Chodíme, ale málokdo to umíme. Na výuce chůze roste nové odvětví sportovního tréninku

Na obecné prospěšnosti chůze se experti na zdraví shodují. Podle toho, jaké si člověk klade cíle, ji v mnoha případech doporučují spíše než běh. Ale jak správně chodit? Známá a běžná činnost, kterou člověk většinou nevnímá a dělá ji automaticky, se dá provádět mnoha způsoby. Některé účinky jsou pro všechny společné, jiné specifické. Na výuce chůze pomalu vyrůstá celé odvětví sportovního tréninku.

Lidé dost často chodí „špatně“. Různé stereotypní pohyby, asymetrie těla, úrazy a další vlivy se mohou projevit drobnými zdravotními obtížemi a celostní medicína pracuje i s tím, že chybné návyky při chození (ale také při pouhém stání) jsou prapříčinou různých dalších potíží, od bolesti páteře přes poškození kyčlí až po migrény nebo srdeční arytmii.

Český lékař Richard Smíšek napsal knihu Zdravá záda / zdravá chůze, obsahující seznam cviků, jak zlozvyky při chůzi eliminovat. Vychází z nich SM (stabilizační a mobilizační) systém, metoda k nápravě všelijakých neduhů těla. Na správném postavení a vzájemné koordinaci různých částí těla vyrostla takzvaná spirální jóga. K jejímu lektorování je zapotřebí speciální kurz. Cvičitel zde mimo jiné zkoumá způsob, jakým klienti chodí.

Vyhnout se nutnosti použít tyto nebo jiné metody k nápravě různých zdravotních trablů je možné skrze vědomou a patřičnou chůzi. Existují samozřejmě obecné zásady jako mít vzpřímené tělo, zapojovat prsty, nevytáčet chodidla do stran ani dovnitř, volit správnou obuv podle povrchu a častěji se zouvat. Pak je ale také důležité, jestli od chůze chceme něco víc než symetrické a funkční tělo.

Možná nejznámějším specializovaným druhem chůze je finský nordic walking. Patří k němu hole podobné lyžařským, díky nimž se do pohybu zapojují ruce s rameny, zádové a břišní svaly, více i pánevní dno. Jde částečně o kondiční a aerobní trénink, tedy původně o něj mělo jít. S rostoucí popularitou těchto holí se z veřejného prostoru vytratilo povědomí, že plně funkční jsou až tehdy, pokud se uživatel naučí techniku práce s nimi.

„Nejefektivnější řešení je najít si zkušeného instruktora. Vyplatí se to. Elegantně, rychle a funkčně vás provede novým pohybem a dodá další cvičení, možnosti a motivaci,“ stojí například na webu Severská chůze.cz. Nordic walking má i silnou organizovanou komunitu sdruženou částečně pod organizací ONWF. Po celém světě můžete narazit na různé kurzy základní či specializované techniky této chůze. I čeští instruktoři se běžně propagují s pomocí certifikátů a stupněm vzdělání v tomto pohybu.

Hole ovšem nejsou pro každého a spousta lidí by se chtěla naučit správně chodit bez nich. Pak si stačí vybrat. Můžete navštívit například kurz elegantní či ladné chůze. Je určený začínajícím hosteskám a modelkám, stejně jako dospělým manažerům nebo ženám po porodu. Je otázkou, nakolik je taková chůze zdravá, protože obsahuje nácvik umění našlapovat na vysokých podpatcích nebo v obuvi pro formální příležitosti.

I pro ty, kdo mají blíž ke sportu než do společnosti, je tu ale spousta možností, jak si zaplatit umění chodit zdravě. Trendem loňského roku, který ještě patrně nějakou dobu přetrvá, je takzvaná japonská chůze. Nejde v ní ani tak o nášlap jako o střídání intervalů v různém tempu. Podle vzdálenosti jsou proklamovanými benefity lepší metabolismus, uměřené posílení práce srdce i plic a spalování tuků. Kurzy japonské chůze často opakují, že stačí pár minut a účinek je vyšší než u obecně proklamované teze o návyku ujít 10 tisíc kroků denně.

Sofistikovanější je chůze čchi. Klade důraz na všímavost k držení těla, práci svalů a jejich uvolňování. Tento druh patří obecně pod různé školy vědomé chůze (může být i meditativní sloužící k mentálnímu uvolnění a jako podpora léčby chronických neduhů). Ale pozor, neplést si chůzi čchi s tou, která se ve studiích a tělocvičnách provozuje v lekcích tai‑čchi. Ta je velmi pomalá, kroky směřují i do stran, našlapuje se na vnější hranu chodidla a podobně.

Zastánci a učitelé takzvané rychlochůze pak kladou důraz na tempo. Doporučují chodit rychlostí 6,5–8,5 kilometru v hodině aspoň pět kilometrů denně či obden. Přirozeně zde dochází k zapojení paží, nejlépe s lokty v pravém úhlu a přirozené vzdálenosti od těla, bez zvedání ramen. Existuje ale i varianta s pohyby rukou za zády – mnohé překvapí, ale opravdu to člověka žene vpřed.

Zájem o chození a vykračování roste s tím, kolik různých rad se objevuje na sociálních sítích a videoplatformách. Včetně například bosochůze, při níž se našlapuje přes špičku místo přes patu. Lze praktikovat i chůzi na místě nebo v malém kruhu se zvedáním kolen a výpady nebo podřepy s jednou nohou vykročenou vpřed.