Součástí dohody s Evropskou unií podle amerického prezidenta Donalda Trumpa je, že unie souhlasí s nákupem energií za 750 miliard dolarů a s vyššími investicemi do amerického vojenského vybavení.
Reakce z Evropy jsou různé, například francouzský premiér François Bayrou po obchodní dohodě Evropské unie se Spojenými státy píše o pochmurném dni a o podřízení Evropy. Dohodu kritizuje také maďarský premiér Viktor Orbán, podle něhož si americký prezident Donald Trump dal šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou k snídani. Podle vyjednavače a eurokomisaře pro obchod Maroše Šefčoviče je dohoda tou nejlepší, jaké mohla Evropská unie dosáhnout v nynější nesmírně složité situaci.
Co na nová cla říkáte?
Dobrá zpráva je, že jsme v tom nejnovějším rozmezí, to znamená 15 až 50 procent. Jediní Britové si dokázali dostatečně rychle vyjednat deset procent. Špatná zpráva je, že je to pořád o 50 procent víc než teď, takže jde o největší zdanění obchodu za posledních více než sto let. Na druhou stranu pořád není jasné, na jak dlouho cla budou, v Americe pořád probíhají soudní spory. Z toho pohledu je dobře, že cla určitě nejsou na dlouho a rozhodně nebudou fungovat tak, že do USA firmy budou stěhovat svoje sídla, jak si Trump přeje. A to ani kdyby cla fungovala rok nebo dva.
Na druhou stranu změna (po nedělním jednání Ursuly von der Leyenové s Donaldem Trumpem ve Skotsku, pozn. red.) je v tom, že nejsou jednostranná. V tom byl dosud problém, protože dle americké ústavy a ústavního pořádku je nastavuje Kongres a prezident to může udělat v případě stavu ohrožení.
Nejdříve to zdůvodňoval fentanylem na hranici s Mexikem. Pak už mu bylo blbé uvalovat cla na Evropskou unii kvůli fentanylu a řekl, že krizí je to, že Amerika kupuje víc než zbytek světa. Což není pravda, protože do toho počítá jenom fyzické věci, a ne služby, a řekl, že tady je obchodní deficit.
Přitom už v prvním ročníku v ekonomii se učí, že obchodní deficit na rozdíl třeba od rozpočtového deficitu není žádná krize, obzvlášť pro takovou zemi, jako jsou Spojené státy.
Zajímavé také je, že on zavedení cel považuje za součást obchodní dohody s Evropskou unií s tím, že u soudů teď bude říkat, že to není clo, ale obchodní dohoda. Tím pádem by to mohlo mít delší působení, ale stejně je to jenom maximálně v rámci jeho volebního období.
A pokud mu to soudy takzvaně nesestřelí, tak mu to může sestřelit ekonomická realita. Ta se totiž následkem cel nemusí vyvíjet nejlíp.
Co by se tedy muselo stát, aby tím Trump donutil výrobce přesunout se do USA?
Někteří výrobci se přesouvají, ale není to kvůli clům, ale kvůli energiím, protože energetická situace je v USA výhodnější. Samozřejmě, že se někdo na ty firmy podívá a řekne: "Podívejte se, tady ti se přesouvají" a firma, aby měla politicky klid, tak řekne, že je to pravda. Ale realisticky je přesun výroby do Ameriky tak velká investice, která vyžaduje několik let plánování, že je na takové krátké období zbytečné se přesouvat.
Mohou být cla vůbec pro někoho výhodná? Zatím to vypadá, že nejsou výhodná ani pro samotné Američany.
To nejsou, to je základ cel. Trump to své voličské základně prezentuje tak, že to znamená oslabení pro cizí země. Ale takhle clo nefunguje. Funguje to tak, že se přiveze zboží například do amerického přístavu. A aby si to Američan mohl z toho amerického přístavu vyzvednout, tak musí zaplatit americké vládě.
To znamená, že jde o zdanění Američanů, vlastně jde o zvyšování daní v Americe. To pro Spojené státy nevěstí nic dobrého. Možná by to bylo dobré, kdyby se o to víc snížily daně na ostatní věci, což Trump teoreticky plánuje, ale ve skutečnosti skutek utek'. Nemůže zároveň vybrat peníze na clech a nemůže přesunout výrobu, ty dvě věci nejdou dohromady.
A jsou tedy pro někoho vůbec výhodná?
Jsou výhodná politicky pro lidi, kteří nerozumí tomu, jak zásadní věci světa fungují. Protože mají pocit, že se cizincům ublíží, byť to zaplatí oni sami. Takže to je daň z ekonomické negramotnosti. A pro toho, kdo ji zneužívá, to je spíš výhodné politicky než ekonomicky.
Když jsme spolu mluvili naposledy, tak jste mi říkal, že jsou cla spíš takové gesto. Budou cla od 1. srpna opravdu platit?
Jestli Trump třeba za měsíc nebo za dva řekne "zase to měníme", tak to samozřejmě možné je. V Americe si to vyžádá inflaci a podobně. To jenom ilustruje nejistotu, že cla nejsou permanentní a kvůli tomu nikdo nebude dělat rozhodnutí, která nejsou permanentní.
A v té nejistotě už je jedno, jestli půjdou cla nahoru nebo dolů kvůli dalšímu rozhodnutí Trumpa nebo kvůli rozhodnutí soudu. Ale máme se o čem bavit teď v okurkové sezoně. Ale vypadá to, že cla vůči EU opravdu budou platit, otázka je, jak dlouho.
Ovlivní naši ekonomu nějak cla? Nebo to ovlivní jenom amerického spotřebitele?
Americkému spotřebiteli to nemusí zdražit o 15 procent, on se může s dodavatelem dohodnout, že se o clo podělí. Nebo mu vývozce může dát nějakou slevu. Když něco prodává s dvacetiprocentní marží, a máte cla patnáct procent, tak může snížit marži. Když něco bude prodávat s pětiprocentní marží, tak může dočasně prodávat se ztrátou, aby nalákal na další obchod, ale spíš tam prodávat nebude.
Pro Česko je zajímavé, že přestože se o clech mluví jako o plošných, tak jsou tam výjimky. Tou první je výjimka na letecké díly, to je český největší export do USA. To znamená, že na největší export se vztahuje výjimka, nebude zdaněn ani těmi patnácti procenty.
Druhý největší exportní artikl jsou měřicí přístroje, spousta z nich jde do zdravotnického průmyslu a polovodičů a tam by asi taky měla být výjimka. A když se započítají všechny výjimky, tak na tom Česko může vydělat nejvíc z EU.
