Britský časopis The Economist vydal minulý týden číslo se zvláštním zaměřením na krizi svobody projevu v Evropě. "J. D. Vance měl pravdu," píše týdeník s odkazem na projev amerického viceprezidenta z únorové bezpečnostní konference v Mnichově. Tehdy Vance kritizoval evropské země za omezování svobody projevu, vyzval k nápravě a naznačil, že tím bude podmíněno vojenské spojenectví Spojených států a starého kontinentu.
"Americká síla přichází s určitými závazky a jedním z nich je úcta ke svobodě projevu. A to zvláště u našich evropských spojenců. Nejel bych do nějaké rozvojové země, abych tam říkal, jak mají žít svůj život. Ale evropské státy by měly sdílet naše hodnoty, a to především u něčeho tak základního, jako je svoboda projevu," prohlásil v Mnichově.
Proslov vzbudil bouřlivé reakce napříč Evropou. Francouzský deník Le Monde napsal, že viceprezident vyhlásil "ideologickou válku", britský The Guardian hovořil o "kolapsu transatlantické aliance" a předseda konference Christoph Heusgen v neděli konstatoval, že "musíme mít strach z toho, že náš sdílený hodnotový základ už není sdílený".
K věci se vyjádřila i bývalá eurokomisařka Věra Jourová, která řekla, že "by se měla Evropa ohradit proti peskování," a poukázala na americké pokrytectví vzhledem k problémům se svobodou projevu, jež lze vidět ve Spojených státech. "Poradila bych všem těmto mravokárcům, ať si zametou před vlastním prahem," dodala.
Evropa má problém
Týdeník The Economist souhlasí s tím, že současné osazenstvo Bílého domu není ve svém jednání zrovna příkladné. Mimo jiné otevřeně dehonestuje své kritiky z řad novinářů, deportuje studenty kvůli politickým názorům a šikanózně vyvíjí tlak na univerzity. "Ale to, že je někdo pokrytec, ještě neznamená, že se mýlí. Evropa má skutečně problém se svobodou slova," píše týdeník.
Často diskutovaným příkladem je Maďarsko, jehož vláda dlouhodobě podniká kroky, které omezují svobodu tamních médií. Nový návrh legislativy z konce května by navíc umožnil státu monitorovat, penalizovat a případně i zakazovat organizace, které získávají financování ze zahraničí, což se týká řady maďarských médií, jež jsou kritická ke kabinetu Viktora Orbána. Proti návrhu se tento týden vyjádřilo devadesát šéfredaktorů a vydavatelů v otevřeném dopise, kde signatáři tvrdí, že by zákon "efektivně postavil svobodná média mimo zákon".
Zločinné urážky politiků v Německu
Problémy ovšem najdeme napříč Evropou. V Německu se kupříkladu v roce 2021 zpřísnil zákon, který má chránit volené zastupitele před urážkami, ale čím dál častěji se aplikuje na satiru a politickou kritiku. Robert Habeck, donedávna vicekancléř za Zelené, hojně užíval tohoto nástroje a podal více než osm set podnětů pro stíhání svých spoluobčanů.
Světové pozornosti se dostalo případu důchodce z Bavorska, jemuž policie prohledala byt a zabavila počítač poté, co na sociálních sítích publikoval Habeckovu fotku stylizovanou do etikety šamponu Schwarzkopf Professional - důchodce si zahrál se slovy a změnil popisek na "Schwachkopf Professional" (v překladu "profesionální idiot").
Na jaře tohoto roku byl zase odsouzen David Bendels, šéfredaktor pravicového plátku Deutschland Kurier za to, že na internetu zveřejnil upravenou fotku německé ministryně vnitra Nancy Faeserové. Ministryně na fotce drží transparent s upraveným nápisem "nesnáším svobodu názoru". Bendels dostal tučnou pokutu a sedmiměsíční podmínku za "urážku, pomluvu a hanobení osoby veřejně činné v politice".
Náboženské cítění - pachatel i oběť
Příkladů z Evropy najdeme celou řadu. Ve Finsku je souzena konzervativní poslankyně Paivi Rasanenová, která se kriticky vyjádřila k návrhu, že by luteránská církev měla sponzorovat pochod hrdosti oslavující LGBT kulturu. Na síti X doslovně citovala pasáž z Bible, která homosexualitu označuje jako hřích, a byla stíhaná za podněcování nenávisti proti sexuální menšině. Poslankyně se již šest let soudí, případ je teď u finského nejvyššího soudu.
Jiným směrem se vydalo Dánsko, které na konci roku 2023 schválilo nový trestný čin, který kriminalizuje "nevhodné zacházení s objekty významné náboženské hodnoty", za což pachatelům hrozí až dva roky vězení. Vláda se k tomuto kroku odhodlala v reakci na kontroverzní případy pálení koránu na veřejnosti, mimo jiné s odkazem na tamní zpravodajské služby, podle nichž podobné incidenty vedou k vyšší pravděpodobnosti teroristických útoků. Podle kritiků však jde o legislativu, která do dánského práva fakticky znovu vnáší zákaz rouhání.
Podobný přístup byl zaznamenán i v Polsku. V roce 2007 zde byl stíhán Adam Darski, zvaný Nergal, frontman deathmetalové kapely Behemoth, za to, že při koncertu roztrhal bibli a urazil tak náboženské cítění diváků. Hrozilo mu odnětí svobody ve výši dvou let, nakonec byl osvobozen v roce 2012. Metalista byl od té doby souzen minimálně ještě dvakrát. Jednou za to, že na Facebooku zveřejnil, jak šlape na obrázek Panny Marie - za to mu byla vyměřena pokuta ve výši 15 tisíc zlotých (cca 90 tisíc korun). Podruhé, když v roce 2019 na svůj Instagram dal fotografii sošky "ukřižovaného penisu" - letos v březnu byl zproštěn viny.
