V Afghánistánu v tichosti vyrostlo druhé Guantánamo

Petr Jemelka Petr Jemelka
17. 7. 2014 18:45
Právo na obhájce Američané v detenčním centru Parván ignorují. Vězni se uchylují k hladovkám.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Bagrám - Naprostá izolace, minimum denního světla, k pití často jen špinavá voda. A kontakt s rodinami jen za odměnu přes prostředníky z Červeného kříže.

V takových podmínkách Američané pět let po Obamově příslibu zavření Guantánama v Afghánistánu vězní téměř čtyři desítky nikdy neodsouzených mužů. Upozorňuje na to britský list The Guardian.

Byl to jediný způsob, jak jsme mohli protestovat.

Řeč je o detenčním centru Parván, zařízení poblíž bagrámské letecké základny.

A podobně jako na Guantanámu se i v Parvánu vězni snaží domoci svých práv jediným způsobem, který jim zbývá - drží hladovky.

"Byl to jediný způsob, jak jsme mohli protestovat a dosáhnout toho, o co jsme se snažili. Američané s námi nebyli ochotni mluvit, nikdy si s námi nesedli ke stolu a neprobrali s námi problémy, s nimiž jsme se potýkali," řekl deníku The Guardian šestadvacetiletý duchovní Abdul Sattár, jenž v Parvánu strávil dva a půl roku.

Celu, kterou sdílel s třiceti cizinci, mohl opustit až letos v květnu.

Kdo nejedl, byl nakrmen

Za tu dobu, kterou strávil v americkém vězení, se  Sattár podle svých slov připojil k pěti nebo šesti hladovkám.

Častokrát odmítal i pít. "Nakonec jsme museli něco sníst, protože jsme byli příliš slabí a bývali bychom zemřeli," vzpomíná. Ty, kdo byli rozhodnuti vydržet až do konce, dozorci nakrmili.

Následky protestů se na Sattárově zdraví projevily. Když ho zadrželi a nařkli z pašování zbraní - což popírá -, vážil 75 kilogramů, teď má jen padesát.   

K pašování zbraní se sice Afghánec přiznal, ale až poté, co ho zavřeli do cely o velikosti metru čtverečního. "Řekl jsem jim: Dobře, povím, co chcete, jen mě pusťte z té cely," líčí mladý duchovní.  

Žili jsme v přesvědčení, že kdyby se média dozvěděla, že držíme hladovku, určitě by nám někdo pomohl.

"Žili jsme v přesvědčení, že kdyby se média dozvěděla, že držíme hladovku, určitě by nám někdo pomohl," vysvětluje Sattár. To se ale vězni pletli.

Zprávy o hladovění se dostaly ven pokaždé, na pomoc ale nikdy nikdo nepřišel.

Americká armáda o tom, co se děje v jednom z jejích nejutajovanějších vězeňských zařízení, mlčí. "V rámci našeho dlouhodobého postupu se nevyjadřujeme k vězňům v jiném než velmi obecném měřítku. Naším úkolem je dodržovat úmluvu o zacházení s válečnými zajatci," řekl Guardianu mluvčí šéfa oddělení detence amerického ministerstva obrany Todd Breasseale.

Nelidské zacházení s podezřelými z terorismu ale britskému deníku potvrdily i další na sobě nezávislé zdroje. Oproti Guantánamu se navíc parvánští vězni nemohou právně bránit.

Právo na obhájce je jim úplně odepřeno, což výrazně snižuje šance na propuštění.