Ankara - Bývalý český prezident Václav Klaus s oblibou varoval před takzvanou soudcokracií a zhruba stejný názor sdílí také turecký premiér Recep Erdogan.
Muž, který třikrát za sebou vyhrál volby a je premiérem už od roku 2002, má nyní první vážnější problém. Kvůli justici a policii.
V polovině prosince začali policisté zatýkat lidi z okruhu Erdogana, včetně synů ministrů jeho vlády a ředitele státní banky Halkbank. Důvodem zátahu na vlivné osoby jsou podezření z korupce a úplatků, už tři ministři Erdoganovy vlády rezignovali.
Premiér reaguje podle hesla, že nejlepší obrana je útok. Odvolává policisty.
Dnes jich přišlo o práci v Ankaře dalších tři sta padesát. Jde o specialisty z oddělení organizovaného zločinu, finančních deliktů či kyberkriminality.
Přidali se tak ke stovkám dalších, které vláda propustila ze služby. Mezi nimi je například istanbulský policejní šéf. Souboj mezi kabinetem na straně jedné a justicí s policií na straně druhé tak přitvrzuje.
Erdogan obviňuje soudy, zpravodajské služby a další instituce z toho, že vytvářejí jakési paralelní mocenské centrum ve státě. Něco na způsob zednářských lóží. Mluví o spiknutí.
Protože v jejich řadách působí na důležitých místech lidé spojení s hnutím muslimského duchovního Fethuláha Güllena.
Ten žije v USA v Pensylvánii, ale v Turecku má mnoho příznivců. A to právě mezi těmi, kteří sedí na důležitých křeslech.
(Třiasedmdesátiletý Güllen není islámský fundamentalista, hlásá spojení vědy a náboženství a rovněž dialog mezi náboženstvími, je pro vstup Turecka do Evropské unie. Odmítá ale ateismus a odpůrci jej obviňují z toho, že mu v Turecku jde hlavně o moc.)
Erdogan má i přes dezerci několika poslanců v parlamentu stále pohodlnou většinu, poslední volby v roce 2011 vyhrála jeho Strana spravedlnosti a rozvoje se ziskem padesáti procent hlasů.
Jeho popularita má ale sestupnou tendenci, obzvláště když se přidávají ekonomické potíže. Po dlouhém období růstu turecké hospodářství zadrhává.
Analytici předpovídají vyšší nezaměstnanost v příštích měsících. Recese zatím nehrozí, ale pro příští rok se očekává jen dvouprocentní růst. V uplynulé dekádě ale růst nikdy neklesl pod pět procent.
Opozice obviňuje Erdogana z toho, že vede zemi směrem k autoritářskému režimu. Premiér neustále opakuje, že nepřipustí druhé mocenské a nikým nevolené centrum ve státě a nedovolí, aby někdo zneužíval justici a policii ke svým cílům.
Po dlouhém období politické stability a klidu vstupuje Turecko do pásma turbulencí. Volby v roce 2015 budou referendem o Erdoganovi, pokud do té doby jeho vláda vydrží.
