Obžalovaní měli formálně přidělené obhájce, kteří pro ně ale samozřejmě nemohli nic udělat. Milada Horáková se navíc, jak později uvedl její obhájce Vladimír Martin, ani nesnažila obhajovat. Necítila se totiž vina v tom smyslu, co jí podsouval komunistický režim. V žádném případě se neviděla jako zrádkyně lidu. "Nepopírám, že moje činnost směřovala ke svržení dnešního lidově demokratického zřízení, neboť to považuji za jistou formu diktatury, ne za demokracii ani za vládu lidu, ale za vládu jedné strany. Nikdy jsem nestála ve své činnosti mimo náš lid a stát a také ani touto ilegální činností jsem nechtěla jít proti zájmům lidu a státu," uvedla Horáková během výslechu.
