Četli jsme „Klempířův“ zákon. ČT i rozhlas zažijí revoluci. Co úplně zmizí?

Zákon o médiích veřejné služby, který tento týden představil ministr kultury Oto Klempíř, budí zaslouženou pozornost. Pokud by skutečně vešel začátkem příštího roku v platnost, Česká televize a Český rozhlas se ocitnou v situaci, která pro ně bude v mnoha ohledech snad i revoluční. Deník Aktuálně.cz má návrh k dispozici a vysvětluje, co z něj vyplývá.

Návrh nového zákona o médiích veřejné služby má více než sedmdesát tisíc znaků, které redaktor Aktuálně.cz, který jej má k dispozici, podrobně prostudoval. Problematika, jež se dotýká České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo), je komplexní a složitá. Nesporným faktem ale nejspíš je, že klíč pro jejich nezávislost tvoří princip, ze kterého vychází způsob, jakým si je jako občané platíme – skrze koncesionářské poplatky.

A právě ten chce vláda zrušit – ČT a ČRo mají mít napříště svou vlastní kapitolu ve státním rozpočtu. S tím ale souvisí další věc: od státu totiž obě média dostanou výrazně méně, než kolik teď vyberou od koncesionářů. Televize o miliardu, rozhlas o 400 milionů.

Pokud zákon projde, obě instituce budou od příštího roku od státu čerpat pevně stanovenou částkou, která vychází z úrovně v roce 2024. Česká televize má obdržet z rozpočtu 5,741 miliardy korun a Český rozhlas 2,065 miliardy korun. Objem se pak bude každoročně valorizovat o inflaci, maximálně ale o pět procent. Což bude mít důsledky, o kterých mluvil například bývalý ředitel ČT Jan Souček v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Podle něj nebude na investice ani na výrobu nových programů a Česká televize bude muset navíc propustit některé své zaměstnance. A hovoří i o rušení kanálů. ČT podle něj bude mít dvě možnosti: „Buď provozovat šest ‚vyjedených krámů‘, nebo jednat o omezení počtu provozovaných kanálů. To je ale absolutně proti trendu a logice audiovizuálního trhu. Ve střednědobém horizontu to kvůli omezení kvality i rozsahu služeb bude znamenat výraznou marginalizaci České televize,“ uvedl pro Aktuálně.

Útlum sportu i dětského kanálu

Co se v této souvislosti vyloženě nabízí, je postupný útlum sportovního kanálu. Ceny vysílacích práv na globální sportovní akce strmě rostou, tudíž je zde prostor k úsporám.

A kanál ČT sport se tak bude moci sloučit třeba s ČT2. Podobný osud pravděpodobně výhledově čeká i dětský kanál ČT:D, který se časem ocitne výhradně v online světě. Ostatně nastupující generace nejmladších diváků konzumuje zábavné nebo vzdělávací pořady stále častěji právě tam.

V zákoně zaujmou i mnohé další věci a ustanovení: změní se třeba způsob řízení ČT a ČRo, role generálních ředitelů ustoupí do pozadí, do popředí se naopak dostanou resorty kultury a financí, které budou od obou institucí vyžadovat a následně kontrolovat jejich rozpočtovou kázeň. V tomto ohledu přestanou být obě instituce svébytné – budou srovnatelné například s Národní galerií.

Chybí regionální zpravodajství i veřejná služba

A v zákoně také zcela absentují regionální studia, co ale zůstává, jsou jejich ředitelé. Bude nejspíš na managementech obou institucí, jak s touto novinkou naloží – a zda třeba některá regionální vysílací studia zruší.

V zákoně chybí také kvóty na evropská díla nebo zmínka o v minulém volebním období schválených memorandech o naplňování veřejné služby. Což mimo jiné znamená, že ČT nebude muset prodávat komerčním vysílatelům svůj archivní obsah.

Oto Klempíř na úterní tiskové konferenci před novináři několikrát zdůraznil, že ČT a ČRo budou i nadále plnit pět základních funkcí: zpravodajskou, vzdělávací, kulturně-společenskou, publicistickou a zábavní. „Uvedené funkce vyjadřují hierarchii veřejného zájmu na obsahu vysílání Českého rozhlasu a České televize a prioritu při rozdělování veřejných prostředků.“ Jinak řečeno: zábava ustoupí do pozadí.

Zpravodajství a publicistika v popředí

Na co zákon naopak klade důraz, je zpravodajství a publicistika. Přitom třeba v ČT – pokud jde o rozpočet – zpravodajství tvoří deset procent všech výdajů.

„Zpravodajská funkce má primární postavení. Český rozhlas a Česká televize poskytují veřejnosti aktuální, ověřené, objektivní a vyvážené informace o společenském, politickém, ekonomickém, kulturním a sportovním dění, nezbytné pro fungování demokratické společnosti a informovanost občanů,“ píše se v návrhu zákona.

Druhá v hierarchii stojí vzdělávací, kulturně-společenská a publicistická funkce. Obě instituce mají i nadále vytvářet a vysílat publicistické vzdělávací a dokumentární pořady, mají podporovat šíření znalostí, kritického myšlení a porozumění důležitým politickým, společenským, historickým a vědeckým tématům.

„Součástí této funkce je také podpora kulturní identity, národní historie a jazykové různorodosti, včetně prostoru pro regionální a menšinové vysílání,“ formuluje zákon.

Klempířův návrh zákona tedy i nadále počítá s tím, že ČRo a ČT budou naplňovat veřejnou službu tím, že podporují kulturu, umění a vzdělanost, a to i v autorských pořadech. „Český rozhlas a Česká televize jsou povinny věnovat část své vysílací kapacity i produkčních prostředků původní dramatické, dokumentární a hudební tvorbě a podpoře české filmové, televizní a rozhlasové tvorby a dalších projektů.“ Otázka je, kolik na to budou mít peněz.

Za zmínku jistě stojí, že se celá třetina návrhu zákona, který nyní čeká připomínkové řízení, věnuje působnosti a kompetencím Rady ČT a Rady ČRo. Ostatně Klempíř si dal před novináři záležet, aby zdůraznil, že právě v tomto punktu se toho od stávající situace moc nezmění. Nynějším radním je ponechán mandát, jejich funkční období bude i nadále šest let, dvě třetiny z nich volí dolní a třetinu horní komora.

Do působnosti Rady ČT náleží například jmenovat a odvolávat generálního ředitele, schvalovat rozpočet ČT, přehled pohledávek a závazků a účetní závěrku ČT. Rada bude dále kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů nebo předkládat Poslanecké sněmovně ke schválení Kodex ČT a rozhodovat o stížnostech týkajících se generálního ředitele. I nadále bude také schvalovat dlouhodobé plány programového, technického, personálního a ekonomického rozvoje České televize.