Z čela ECB až do Elysejského paláce? Lagardeová může zamíchat bojem o francouzského prezidenta

Koncem října oznámila šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová záměr předčasně odejít z funkce. Netrvalo ale dlouho a začaly se šířit spekulace, že chce kandidovat na prezidentku ve své rodné Francii. Její návrat na domácí scénu by mohl pořádně zamíchat politickými kartami jen pár měsíců před volbami.

Lagardeová měla původně zůstat v čele ECB až do října 2027. Svým předčasným odchodem už 7. února však umožní francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi promluvit do výběru jejího nástupce. Jinak by totiž do nominace nového šéfa či šéfky ECB mohla zasahovat krajně pravicová Marine Le Penová, která je momentálně favoritkou francouzských prezidentských voleb plánovaných na jaro. 

Sama Lagardeová sice krátce po své rezignaci řekla francouzskému listu La Croix, že kandidovat na nejvyšší politický post Francie ve věku 70 let by „vůbec nebyl dobrý nápad“, ale množící se spekulace od té doby nevyvrací. Naopak: podle listu Le Monde její komentáře k dění ve Francii nápadně připomínají myšlenky, jež prosazuje centristický tábor stávajícího prezidenta Emmanuela Macrona.

Právě tento „tábor rozumu“ je ale rozmělněný mezi několika kandidáty, kteří si v předvolebních průzkumech vedou prachbídně a jejich podpora dosahuje pouze jednotek procent. Posledních několik měsíců to tedy vypadá, že do druhého kola prezidentských voleb nejspíš postoupí Le Penová a vůdce krajně levicové strany Nepoddajná Francie Jean-Luc Mélenchon. S příchodem bývalé šéfky ECB by se však vyhlídky politického středu mohly zásadně zlepšit.

Lagardeová „má ideální profil pro tento tábor, který zoufale hledá svého šampiona“, řekl v rozhlasové debatě politický komentátor Jean-Marie Colombani. „Je v perfektní pozici“ a její kandidatura je „naprosto logická“, dodal.

Francie se zmítá v hluboké ekonomické krizi: druhá největší ekonomika eurozóny má v současnosti veřejný dluh v rozsahu 3,6 bilionu eur (88 bilionů korun), což převyšuje velikost celé její ekonomiky. Očekává se, že náklady na obsluhu tohoto dluhu příští rok vzrostou téměř na 90 miliard eur, tedy víc než rozpočtové  prostředky vynakládané na obranu či školství. U francouzských dluhopisů už investoři nyní požadují vyšší prémii než v případě italských obligací.  

Frustrace z neutěšeného stavu veřejných financí se minulý měsíc projevila naplno, když ulice francouzských měst zaplnily stovky tisíc protestujících a došlo i k násilným střetům. K nepokojům se připojily mocné francouzské odborové svazy a nakonec i zbytek společnosti nespokojené s úspornými opatřeními, jež vláda chystá ve snaze zbrzdit divoký nárůst státního dluhu. 

Ať už v prezidentských volbách příští rok zvítězí kdokoli, bude mít před sebou nelehký úkol zkrotit státní finance a zároveň uklidnit čím dál nespokojenější voliče neochotné přijmout fakt, že si Francie už nemůže dovolit štědrý sociální stát, jenž byl tak dlouho pilířem její identity.

Zářná kariéra

Pokud se na francouzské politické scéně nachází někdo, kdo je schopen se tohoto úkolu zhostit, je to právě Christine Lagardeová, která má za sebou úctyhodnou kariéru v čele nejdůležitějších světových finančních institucí. V loňském žebříčku nejvlivnějších žen světa časopisu Forbes se zařadila na druhé místo hned za předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou.

Rodačka z Paříže se v mládí závodně věnovala synchronizovanému plavání a dotáhla to až do reprezentace. Poté získala stipendium na studia ve Spojených státech, kde pracovala jako stážistka v Kongresu. Po návratu do Paříže vystudovala práva a politologii na elitních univerzitách. 

Kariéru začala v americké právní kanceláři Baker & McKenzie, kde to nakonec dotáhla až na šéfku pro globální strategii firmy. V roce 2007 se za vlády prezidenta Nicolase Sarkozyho stala ministryní financí a o dva roky později ji deník Financial Times vyhlásil jako nejlepší ze všech ministrů financí zemí Eurozóny. 

V roce 2011 se jako první žena stala generální ředitelkou Mezinárodního měnového fondu a v červenci 2019 byla nominována Evropskou radou na post předsedkyně ECB, kde vystřídala Maria Draghiho.

To, zda se Lagardeová rozhodne kandidovat na prezidentku Francie, není vůbec jisté. Podle agentury Reuters jedná v současné době také o možné nominaci na uvolněný post v čele Světového ekonomického fóra (WEF), které každoročně pořádá setkání v Davosu. 

Ona sama 29. října, kdy oznámila svůj záměr odejít předčasně z čela ECB, na síti X zveřejnila video, v němž naznačila, že se bude chtít vyjadřovat i k jiným než čistě ekonomickým záležitostem: „Chci mít svobodu slova, svobodu vyjadřování a možnost věnovat se tématům, která přesahují rámec měnové politiky.“