.
To jsou ty už zmiňované podněty. A netýkají se pouze toho, o čem mluvíte, ale také třeba životního prostředí nebo stavebních řízení.
Dialog s úřady považuji za důležitý prostředek pro prosazování řešení individuálních i systémových problémů. Díky tomu, kde jsem celý život působila, jsem postupem času získala určitou odbornou a profesní autoritu. A to je předpoklad k tomu, abych s úřady dokázala jednat mimo jiné i na neformální úrovni.
Tato neformálnost v úřadu ombudsmana sice funguje už dnes, jsem však přesvědčená, že je možné ji ještě zintenzivnit a já k tomu můžu svými zkušenostmi přispět.
Je to tak. Tito lidé třeba nemají internetové bankovnictví. Nevěří tomu, pro peníze si chodí mnohdy na poštu. Řada z nich nedisponuje ani platební kartou. A nejde zdaleka jen o lidi starší, ale také třeba o takové, kteří nejsou sociálně silní nebo jsou jinak znevýhodněni.
Tady je potřeba, aby na místech, kterých se to týká, byla možnost vyřídit věc také osobně, například s pomocí úředníka. Ten by jim mohl například pomoci s vyplněním a podáním elektronického podání.
Druhým krokem jsou informace. Každý úřad musí udělat maximum pro to, aby i lidé, kteří třeba nemají internet, disponovali základními informacemi. Každý úřad musí být zkrátka přístupný i těm, kteří nejsou digitálně způsobilí.
je uznávanou expertkou na správní právo. V minulosti působila jako ředitelka právní sekce Generálního finančního ředitelství, kde metodicky řídila činnost zaměstnanců finančních úřadů a působila i jako hlavní koordinátor spolupráce Finanční správy ČR s Kanceláří ombudsmana.
Od roku 2020 působí přímo v Kanceláři ombudsmana, kde se zaměřuje na ochranu práv jednotlivců a prosazování systémových změn v úředních postupech. V soutěži Daňař roku byla jako jediná v historii soutěže zvolena hned dvakrát daňovou osobností za státní daňovou sféru.
Vedle praktické a legislativní činnosti se věnuje také publikační tvorbě a je vyhledávanou lektorkou v oblasti správního řízení a náhrady škod způsobených nesprávným úředním postupem.
Já bych řekla, že pokud jde o práva lidí se zdravotním postižením, tak ombudsman toho pro zlepšení jejich životů v poslední době udělal hodně. Ať jde například o používání znakové řeči, o bezbariérovou vyhlášku, která je v souladu se stavebním řádem, nebo o přístup lidí sluchově a zrakově postižených k digitálním službám.
Určitě ale musíme dál pokračovat. Jako stát bychom měli například zapracovat na tom, aby tito lidé mohli žít ve svých domovech, mimo různé ústavy. A k tomu potřebují celou síť podpůrných komunitních služeb, musíme rozvíjet různé typy péče a sociální pomoci.
Aby kontakt běžného člověka, o kterém jsme mluvili, s úřady se skutečně a prokazatelně změnil k lepšímu. Ráda bych se také zasadila o to, aby úřady dodržovaly desatero principů dobré správy, které kdysi zveřejnil Otakar Motejl. Jeho součástí je i to, aby úřady vyřizovaly věci rychle a odborně. A hlavně jednaly vstřícně s každým, kdo se na ně obrátí.
A pokud jde o úřad ombudsmana, taky bych si přála, aby rozvíjel dialog se všemi úřady. Ombudsman tedy nebude jenom ten, kdo něco kritizuje, musí to být také důležitá instituce v právním systému České republiky, která opravdu chrání lidi, kterým se nedaří dosáhnout nápravy nebo spravedlnosti. A tedy aby také dokázal navázat kontakt s veřejnou správou takovým způsobem, aby jí pomohl vylepšovat a harmonizovat své služby.



Od chvíle, kdy se v 80. letech minulého století objevily na umělecké scéně Banksyho práce, zůstával tento britský street artový autor v anonymitě. Minulý týden zveřejněná zpráva tiskové agentury Reuters však tvrdí, že jejich vyšetřování odhalilo identitu muže, který stojí za díly jako Dívka s balónkem nebo Love Is in the Air, na němž demonstrant hází kytici.



Šéf íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti Alí Larídžání byl zabit při nočním vzdušném úderu, uvedl v úterý podle agentury Reuters izraelský ministr obrany Jisrael Kac. Írán Larídžáního smrt nepotvrdil.



Česká vláda kategoricky odmítá nařízení, které by ukončilo prodej nových vozidel se spalovacími motory po roce 2035, zopakoval v úterý vládní zmocněnec pro klimatickou politiku Filip Turek. Cíle pro rok 2035 jsou podle Prahy příliš ambiciózní a neodrážejí nízkou poptávku po elektromobilech a současnou geopolitickou situaci. Turek to uvedl na jednání ministrů životního prostředí zemí EU v Bruselu.



Tisíce dobrovolníků se znovu pustí do úklidu přírody i ulic v Česku, každoročně uklidí tuny odpadu. Jarní akce Ukliďme svět, kterou každoročně pořádá Český svaz ochránců přírody (ČSOP), letos začne v pátek 20. března. Do letošního ročníku jarního úklidu se zatím přihlásilo 18 113 dobrovolníků. Svaz o tom informoval v úterní tiskové zprávě.



Při pákistánském útoku na nemocnici pro léčbu drogových závislostí v Kábulu zemřelo 408 lidí, uvedl v úterý zástupce mluvčího afghánského vládního islamistického hnutí Tálibán Hamdulláh Fitrat. Pondělní úder podle něj zranil nejméně 250 lidí. Afghánské ministerstvo zdravotnictví dříve informovalo o 200 obětech, později o 400. Pákistán tvrzení, že zaútočil na nemocnici, odmítl.