Přesto si za šest let voliče podmanila téměř bezvýhradně. "Její popularita je obrazem otevřeného, moderního Finska," míní politolog Jan Sundberg z univerzity v Helsinkách. "Když byla zvolena poprvé v roce 2000, byl to důkaz, že změny ve společnosti jsou dokonány," dodává.
V mládí komunistka...
Halonenová se narodila na Štědrý den roku 1943 v Helsinkách, vyrůstala v dělnickém prostředí a v metropoli vystudovala práva. V mládí měla slabost pro kubánského gerilového válečníka Che Guevaru. V 70. letech, kdy byly na vrcholu opatrné vztahy Finska se Sovětským svazem, patřila bojovná třicátnice do tábora, který podporoval komunistické režimy ve třetím světě.
Kromě toho ale působila i jako právnička odborů, parlamentní tajemnice dlouholetého sociálnědemokratického premiéra Kaleviho Sorsy a přes 20 let byla radní města Helsinky. V roce 1979 byla zvolena do parlamentu za Sociálnědemokratickou stranu (SDP).
Do širšího povědomí vstoupila začátkem 90. let, kdy se po pádu komunistického bloku snažila svůj radikální proud v SDP přeměnit v umírněné, proevropské a prokapitalistické sociální demokraty.
...pak modelová sociální demokratka
Od roku 1987 zasedala Halonenová za SDP v koaličním kabinetu konzervativního premiéra Harri Holkeriho, kde byla postupně ministryní sociálních věcí a zdravotnictví (do 1989), ministryní pro spolupráci severských zemí (do 1990) a do pádu Holkeriho vlády v dubnu 1991 ministryní spravedlnosti.
Jako první šéfka diplomacie (od 1995) v koaliční vládě Paava Lipponena jasně podporovala rozšíření Unie na východ. Navštívila tehdy i Českou republiku (1996); podruhé byla v Praze na zasedání NATO (2002).
Hlavou Finska poprvé žena
Když v prezidentských volbách v roce 1994 prohrála Elisabeth Rehnová, Halonenová zvolala: "Teď je čas - už jsme měli deset mužských hlav státu!" O šest let později pak skutečně nastoupila do prezidentského úřadu. A jak si všimli experti, už to nebyla ta dřívější radikální pacifistka, ale modelový sociální demokrat západního střihu konce 20. století.
Ovšem se smyslem pro humor. Když viděla škrobené obličeje lidí při své inaugurační slavnosti, neváhala je požádat, "aby se chovali trochu uvolněněji".
Konvence ji nesvazují
Bořitelka mužských bašt a zastánkyně práv homosexuálů (začátkem 80. let dokonce předsedala Finskému sdružení gayů a lesbiček) hned v srpnu 2000 uklidnila nespokojené tradicionalisty a po patnáctiletém vztahu si vzala přítele Penttiho Arajärviho. Jistou nekonvenčnost však neztratila.
V osobitém stylu oblékání jí nezabránil žádný diplomatický protokol. Že potřebuje místo vkusné kabelky velkou kabelu již nikoho nemůže překvapit; není přece modelka, ale prezidentka.
Obrýlená politička je prý velmi pracovitá, o čemž svědčí i její motto: "Když něco děláš, dělej to pořádně". Mluví plynně švédsky a anglicky, rozumí francouzsky, německy a rusky. Zajímá ji divadlo, dějiny umění; ráda maluje, zahradničí a plave. Její jediná nemanželská dcera Anna studuje politologii v Anglii.