Americká past na Evropu. Plyn je v USA dvanáctkrát levnější, drahota má Brusel dotlačit zpět k Putinovi

Evropa se kvůli závislosti na dovozech zemního plynu propadá do čím dál hlubší energetické krize a nic moc s tím nemůže dělat. Palivo, kterým zde vytápí své domovy velká část domácností, je kvůli současné válce v Zálivu nejdražší od vpádu Ruska na Ukrajinu před necelými pěti lety.

Ve Spojených státech se cena plynu naopak blíží 25letému minimu a rozdíl mezi oběma kontinenty je tak největší od konce minulého století. Plyn je navíc jak v Evropě, tak v USA významnou proměnnou v tvorbě ceny elektřiny, což se tím pádem odrazí i v rozdílných účtech za proud. Tento vývoj je k vzteku o to víc, když si uvědomíme, že válku na Blízkém východě nerozpoutali Evropané, ale Američané společně s Izraelem.

Analýza Javiera Blase z Bloombergu tento týden ukázala, že zemní plyn v Evropě a Asii se obchoduje za 10–12násobek ceny plynu v USA: na americkém uzlu Henry Hub stojí milion britských tepelných jednotek (MMBtu) kolem tří dolarů, zatímco na evropském TTF a asijském Platts JKM se obchoduje za více než 30 dolarů. USA tak zůstávají v případě trhu se zemním plynem z velké části izolovány od dopadů energetické krize, kterou samy způsobily.

Tím však příkoří nekončí. Američtí těžaři na současné palivové nouzi vydělávají „jako nikdy předtím“, uvedl Donald Trump na předvolebním mítinku v Georgii na konci října. Výpadky vývozů z válkou paralyzovaného Zálivu vyplňují zkapalněným americkým plynem (LNG), o nějž se kupci z Evropy utkávají v drsné cenové válce s kupci z Asie, kterou výpadky dodávek ze Zálivu postihly ještě víc. Cena letí vzhůru a s ní i výdělky Američanů. Superlevný plyn na domácím americkém trhu k tomu ještě masivně zvýhodňuje výrobu zboží v USA oproti Evropě.

Tato prohlubující se propast však není jen pouhou nešťastnou anomálií trhu; představuje zásadní geopolitickou páku. Po nedávném úniku informací ze zákulisních jednání Trumpova vyslance Steva Witkoffa s Moskvou se rýsuje znepokojivý scénář: čím déle budou Evropu drtit vysoké ceny plynu, tím snazší bude pro Washington dotlačit ji k návratu k ruským palivům v rámci ukončení války na Ukrajině.

Evropa se do energetického područí Moskvy vrátit nechce. Palivová nouze může být způsob, jak její chuť na ruský plyn zvýšit.

Zázračná břidlice

Příčinou propastného rozdílu v cenách amerického a evropského plynu je hlavně fakt, že Američané na svém území už skoro dvě dekády těží masivní objemy plynu z břidlice. Asi pětinu této produkce vyvezou, přičemž zhruba 60 procent těchto exportů představuje LNG transportovaný tankery přes oceán do Evropy či Asie.

Zkapalňování ovšem vyžaduje složité, mnohamiliardové exportní terminály, jejichž výstavba trvá až půl dekády. I když Američané nové terminály budují, vývozní kapacita LNG zatím naráží na tvrdý fyzický strop. Domácí trh zůstává díky tomuto limitu relativně izolovaný.

V případě ropy je to jinak. Americký trh je mnohem těsněji propojen se světovými cenami, protože ropa se obchoduje jako globální komodita. Spojené státy sice patří k jejím největším světovým producentům a v souhrnu jsou čistým vývozcem ropy a ropných produktů, ale jejich rafinerie zároveň dovážejí značné objemy suroviny, jež lépe odpovídá jejich technologickému nastavení.

Domácí ceny pohonných hmot se proto od těch světových odvíjejí mnohem těsněji než ceny zemního plynu. Washington má veškeré důvody uklidňovat světové trhy s ropou, ale téměř nulovou motivaci spěchat Evropě na pomoc s plynem.

Nějak se dohodneme, Vladimire

V silovém pojetí politiky, jak ji praktikuje Trumpova administrativa, se pomoc vždy nese v duchu „něco za něco“. A s Evropou se americkému prezidentovi jedná špatně. Kromě toho, že je rozdrobená a v jeho očích protekcionistická a přeregulovaná, se její konsenzuální styl rozhodování zcela míjí s jeho transakčním pojetím politiky.

Naopak politicky pragmatické, surovinově bohaté a válkou ekonomicky zplundrované Rusko je pro kšefty ideální: hlavně pro ty, z nichž by mohly těžit i firmy napojené na Trumpovu rodinu či známé. O podrobnostech ohledně vyjednávání takových dohod informují přední světová média jako deník The New York Times, který přinesl zprávy o prodeji částí ruského Lukoilu firmě napojené na Trumpova zetě Jareda Kushnera i samotného Witkoffa. Britský The Telegraph zase informoval o zvažovaných investicích Američanů do odstaveného plynovodu Nord Stream.

Překážkou spolupráce Američanů s Rusy je však pokračující válka na Ukrajině. Trumpova administrativa se proto snaží přijít s mírovou dohodou, již přijme hlavně Moskva.

Zpráva The Wall Street Journal o rozhovorech Witkoffa s Putinem odhaluje hlavní obrysy navrhovaného příměří. Ústředním bodem je obnova tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu do Evropy. Výnosy by směřovaly na vázané účty spravované USA. Obešly by se tím sankce i evropské právní zákazy.

Strukturováním celého mechanismu přes americké zprostředkovatele a svěřenské účty se Washington staví nejen do role garanta evropské bezpečnosti, ale přímo do role výběrčího mýtného za přístup Evropy k energiím.

Pro Putina by znovuzískání přístupu k evropským odběratelům představovalo mnohamiliardové záchranné ekonomické lano, kterým by mohl obhájit zmrazení konfliktu na stávající frontové linii.

Odříkaného chleba největší krajíc?

Evropa se chce definitivně zbavit ruských fosilních paliv do podzimu příštího roku. Nyní se však ocitá v kleštích, protože dodávky LNG z Blízkého východu jsou ochromeny a evropská průmyslová produkce se z dlouhodobé perspektivy propadá čím dál hlouběji.

Volba, před níž Evropané stojí, je brutální: buď vytrvat v odhodlání zbavit se role energetického vazala Moskvy a při tom bezmocně sledovat, jak se průmyslová základna trvale stěhuje do USA a Číny, nebo kapitulovat před ekonomickou realitou a znovu začít odebírat ruská paliva.

Znovuotevření ruského kohoutku v rámci mírové dohody zprostředkované Spojenými státy by zpečetilo podřízenost Evropy jak dodávkám Moskvy, tak vůli Washingtonu.  

Tím, že si Spojené státy doma drží cenové dno a v zahraničí ovládají nabídkový strop, proměnily energetickou zranitelnost Evropy v dokonalý vyjednávací trumf.

Pokud Witkoffův plán projde, nevrátí se Evropa k ruskému plynu kvůli tomu, že by snad zapomněla na to, jak ji Kreml po invazi Ukrajiny šikanoval. Vrátí se k němu proto, že jí transatlantický energetický „svěrák“ nenechá žádnou jinou možnost, jak ekonomicky přežít.