Donald Trump před týdnem telefonoval kurdským předákům, aby jim nabídl leteckou podporu a další pomoc při ofenzívě proti Íránu. Znamená to možný zvrat ve válce, dosud vedené jen ze vzduchu?
Kurdové jsou největší národ bez vlastního státu – skoro 40 milionů jich najdete v Turecku, Sýrii, Iráku i Íránu. Ve všech těchto zemích bojovali či bojují o nezávislost nebo alespoň autonomii, ale bojují také jednotlivé frakce mezi sebou. Na území iráckého Kurdistánu čeká na svou příležitost několik exilových íránských kurdských skupin.
Jejich bojovníků je ale maximálně 10 000 – to je nic v porovnání se skoro milionem mužů ve zbrani, kolik má Írán. Kurdové v Iráku, kteří se těší rozsáhlé autonomii a relativní prosperitě, navíc nejsou nadšeni tím, že by se zapojili do boje s mocným sousedem.
Americká pomoc je navíc nestálá. Své by o tom mohli vyprávět syrští Kurdové, které Američané podporovali v boji proti Islámskému státu, aby je nechali na holičkách v boji proti nové vládě v Damašku.
Zároveň ale platí, že íránským Kurdům nikdo nic lepšího než Američané nenabídl. CIA s nimi údajně pracuje už několik měsíců. Vše ale záleží na nevyzpytatelném americkém prezidentovi, který začátkem března – ještě před telefonátem do Kurdistánu – říkal naopak, že „nechce, aby Kurdové šli do Íránu“ s tím, že konflikt je „už dost komplikovaný“.
Sdílet
Nejnovější videa
