Pane podplukovníku, jaká je vaše prognóza situace na Donbasu?
Situace je v tuto chvíli dost kritická, hlavní problém je nedostatek mužů. A to má velmi zásadní dopad. Ono to není tak, jak říkají mnozí experti, že celou válku vyhrávají drony. Ano, nyní sice probíhá válka dronů, ale tomu se druhá strana přizpůsobuje. Používá rušičky, sestřeluje drony… Na některých úsecích ale drony nehrají tak zásadní úlohu. Existuje mnoho míst, kde probíhají čistě pěchotní boje. Rušičky potlačí naše drony a pěchota krytá vegetací se přiblíží k našim pozicím a někdy projde až do týlu. Takové průlomy nejsou velké, většinou tak několik kilometrů, ale stále jsou významné.
Nepřítel aktivně používá mototechniku - motorky, čtyřkolky, odlehčené automobily, z nichž odstraňuje zbytečnou střechu a opláštění, a dokonce i "buginy" vyrobené z běžných aut, jako jsou žigulíky, Tavrie a podobně.
Hlavní je rychlost?
Rychlost je to hlavní. Oni vědí, že máme FPV drony, takže je můžeme zasahovat už na přístupech k frontě. Jejich hlavním cílem je co nejrychleji dopravit pěchotu na pozice, ukrýt ji v zeleni a nechat ji dál bojovat. Tato taktika je úspěšná, ale jen díky velkému počtu vojáků, které má nepřítel.
Rusové nemají problém s počtem vojáků?
Ne, nemají, a nemají problém ani s motivací. My své lidi šetříme, každý člověk je cenný. Rusové klidně pošlou 10-20 lidí na obrněném vozidle. To zasáhneme řízenou střelou nebo dříve FPV dronem nebo dronem shazujícím granáty, polovinu lidí zabijeme, to je 10-12 lidí, další jsou zranění, ale ty tam nechají, protože u nich žádnou evakuaci nemají, ale ostatní se rozptýlí. Za nimi postupují další skupiny - druhá, třetí a podobně, a takovými vlnami mohou pokračovat celý den. Z dvaceti až třiceti lidí dorazí k cíli jen pět až sedm, ale pozici nakonec obsadí.
K tomu je složitá situace s logistikou. Nepřítel dokáže zasáhnout cíle až do hloubky třiceti kilometrů. Každá cesta se tak stává nebezpečnou. Logistika bude čím dál komplikovanější a náročnější. Na cestách číhají i tzv. "čekající" FPV drony, které šetří baterku a vzlétnou, až když vidí cíl - třeba právě projíždějící auto.
Jak dlouho v takové situaci zůstává pěchota na pozicích?
Někteří skoro pořád. Někdy to jsou měsíce. Na některých místech to jde, ale jinde je pěchota dva až tři měsíce bez výměny. Sami ani nechtějí provádět přesuny, protože během přesunu utrpíme obvykle největší ztráty. Naše ztráty nejsou tolik způsobené na pozici jako právě během rotace. Nepřítel totiž okamžitě zasahuje a útočí pomocí FPV dronů a dělostřelectva. Situace je velmi složitá. Máme jednoho raněného, který měsíc zůstal na pozici - měl tržné a střepinové rány a prostřelenou ruku. Nakonec zemřel, protože ho nemohli evakuovat. Momentálně máme větší ztráty mezi řidiči a logistickou podporou než mezi pěšáky. A také mezi obsluhou dronů - nepřítel hodně útočí na naše bezpilotní prostředky a logistiku.
Jaká je morálka vojáků, když jsou dva až měsíce v zákopech?
Morálně a psychologicky je situace velmi těžká. Pokud vezmeme například naši brigádu Národní gardy (brigáda Rubiž), máme rotace každé tři až čtyři měsíce, ale většina brigád ozbrojených sil takové rotace nemá. Kluci sedí na pozicích roky a jen mění lokace, což je spojeno s vysokým počtem nedovoleného opuštění jednotky. Když vojáci odcházejí z pozic, vidí, že na některých úsecích je za půldruhého měsíce třeba více než 40 padlých. Když pak mají volno, už se nevrací zpět, protože budou raději několik let ve vězení a živí, než zůstat na frontě a zemřít.
Zlom nastal zhruba před rokem, kdy nepřítel začal masivně používat FPV drony a bombardovací drony. Dříve jsme totéž dělali my jim, teď se ale role obrátily.
Minulý rok jsme byli u pěchoty na první linii, teď už to možné není?
Ne, teď už nikam ani nedojedete, protože máme úseky, kde se jde k pozicím dva až tři dny pěšky. To je vzdálenost asi 10 až 15 kilometrů, přičemž na vás stále útočí FPV drony.
Vidím teď ve městech jako Slovjansk, Kramatorsk, Kosťantynivka mnoho vojáků bez uniforem…
Vojáků je ve městech stále hodně, ale kromě toho je tu i hodně ruských agentů, kteří se scházejí v restauracích nebo jídelnách. Tedy tam, kam vojáci přicházejí po návratu z pozic, protože chtějí jíst něco jiného než vojenskou stravu. V těchto místech je jich hodně a aby nepřitahovali pozornost, všichni chodí v civilním oblečení.
Také tím méně ohrožují civilisty - nepřítel provádí aktivní letecké údery na všechna místa, kde vidí větší množství vojáků pohromadě.
Máte nějaké problémy s americkou pomocí, s municí a podobně?
Pokud jde o těžkou techniku, tak ta se na frontové linii v podstatě už moc nepoužívá. Většinou se využívají motocykly a auta. Obecně je problém s nedostatkem munice ráže 155 mm. Také velmi chybí raketové systémy typu HIMARS. HIMARS se dříve daly použít na ruská velitelská postavení nebo na shromáždění techniky. Před rokem to ještě bylo možné. Teď už tato možnost není. Máme informace o tom, kde je umístěný štáb nepřítele nebo kde je shromážděna technika, ale nemáme čím tyto cíle zasáhnout.
A co se týče dělostřelectva, situace je méně závažná, protože dělostřelectvo je teď stažené daleko od fronty a není možnost střílet na velké vzdálenosti. Ale co se týče raketových systémů HIMARS, těch je opravdu velmi málo. Doufáme, že v nasazení naší nové zbraně, která je variantou ruského KABu (klouzavé bomby). Uvidíme, jaké to bude. Myslím, že to bude zlomový moment nebo alespoň změní průběh války. Věříme v náš KAB!
