Horáková byla jako poslankyně členkou zahraničního výboru parlamentu, do února 1948 často cestovala do ciziny i ve své funkci předsedkyně Rady žen. Po únoru byla v kontaktu s exilem. Komunistický režim vyrobil monstrózní žalobu, která Horákovou a dvanáct dalších obžalovaných vinila z napojení na "zahraniční reakci, snažící se o rozvrat v lidově demokratických zemích a tím usnadnění příprav k nové imperialistické válce".
