Počátkem února se v Jokkmokku již po čtyři století pořádají zimní trhy. Je to jedno z největších shromáždění Laponců na světě. Tři dny se konají slavnosti a trhy, kdy severské obyvatelstvo a turisté jedí, tančí, chodí na koncerty či módní přehlídky, směňují nebo nakupují kožešiny, laponské umělecké předměty, sobí maso.
"Nový rok tady opravdu začíná až s trhy," vysvětluje pro francouzský deník Le Figaro sedmadvacetiletá studentka práv Nadja, Sámka s vlasy černými jako uhel. Laponci totiž sami sebe nazývají Sámové a definují se jako národ slunce a větru.
Laponců je nejvíce ve Švédsku
Sámové žijí tisíce let z lovu a rybolovu v těchto studených krajích, jimž říkají Sapmi (země Sámů). Je to obrovské území, které se rozkládá od severu Skandinávie až po poloostrov Kola v Rusku. Sámů je asi 70 tisíc a jsou rozděleni nerovnoměrně mezi čtyři země. Asi 40 tisíc jich žije v Norsku, 20 tisíc ve Švédsku, šest tisíc ve Finsku a na dva tisíce v Rusku.
"Je velmi důležité mít na paměti, že tento původní národ se stal obětí kolonizace, nestačí jej charakterizovat jako pouhou menšinu," zdůrazňuje Maja Kirilova Erikssonová, profesorka mezinárodního práva na švédské univerzitě v Uppsale.
Ve středověku si severské země a Rusko nárokovaly právo panovat nad regiony, kde žijí Sámové, a nutily je platit daně v podobě masa a kožešin. Tato vnitřní kolonizace v 18. století nabrala dvojnásob na síle s násilným pokřesťanšťováním a v 19. století s nucenou asimilací.
Chovatel sobů Jon Nikolaus Gunnare si ještě dnes s hněvem vzpomíná, jak byl v 50. letech odtržen od svých rodičů a umístěn do švédského internátu, kde se nenaučil jazyku Sámů.
Dnes je nejdůležitější otázkou půda, tvrdí někteří. Připomínají, že Sámové stále nemohou vlastnit půdu, kde tisíce let žili jejich předkové a chovali soby. Ani když zaplatí.
Švédsko je kritizováno, Norsko chváleno
Letos v Jokkmokku při zimních trzích uspořádal Červený kříž konferenci o Sámech a o mezinárodním právu. "Ve Švédsku jsme se často bouřili proti tomu, jak se zachází s původním obyvatelstvem - s Kurdy, Maory, Indiány. Nenastal čas podívat se, co se děje u nás?" tázal se předseda švédského Červeného kříže Bengt Westerberg.
Švédsko se na mezinárodní scéně kvůli tomu, jak řeší - či spíše neřeší - otázku Sámů, stává terčem kritiky. Poukazují na to Rada Evropy i Spojené národy. Na rozdíl od sousedního Norska Švédové dosud neratifikovali konvenci Mezinárodního úřadu práce, podle níž má být přiznáno právo na vlastnictví půdy těm národům, které na ní tradičně žijí.
Podobné uznání by dávalo mnohem širší práva než zvykové právo pastvy, lovu, rybolovu a sklizně, která jsou chovatelům sobů přiznávána.
Dnes více než kdy jindy vydává sever Švédska svá bohatství. Staré uzavřené doly se znovu otevírají, protože ceny kovů jdou prudce nahoru, z těžby dřeva se stal průmysl a elektřina produkovaná vodními elektrárnami na velkých přehradách chrání zemi před příliš velkou energetickou závislostí.
Ve volbách nemají šanci
"Našeho území je stále méně a méně," podotýká smutně Lennart Astot, chovatel sobů v tradičním kroji. "Ve volbách se nikdy s otázkou Sámů nezískají žádné hlasy, naopak se o ně spíše přichází," konstatuje Lars-Anders Baer, předseda sámského parlamentu v Jokkmokku.
"Švédští politici se raději podřídí rozhodnutí nebo příkazu mezinárodního orgánu, než aby si proti sobě poštvali lovce nebo majitele lesů," upozorňuje profesor práva Bertil Bengtsson.