Znepokojivý vývoj ve Velké Británii
Omezování svobody projevu v Evropě probíhá napříč ideologickým spektrem. Ve Francii byla například konzervativní televizní stanice pokutována částkou 100 tisíc eur za to, že ve svém vysílání označila umělé potraty za "hlavní příčinu úmrtí na světě". Ve Velké Británii byl zase loni odsouzen muž za "tichou modlitbu" poblíž lékařské kliniky, kde se potraty prováděly. Dostal dvouletý podmíněný trest a pokutu ve výši devět tisíc liber.
Británie ostatně podle týdeníku The Economist zažívá jeden z nejvíce znepokojivých odklonů od svobody projevu. Mezi výraznými příklady z posledních měsíců najdeme případ sedmdesátiletého důchodce z Kentu, který skončil v poutech a byl držen osm hodin na policejní stanici za jeden post na sociální síti X. Příspěvek, kde důchodce varoval před antisemitismem, se nakonec ukázal jako zcela neškodný a policie se musela omluvit.
V jiném případě přišlo do bytu manželského páru šest policistů, kteří udělali domovní prohlídku a pár poté odvezli na policejní stanici, kde je půl dne drželi. Jejich skutkem bylo, že si v soukromé whatsappové konverzaci stěžovali na poměry ve škole, kam chodí jejich dcera. Následovalo vyšetřování, které policie po pěti týdnech ukončila se závěrem, že nebude podnikat další kroky a rodiče z ničeho neobviní. "Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit. Je to jednoduše nepochopitelné, jak ta věc mohla eskalovat do takové míry," komentoval to zadržený otec.
Třicet zatčených za den, dvanáct tisíc za rok
Na začátku letošního dubna zveřejnil britský deník The Times statistiky zatýkání u podobných případů, kde se nejedná o vyhrožování, ale o projev na internetu, který někomu jinému způsobí "rozmrzelost", "nepříjemnost" či "úzkost". Podle deníku je v Británii za tyto skutky zatčeno více než 12 tisíc lidí ročně, což vychází v průměru na více než 30 lidí každý den.
Policie se ve svých rozhodnutích odkazuje na paragraf o zlovolné komunikaci z konce osmdesátých let, který kriminalizuje posílání zpráv přes komunikační síť, jež jsou "krajně urážlivé" anebo sdílejí obsah, který je "neslušný, obscénní anebo má hrozivé rysy". U většiny těchto případů nedojde k obvinění a méně než desetina případů skončí u soudu s rozsudkem viny. Nicméně podle Jakea Hurfurta, šéfa výzkumu organizace Big Brother Watch, je situace "krajně znepokojující".
Příliš horlivá policie
"Policie promarní nespočet hodin zatýkáním lidí za příspěvky na internetu, které jsou sice urážlivé, ale nikoli nezákonné. Tvrdé a nepřiměřené stíhání vágně formulovaných přečinů v oblasti komunikace představuje hrozbu pro svobodu projevu každého z nás," komentoval Hurfurt statistiky pro The Times.
"Policie musí mít na paměti, že svoboda slova je základní právo, a zasahovat do ní lze jen tehdy, je-li to skutečně nezbytné - zbytečná zatýkání za příspěvky na sociálních sítích mají mrazivý účinek, který vede k úpadku naší demokratické kultury," dodal.
Lord Toby Young, člen horní komory britského parlamentu, je zároveň ředitel Svazu pro svobodu slova, jenž právně zastupuje řadu lidí, kteří se obvinění dočkali. Podle něj je policie "příliš horlivá v pronásledování osob za údajné zločiny projevu" a obvinil také premiéra za to, že věc přehlíží. "Sir Keir Starmer důrazně popřel, že v Británii máme krizi svobody slova, když se ho na to ptal J. D. Vance v Bílém domě. Nicméně data ukazují, že zde máme závažný problém," prohlásil v komentáři pro The Times.
Zahoďte "hate speech"
Redakční tým týdeníku The Economist nabádá nejen Brity, ale Evropany obecně, ať se navrátí k liberální tradici a inspirují se americkým modelem, který nabízí robustní ochranu svobody projevu vůči zásahům ze strany státu.
"Trestní postihy by měly být stejně vzácné, jako tomu je podle prvního dodatku americké ústavy. Pomluva by se měla řešit podle občanského práva, s dodatečnou ochranou pro kritiku mocných. Stalking a podněcování k násilí by měly zůstat trestnými činy, ale koncept "nenávistných projevů" ["hate speech"] je tak vágní, že by měl být zahozen," píšou v analýze.
Principiální rozdíl v hodnotovém základu Spojených států a Evropy nevidí ani Nadine Strossenová, profesorka práva a bývalá prezidentka Amerického svazu pro občanské svobody ACLU. "Myslím si, že základní rozkol není mezi Evropou a Amerikou, ale mezi lidmi, kteří více důvěřují svobodě a demokracii, a těmi, co mají strach a hledají nějaký typ kontroly," prohlásila v únorovém rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Znepokojuje mě, že svobody, které byly v mnohých zemích vybojovány teprve nedávno a za které mnozí lidé položili život, si dnes necháváme dobrovolně sebrat skrze lhostejné podvolení se," dodala.
