Na vězně se nespoléhá jen Rusko. Ukrajina nasazuje do bojů své vlastní trestanecké „Shkval“ prapory.
Ukrajina kvůli nedostatku vojáků otevírá armádu i odsouzeným. Ve speciálních jednotkách dokonce nacházejí místo i ti vězni, které jiné brigády odmítají – ženy a starší muži. Pro mnohé z nich je služba druhou životní šancí, zároveň však znamená nasazení v nejnebezpečnějších částech fronty.
Nejen Rusko nasazuje do bojů na Ukrajině vězně. Na straně Kyjeva bojují lidé propuštění z výkonu trestu ve speciálních jednotkách, které vznikly jako reakce na dlouhodobý nedostatek vojáků na frontě.
Vojáci-vězni, které v reportáži vyzpovídalo ukrajinské Radio Svoboda, vidí vojenskou službu jako druhou životní šanci, ale i vlasteneckou povinnost.
„Do armády jsem se snažila dostat dlouho. Hlásila jsem se všude, ale i když začali přijímat do armády vězně, stále nebrali ženy,“ popisuje mladá Ukrajinka v uniformě, přezdívaná Kupo.
Podle jejích slov ji odmítlo 46 jednotek. Zlom přišel, když do její věznice dorazili náboráři praporu zvaného Škval, spadajícího pod 58. brigádu ukrajinských ozbrojených sil.
Škval - v překladu vichřice, bouře nebo smršť - jsou vězeňské prapory přidružené k větším brigádám ukrajinské armády. Vznikly v roce 2024, kdy ukrajinský parlament schválil možnost nasazení odsouzených do bojů.
Vězeňský prapor 58. brigády je v rámci ukrajinské armády v podstatě raritou. Tvoří jej především ženy a starší muži, tedy lidé, které jiné brigády zpravidla odmítají.
Ani zde ale neplatí, že může narukovat kdokoliv. Zákon vylučuje vězně odsouzené za závažné trestné činy, jako je znásilnění nebo opakované vraždy. Do armádních řad nesmí ani lidé se závislostí na drogách.
Armáda jako druhá šance
Odsouzení výměnou za nasazení získávají nejen svobodu, ale i malý plat. Zavazují se ale sloužit až do konce války s Ruskem. Málokdo má však šanci se ho skutečně dožít. Prapory Škval bývají nasazovány do vysoce rizikových operací v nejnebezpečnějších úsecích fronty.
Kupo byla odsouzená ve svých třiadvaceti letech. Po pěti letech strávených za mřížemi si dala závazek nepromrhat už jediný další den.
„Nemá smysl sedět ve vězení. Člověk musí být užitečný. Myslím, že můžu malou měrou přispět k velkému vítězství. Všechno dobře dopadne, i v tom nejhorším případě,“ říká.
V jednotce 58. brigády slouží i muž s přezdívkou Francouz. Tvrdí, že ho k boji žene touha po odplatě. „My jsme k nim nešli, to oni přišli k nám,“ říká téměř šedesátiletý rodák z Ruskem okupovaného Luhansku.
Podobně mluví i další z vojáků, vystupující jako Syava. Bývalý vězeň uvádí, že ho k odchodu na frontu vedla snaha získat zpět důstojnost a smysl života. „Nedělám si ale žádné iluze. Žádná lehká procházka lesem to nebude,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat: Robot pálil na útočící Rusy z kulometu. Frontovou linii hájil sám víc než měsíc (26. března 2026)
Sdílet
Nejnovější videa
