V týdnu od 23. února do 1. března probíhá v Kulturní stanici Galaxie na pražských Hájích akce věnovaná největšímu vojenskému konfliktu v Evropě od druhé světové války. Návštěvníky Týdne pro Ukrajinu čeká v Galaxii např. benefiční představení Dejvického divadla, výstava, přednášky i přímá svědectví účastníků konfliktu.
Do Dejvického divadla se chodí za výraznými hereckými osobnostmi, a především za blízkostí, která panuje mezi jevištěm a hledištěm. Rekonstrukce domovské scény zapříčinila přesun divadla do rozlehlého bývalého multikina Galaxie na pražských Hájích. Intimitu nadále poskytuje multižánrový prostor komorní scény s názvem Kavárna Dejvického divadla. Na repertoáru má nově inscenaci Vrahova hygiena.
"Do jisté míry jsem bojovník. Spousta věcí se mi v životě nepodařila, ale vždycky jsem se pokusil znovu vstát," říká herec Hynek Čermák. V rozhovoru se Zuzanou Tvarůžkovou popisuje, jak "destruktivní" umí herecká profese být i co si zažil kvůli své vizáži. Jaké to je, když vás lidé na ulici poznávají, a dá se vyhnout nechtěné konfrontaci? A proč se Čermák nezvládá dívat na své filmy?
"Když hraju někoho, kdo je hodně zlý pomáhá mi to nahlížet, kde se v lidech bere temnota," říká herečka Klára Melíšková, která za roli zdravotní sestry Hany Kučerové v seriálu Podezření získala Českého lva. Diváci ji teď v kinech mohou vidět i ve filmu Viktora Tauše Amerikánka. Jaké pro ni bylo natáčet s dětmi z dětských domovů? A jaký bod ve svém životě považuje za zlomový?
Statek ve Voděrádkách u Prahy koupili manželé takzvaně na blind. Když se od známého doslechli, že je na prodej i s velkým pozemkem, přihlásili se ze zahraničí do elektronické aukce a nabídli nejvyšší cenu. Místo pořádně viděli až po návratu domů jako jeho majitelé. "Byla to černá skládka, kde žili lidé v přívěsech a prodávali palety," vzpomínají na osudný den, který změnil jejich život.
Ve Vlastnících zachytil absurditu domovních schůzí. Ve filmu Zahradníkův rok, který uvede na festivalu v Karlových Varech, zase režisér Jiří Havelka naráží na kafkovskou bezvýchodnost moderní byrokracie. V rozhovoru mluví o kauze zahradníka Reného Mandyse, kterou se volně inspiroval, práci s Oldřichem Kaiserem, jehož obsadil do hlavní role, i Dejvickém divadle, kam brzy nastoupí jako umělecký šéf.
Dejvické divadlo se po dobu, kterou zabere rekonstrukce a přístavba jeho budovy na Praze 6, přestěhuje na sezonu 2025/2026 do bývalého multiplexu Galaxie u metra Háje. Oznámil to ředitel této scény Lukáš Průdek.
Dejvické divadlo bude mít od roku 2025 nového uměleckého šéfa. Stane se jím režisér Jiří Havelka. Vystřídá Martina Myšičku, jenž zůstane členem hereckého souboru. Společně s novým ředitelem na pražskou scénu přijde dramaturgyně Marta Ljubková, se kterou Havelka spolupracuje dlouhodobě.
Navázat na úspěch loňského přenosu představení Ucpanej systém do kin chce Dejvické divadlo v Praze. Tuto neděli do biografů pošle další svůj úspěšnou inscenaci Elegance molekuly. Hru o českém vědci Antonínovi Holém napsal a režíroval Petr Zelenka. O nedělní přímý přenos je velký zájem, v Praze zbývají volné lístky do jediného kina.
Po roli Emila Zátopka se převtělil do další ikony českých dějin. Momentálně natáčí televizní film o Bedřichu Smetanovi. Zároveň hraje jednoho z vyšetřovatelů v krimi seriálu Metoda Markovič: Hojer, který ukazuje, že i k sériovým vrahům lze přistupovat s empatií. V rozhovoru Václav Neužil prozrazuje, proč na rozdíl od slavného skladatele nemá bujný plnovous a kdo v Dejvickém divadle nejlíp rapuje.
“Vadí mi lidé, kteří rozdmýchávají agresivitu a konfrontaci a ve svých postrojích jsou hloupě vyhranění. Ano, jsou mezi politiky,” tvrdí herec a režisér Dejvického divadla Miroslav Krobot. Podle něj by se neměli bát víc mluvit o tom, co se děje ve světě, také umělci: “Od národního obrození se na ně dalo,” vyzývá Krobot. Jak moc společnost sleduje? A jak se daří divadlu v Česku?
Dejvické divadlo potřebuje nový impulz, říká jeho budoucí ředitel Lukáš Průdek. Při financování by mohlo zkusit získat nové dárce v krajích a více využít přenosy do kin, jako byla tento týden derniéra inscenace Ucpanej systém. Tu zhlédlo přes 32 tisíc diváků. Průdek nastoupí do funkce v lednu 2024, kdy po devíti letech skončí v čele budějovického Jihočeského divadla.
Tomáš Jeřábek se oproti jiným hercům před kameru dlouho nehrnul. I za cenu nezaplacených složenek tíhl hlavně k alternativnímu divadlu a proslavil se až jako zlý bankéř z reklamy. Až pak přišly role natvrdlých lenochů nebo krutých sadistů. Nejnověji hraje v minisérii Volha z prostředí normalizační Československé televize. V rozhovoru mluví o své cestě z učňáku na DAMU i o pozdním rodičovství.
Dejvické divadlo získalo hlavní ocenění na sobotním udílení Cen divadelní kritiky. Inscenací roku se stal Konec rudého člověka, který v režii Michala Vajdičky uvedla další pražská scéna, Divadlo v Dlouhé.
V pražském Dejvickém divadle mají nový divácký hit: „generační“ komedii Petra Zelenky nazvanou Fifty. Jejím hrdinou je architekt David, padesátník v porozvodové krizi a vztahovém zmatku, kterého v autorově režii s odzbrojujícím vtipem hraje Ivan Trojan.
„Všechno mi hrálo do karet a plynulo jasně, ale ta bezstarostnost mě ohrožovala, třeba v tom, že jsem se nezajímal o to, co prožívá moje vlastní okolí,” popisuje herec Dejvického divadla Pavel Šimčík prozření během pandemie covidu. Teď se dočkal první hlavní role v komedii Miroslava Krobota Velká premiéra. „Vnímal jsem to jako velký úkol, kterému nebylo snadné dostát,” říká.
„Všechno mi hrálo do karet a plynulo jasně, ale ta bezstarostnost mě ohrožovala, třeba v tom, že jsem se nezajímal o to, co prožívá moje vlastní okolí,” popisuje herec Dejvického divadla Pavel Šimčík prozření během pandemie covidu. Teď se dočkal první hlavní role v komedii Miroslava Krobota Velká premiéra. „Vnímal jsem to jako velký úkol, kterému nebylo snadné dostát,” říká.
Pro svou čtvrtou spolupráci s pražským Dejvickým divadlem si režisér Michal Vajdička vybral drama Každý má svou pravdu od Luigiho Pirandella. Mnohovrstevnatý, místy filozofický text inscenuje takřka jako situační komedii, v níž se herci jednoho z nejoblíbenějších českých souborů převtělí v italské klevetníky. Přesto lze mezi řádky vyčíst závažné poselství.
