Nikdo nejsme připravení, všichni jsme zaspali. I bohaté arabské státy, které věřily, že mají na vše dost peněz. Ale když se podíváme třeba do České republiky, tak my nejsme připraveni vůbec na nic, varuje bezpečnostní expert Milan Mikulecký, který pět let pracoval pro vládu v Abú Dhabí.
Státy v Perském zálivu sice nedokážou stoprocentně zlikvidovat všechny rakety a drony z Íránu, ale podle Mikuleckého jim můžeme jenom tiše závidět to, co mají. Například nejmodernější systémy THAAD si kromě Spojených států můžou dovolit právě Spojené arabské emiráty nebo Saúdská Arábie.
Mikulecký ale uznává, že i tyto státy podcenily ekonomiku války a schopnost Západu dodávat drahé zbraňové systémy. „Oni by možná i našli finanční prostředky ve svých rozpočtech, ale my to nejsme schopni dostatečně rychle vyrábět.“ I Spojené státy jsou nuceny stahovat prostředky protivzdušné obrany ze svých základen v Asii. Je to ale šance pro Ukrajinu, která se za čtyři roky války naučila vyrábět levné prostředky proti dronům a je ochotna se o ně podělit.
Ve Spojených arabských emirátech, kde Mikulecký pět let žil a pracoval pro vládu v Abú Dhabí, bere podle něj většina lidí, které zná, bombardování Íránu s úlevou. Nechtějí, aby Teherán získal jadernou zbraň, a nezapomněli, že Írán okupuje jejich ostrovy v Perském zálivu.
„Mě fascinuje ta naše evropská slepota. Všichni říkají, proč tady nikdo nezasáhl proti Hitlerovi, když obsadil Porýní? Proč nikdo nevystoupil proti Hitlerovi, když nedodržel mnichovskou dohodu? Kdyby se tehdy zasáhlo, tak by třeba nebyla druhá světová válka a nebyly ty desítky milionů mrtvých. Ale teď, když Izrael a Spojené státy zasáhnou v rámci války, kterou proti nim ajatolláhové vedou od islámské revoluce v roce 1979, tak jsou terčem kritiky.
„Arabský svět nemá tak krátkou paměť jako my v Evropě“, vysvětluje. „Vnímají hrozby, které z Íránu celou dobu přicházely i vůči nim. Nikde jsem necítil radost z toho, že ta válka vypukla, ale když už vypukla, tak ty arabské země chtějí, aby ta válka skončila jednoznačně dramatickým oslabením toho režimu.“
Pokud by Írán při svých raketových útocích způsobil i výrazné ztráty na životech mezi Emirátčany, dovede si Mikulecký představit i to, že se armáda Spojených arabských emirátů zapojí do boje proti Íránu. „V tu chvíli to bude něco, kde bude muset napadená strana reagovat, aby vládce země neztratil tvář, neztratil legitimitu.“ Podle Mikuleckého nevadí ani to, že by se tím pádem ocitly Emiráty na jedné lodi nejen s Američany, ale i s Izraelem. „Už teď to veřejné mínění je spíš na straně Izraele. A to dokonce i v případě Kataru, který přitom podporoval palestinskou věc a hostil na svém území vedení Hamásu.“
Mikulecký, který je odborník na letectví, ale varuje před nečekanou překážkou. „On by to byl pro USA a Izrael ale paradoxně spíše problém. Když nad nějakým územím probíhají intenzivní letecké operace, tak zapojit do nich další sílu, se kterou nikdy necvičili, je riskantní. Když jste spolu nikdy necvičili, nemáte společné operační postupy, tak je tam vysoké riziko nějaké přátelské palby.“
Podobně sestřelila kuvajtská stíhačka tři americké stroje, i když podle Mikuleckého je pilot nyní vyšetřován a existuje podezření, že nešlo o omyl, ale úmysl. Mikulecký si ale dovede představit třeba zapojení námořnictev zemí Perského zálivu do případné operace na odblokování Hormuzské úžiny.
Celý rozhovor si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
00:06–00:59 Vypuknutí ekonomické války v Perském zálivu a útoky na naleziště zemního plynu a ropy.
01:00–02:26 Vnímání konfliktu místními obyvateli a změna relevance náboženských rozdílů v regionu.
02:27–04:42 Multikulturní společnost a specifika vládnutí ve Spojených arabských emirátech.
04:43–07:34 Pohled Emirátů na Írán, okupované ostrovy a íránský jaderný program.
07:35–09:47 Historický kontext konfliktu mezi Íránem, Izraelem a USA, vnímaný jako 47letá válka.
09:48–17:09 Potenciální zapojení arabských zemí do konfliktu a jejich vojenské schopnosti.
17:10–31:10 Vliv války dronů, připravenost na ně a role Ruska v podpoře Íránu.
Sdílet
