(Na podrobnou rekonstrukci atentátu se podívejte v galerii nahoře u tohoto článku)
Landis byl i v operačním sále nemocnice v Dallasu, kde lékaři prohlásili prezidenta za mrtvého. Letěl rovněž v letounu Air Force One, který převážel Kennedyho tělo v rakvi do Washingtonu. Své vzpomínky 10. října vydá v knize The Final Witness (Poslední svědek).
Přesto takzvaná Warrenova komise, která vyšetřovala průběh atentátu, Landise nikdy nevyslechla. V roce 1964 odešel ze služby a svá tajemství si nechával pro sebe. Rozhodl se o ně podělit až nyní.
“I just think it had been long enough that I needed to tell my story.” Paul Landis, one of the Secret Service agents just feet away from John F. Kennedy when he was struck down in Dallas in 1963, is breaking his silence for the first time. https://t.co/Eocm44bjZL
— The New York Times (@nytimes) September 9, 2023
Z velmi očekávané knihy citoval v pondělí deník New York Times. Landis v rozhovoru pro tento list uvádí, že dlouho věřil oficiální verzi, že jediným střelcem byl Lee Harvey Oswald. Warrenova komise podle Landise dospěla k závěru, že jedna kulka vystřelená z Oswaldovy pušky pronikla tělem prezidenta Kennedyho a v automobilu ještě zasáhla a vážně zranila texaského guvernéra Johna Connallyho.
Experti si nebyli jisti, zda se jednalo o stejnou kulku, ale převažovalo mínění, že ano. Landis tvrdí, že kulku, která byla nalezena v nemocnici na nosítku u těla prezidenta, tam položil on. Našel ji prý v limuzíně a ve spěchu nechtěl, aby se ztratila, tak ji položil na nosítko. Podle něj tedy zmiňovaná střela nezasáhla tělo guvernéra Coonnallyho (ten přežil a zemřel třicet let po atentátu v roce 1993).
Teorie jedné kulky
Ze zprávy Warrenovy komise vyplývá, že prezidentovi vnikla kulka do zad, prošla jeho krkem a pak se jícnem dostala ven, přičemž ještě zasáhla guvernéra do pravého ramene. Landisovo svědectví a přiznání, že kulku našel a přemístil, přičemž vůbec nepřišla do kontaktu s tělem guvernéra, naznačuje, že výstřelů bylo více než tři, jak uvádí Warrenova komise. Landis ale otevřeně neříká, že tedy i střelců muselo být více, a ne pouze jeden, tedy Lee Harvey Oswald.
"Nesleduji žádný konkrétní cíl. Jen jsem prostě dlouho cítil, že chci říci nahlas svůj příběh," řekl Landis novinářům k důvodu, proč vydává své vzpomínky na atentát s odstupem šedesáti let.
Autor knihy Případ uzavřen z roku 1993 Gerald Posner deníku New York Times řekl, že sice nezpochybňuje důvěryhodnost a upřímnost Landise, ale měl by se zohlednit jeho věk osmaosmdesáti let. "Lidská paměť se časem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak. A jsem skeptický k tomu, že by tomu mělo být o této výpovědi jinak," uvedl Posner.
Střelec a KGB?
Teorie o více střelcích nebyla nikdy definitivně vyvrácena, ale žádné známé zjištění tomu nenasvědčuje. Stejně tak není potvrzené, že by za vraždou stál Sovětský svaz s cílem pomstít se za Kubánskou krizi z roku 1962, v níž Kennedy donutil Moskvu stáhnout z Karibského moře sovětské balistické rakety středního doletu.
To vyplynulo z výpovědi důstojníka KGB Jurije Nosenka, který pracoval v sekci, sledující Američany pobývající v Sovětském svazu. Nosenko sám pak utekl přes Ženevu do Spojených států a sdělil Američanům některé podrobnosti, týkající se pobytu střelce Lee Harveye Oswalda v Sovětském svazu. Komunista Oswald se usadil v SSSR v roce 1959, pracoval a žil v Minsku. Za dva a půl roku se do USA vrátil se zdůvodněním, že musí pečovat o nemocnou matku.
Nosenko popíral, že by Oswald byl agentem, že by ho KGB někdy lanařila ke spolupráci, a že by ho dokonce pověřila úkolem zabít amerického prezidenta. Z jeho výpovědí vyplývalo, že si Sověti naopak oddechli, když se svojí běloruskou manželkou Marinou požádal o návrat do Spojených států a na konci roku 1962 odjel. Neměli z něj žádný užitek.
Ani slavný zběh Vasilij Mitrochin, jehož archivy KGB vyšly na Západě, nenašel nikdy nic, co by ukazovalo na podíl kohokoliv vlivného ze Sovětského svazu na střelbě v Dallasu. Skutečný motiv činu Lee Harweye Oswalda, kterého dva dny po zadržení v přímém přenosu zastřelil Jacob Rubinstein, zůstává záhadou.
