Ve třetí světové válce se nám absolutní neutralita vyplatí, ponouká Švýcary před referendem miliardář
- Rusko pobízí Švýcary, aby zpřísnili svou neutralitu.
Odpůrci návrhu tvrdí, že oslabí švýcarskou bezpečnost.
Alpská země se obává ztráty identity, společnost těžko hledá shodu.
Švýcaři budou v neděli rozhodovat o své neutralitě. V době geopolitické nejistoty je ale nečeká referendum o větší otevřenosti a spolupráci s Evropskou unií či NATO. Naopak, mohou hlasovat o ještě přísnějším uplatňování zásad nestrannosti. Návrh obsahuje nejenom zákaz spolupráce s vojenskými aliancemi, ale také zákaz uvalování sankcí na válčící země.
Proslulou švýcarskou neutralitu uznalo mezinárodní společenství v roce 1815. Země ji v roce 1848 vtělila do své ústavy a prožila v ní dvě světové války. V poslední době ale někteří obyvatelé země vznášejí pochybnosti nad tím, jestli ještě vůbec funguje. Důvodem je oficiální postoj země k válce na Ukrajině.
Snaha o ústavní pojistku
Alpský stát se připojil k unijním sankcím na Rusko, což považují kritici za povážlivý úkrok od nezaujatosti. Jedním z nich je podnikatel Christoph Blocher, který je zároveň politikem konzervativní Švýcarské lidové strany (SVP). Tvrdí, že Švýcarsko je nyní Ruskem vnímané jako strana konfliktu. „Švýcarsko nezažilo válku už 200 let, protože zůstalo trvale ozbrojené a neutrální. Třetí světová válka nemusí být tak daleko, a pak bude záležet na tom, zda jsme věrohodně neutrální, nebo ne,“ řekl agentuře Reuters.
Podpořit jeho strašení přispěchala i mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová, která rovněž kritizovala švýcarský soulad s unijními sankcemi. „Z právního hlediska flexibilní neutralita neznamená vůbec žádnou neutralitu,“ varovala Zacharovová, která je sama pod švýcarskými sankcemi.
Nestrannost není ve švýcarské ústavě jasně definovaná. Propagátoři zpřísnění chtějí, aby základní zákon stanovil, že se země nemůže připojit k žádné vojenské nebo obranné alianci ani s ní spolupracovat, pokud nebude napadena. A také to, že se zdrží připojení k jakýmkoli sankcím, jestliže to neschválí OSN.
Návrh podle odpůrců nahrává agresorům
Odpůrci návrhu jsou přesvědčeni, že naopak oslabí bezpečnost Švýcarska omezením spolupráce s jinými zeměmi a ukončením armádního výcviku se silami NATO. „Mohli bychom pouze slovně odsuzovat, aniž bychom podnikli jakékoli konkrétní kroky, což by jistě způsobilo vážné problémy s našimi sousedy,“ řekl ministr zahraničí Ignazio Cassis.
Jeho středopravá strana FDP uvedla, že záměr je škodlivý a jenom nahrává agresivním státům, jako je Rusko. „Zákaz švýcarské podpory mezinárodních snah, které reagují na flagrantní porušování mezinárodního práva, by fakticky posílil tábor agresorů,“ prohlásil spolupředseda strany Benjamin Mühlemann. „Švýcarsko musí stát na straně míru, právního státu a demokracie, nikoli na straně autokratů,“ dodal.
Politolog Laurent Goetschel z Basilejské univerzity poznamenal pro Reuters, že plakáty kampaně s heslem „Ne válce, ano neutralitě“ mohou znít přitažlivě pro voliče, kteří možná zcela nechápou, jak se neutralita v praxi uplatňuje. „Neutralita není dogma. Pro Švýcarsko má neutralita smysl, ale způsob, jakým ji uplatňuje, by měl zůstat v kompetenci vlády. Neměl by být pevně zakotven v ústavě,“ je přesvědčen.
Zpřísnění nejspíš nemá moc velkou šanci na úspěch. Srpnový průzkum ukazoval, že téměř dvě třetiny jsou proti a pro jen 32 procent. Obdobně vycházelo i šetření v polovině září. „Jasně nejpravděpodobnějším výsledkem je odmítnutí iniciativy,“ tvrdí politologové z institutu gfs.bern. Někteří odborníci však upozorňovali na to, že kampaň za tvrdší výklad je hlasitější, a tak by se mohl rozdíl na poslední chvíli teoreticky ještě vyrovnat.
Širší debata o švýcarské identitě
Komentátoři každopádně míní, že debata odráží širší nejistotu ohledně švýcarské identity v současném nestabilním světě, která dopadá i na místní firmy. Společnost se v poslední době více rozděluje. Část stále vnímá švýcarský odstup jako základ úspěchu, část má naopak pocit, že mezinárodní spolupráce je pro malou ekonomiku nezbytná.
Nejde přitom jen o sankce, ale i o bankovní tajemství, imigraci a také letošní dohody s unií týkající se mimo jiné přístupu na vnitřní trh. Odpůrci je kritizují s tím, že jde o projev podřízenosti sedmadvacítce. „Od konce studené války se Švýcarsko postupně vzdává věcí, které ho činí jedinečným, a tím v konečném důsledku své identity,“ citoval Bloomberg středoškolského učitele Reného Rocu z kantonu Aargau.
Někteří analytici zároveň poukazují i na to, že švýcarská neutralita historicky slouží nejenom jako ochrana před vnějšími hrozbami, ale také jako tmelící faktor vnitřní integrace ve státě, který není národní, lidé v něm mluví čtyřmi jazyky a cítí silnou regionální identitu.
Pětaosmdesátiletý Blocher, jehož rodina patří mezi nejbohatší v zemi, zdaleka nebojuje svůj první boj za švýcarskou izolaci. Byznysmen zbohatl se společností Ems-Chemie, kterou nyní řídí jedna z jeho dcer. Vyrábí speciální odolné plasty například pro automobilový průmysl nebo na brýlové obroučky. Přestože působí v řadě evropských zemí, je Blocher přesvědčeným euroskeptikem, který celé dekády brojil proti užší kooperaci své vlasti s EU. Už v roce 1992 úspěšně vedl kampaň za odmítnutí členství v Evropském hospodářském prostoru.
