Úřady měly původně zdigitalizovat komunikaci s občany k únoru 2025, zákonodárci ale těsně před tímto termínem přijali novelu, která termín posunula o dva roky.
Žel, až příliš často si to ti nahoře vykládají jako povinnost občanů digitálně komunikovat se státem. Někdy výhradně (daňová přiznání, hlášení zaměstnanců...), někdy tak nějak jenom zmizí ta nedigitální možnost (zkuste z doktora dostat obyčejný recept a uspět s ním v nejbližší lékárně; zkuste si přihlásit dítko na střední školu bez nějaké bankovní identity
či jiného digitálního identifikačního prostředku!).
IMHO by ty povinnosti měl mít hlavně stát, alespoň na základní úrovni.Rozhodně by se nemělo dít, že když to tak využívají tři čtvrtiny lidí, nařídíme to všem
.
Jenže tady se tlačí na občany digitální povinnosti
, aniž by reálně ten papírový proces
zakrněl. Takže ve výsledku to stejně funguje dvakrát
, stát nic neušetří, ale občanům přibydou nemalé náklady navíc.
Ten papír obvykle dostal na úřadě, ale teď si musí pořídit mobilní číslo, datový tarif, smartphone (ten pravidelně nabíjet, udržovat aktuální, instalovat a spravovat různé aplikace, nabíjet baterku...), zřídit si digitální identitu (třeba tu bankovní), hlídat a prodlužovat certifikáty, všude hned aktualizovat změněné údaje (číslo OP)...
Jasně, většina dospělých má smartphone, má číslo s datovým tarifem, pohybuje se po městech se slušným připojením, a používá to zařízení k mnoha jiný účelům. To je těch 80%.
Ten zbytek má s některou z těch podmínek nějaký problém: sdílí telefonní číslo s partnerem (důchodci...), nepoužívá smartphone (má tlačítkový, dotykové neumí ovládat nebo to prostě nejde prstama (často zdravotní sestry nebo u práce s chemikáliemi...), nemá signál (pevná linka to jistí), telefon mu nevydrží nabitý ani den, nemá drahá data, nemůže instalovat aplikace (dětské zámky, firemní politiky), používá nečekaný operační systém...
Zatímco doteď stačilo mít s sebou kartičku občanského průkazu (a platební kartu), teď aby s sebou člověk nosil nabitý drahý přístroj s datovým připojením. Zatímco doteď stačila na vyplnění propisovací tužka, dnes aby si člověk pořídil k internetu připojené zařízení s velkou obrazovkou a klávesnicí, protože vyplňovat to na zařízení o úhlopříčce pod 10" a bez klávesnice je nepraktické - stejně jako vláčet s sebou čtvrtkilový obrovský mobil a hlídat, jest-li zamčený a nabitý.
26. 5. 2026, 09:55 editováno autorem komentáře
Upřímně to co píšete je nesmysl.
Digitalizac Ema odstraniv potřebu papíru - zároveň je nemožné udržet oba přístupy. Budete mít dvojí procesy a extrémní neekonomicnost.
To ze někam nesete papír je proste administrativa navic plus komplikace - špatně vyplněno, nečitelné atd … navic to stejne je nutne digitalizovat.
Takze ne nemůžu to fungovat dvakrát
Ještě dodám, že tohle není jen o přístupu státu jako takového, tohle probujelo do firem i do škol:
* škola používá aplikaci pro komunikaci s rodiči (Bakaláři...) a předpokládá, že ji rodiče několikrát denně kontrolují - klidně pošle informaci o změně výuku ve 21:06 večer předem;
* firma nepozve k pohovoru uchazeče, který nekomunikuje přes WhatsApp, a ani mu nepotvrdí (pro pracák), že se o místo neúspěšně ucházel;
* banka vám nezaloží účet, pokud nemáte vlastní telefonní číslo - a trvá na tom i u dětského konta (takže zřizujete telefonní číslo dvouletému dítku, abyste mu mohli založit stavební spoření)...
Ode mne to není nechuť - já jsem většinou na té druhé straně
, kde řešíme, že někdo něco má dělat digitálně, ale není to z nějakého důvodu možné. (Proto ten odhad, že skoro pětina lidí má nějakou blokující podmínku - a zdaleka to nemusí souviset s věkem.)
Já osobně mám jen drobný problém: doma mi nefungují mobily (a v práci ty soukromé nesmíme používat), a dotykové věci jsou přesvědčené, že se jich nedotýkám. Ale to si umím alternativně vyřešit - pokud mne nikdo nenutí, že jedinou možností je smartphone s aplikací schopnou přijímat SMS, fotit kódy a ověřovat otisk prstu.)
Ale typické rozhovory s našimi klienty, kterým něco odmítá fungovat jsou na téma:
- mám jen tlačítkový telefon, žádnou aplikaci tam nedostanu,
- máme s manželkou jeden telefon a jedno telefonní číslo, druhé nechceme,
- nascanoval jsem do aplikace otisk prstu a nechce mne to tam teď pustit (případně varianta s Face ID),
- máme společný telefon/tablet a nejde tam zadat druhý přístup do stejné aplikace,
- proč si mám kupovat nový telefon, ten starý mám ani ne tři roky a pořád perfektně funguje,
- jsem tady, mám doklady, ale mobil s sebou nenosím (proč mne neověříte podle občanky, ale jen podle mobilu?),
- proč to webové rozhraní nefunguje z Linuxu (nebo z Maca/Safari)?
A ještě: ukradli mi telefon, co všechno musím nechat zablokovat a jak si obnovím přístupy na novém?
(Mírnější varianta je s rozbitým mobilem, kdy sice funguje, ale nový má jiné ID, takže nelze převést šifrovaný obsah - hardwareové úložiště.)
Nezamenoval bych pravo na analog s nechuti pouzivat digitalni prostredky. A nezneuzival bych ho.
Co bych za to jsko mladistvy dal mit neco jako digitalni identitu ci bankovni ucet. Zel predchozi generace musela resit jine veci. Napr. telekomunikace v troskach po komancich kdy neslo veci poradne resit ani telefonem.
mám v týmu kluka, slovák, trpí při digitální komunikaci se státem, jednou to funguje, podruhé ne, potřetí se narazí na nějaké absurditě. Dříve přitom papír vždy prošel.
Nejsem rád, že digitalizace v našem pojetí znamená pouze digitálně a bez alternativy.
Rozumím správně, že kdyby nebyl internet potřebný po komunikaci se státní správou tak byste jej neměl a my bychom byli o vaše komentáře ochuzeni?
Tak jasně, nejprve si zdůvodníme potřebu intenretu pro státní samosprávu a pak to "dobrovolné" pořízení internetu zdaníme poplatkem ČT.ˇUž Vít Bárta křičel: buďme Chucpe! Akorát jsem netušil, že to myslí vážně.