"Narodil jsem se v Brjansku v Rusku. Dvacet let jsem žil v Jakutsku a dvacet let v Konstantinivce na Donbase," popisuje Jura svůj život. Jako schopný automechanik si poradil všude. Nečekal ale, že ve svém věku bude muset začínat znovu a od nuly.
"V Konstantinivce jsme zůstávali, dokud to šlo. Bydleli jsme na kraji města, měli jsme kozy, prasata, slepice, psy, kočky… O ty se starala Inesa, byl to její život. A já opravoval vojákům auta," líčí.
Jura je sice Rus, jeho srdce ale bije za Ukrajinu. Říká o sobě, že je duší tak trochu anarchista a nechce zažít návrat Sovětského svazu - na rozdíl od mnoha jiných obyvatel Konstantinivky. V roce 2014 pomáhal vytlačovat proruské separatisty z města, nyní pomáhal armádě s auty. Práce měl dost - auta dostávají na frontě zabrat. Jeho syn bojoval v armádě, ale nyní je po zranění v civilu, protože má poškozený sluch.
Šéfredaktor na Ukrajině
Matyáš Zrno se po čase znovu vydává k frontové linii. Šéfredaktor Aktuálně.cz a zkušený válečný zpravodaj stráví dva týdny na Ukrajině, odkud bude přinášet příběhy vojáků, obyčejných lidí i jejich měst a vesnic.
Jura s Inesou vydrželi do konce minulého roku. Když šrapnely provrtaly přístavbu domu i auto, začali zvažovat odchod. S tím, jak se blížila fronta, se zintenzivnilo ostřelování. Na město dopadaly granáty den co den. Úřady nařídily evakuaci dětí, se kterými odešli i jejich rodiče, takže Konstantinivka se stala městem důchodců.
Pak ale Rusové nasadili drony s optickým vláknem, které začaly "lovit" lidi v ulicích města. To už i armáda stáhla z města většinu vojáků, kteří ho do té doby využívali jako svou základnu při rotacích na nedaleké frontě. Pak zavřela většina obchodů a úřady zavedly zákaz vycházení mezi 15:00 a 11:00. "Takže mimo domov jste mohli jen čtyři hodiny denně," líčí Jura. Nakonec rozhodl, že odjedou. Před vánočními svátky sbalili svůj majetek a nejoblíbenějšího vlčáka do jednoho auta, rozdali zvířata, naposledy zamkli svůj dům a odjeli. Stavení dostalo v dubnu zásah - a shořelo. To už ale oba žili nový život v Zakarpatí.
"Je to tu úplně jiný svět, je tu takový klid - nepadají bomby, není tu policejní hodina, nevypínají vodu a elektřinu," chválí si Jura nový domov, který našel v domě spolupracovníka Aktualne.cz na Ukrajině Petra Židka, autora pravidelného Ukrajinského deníku.
Jura našel práci rychle - u majitele autoservisu, který se shodou okolností jmenuje také Jura. Oba Jurové si padli do oka a "náš" Jura si pochvaluje šéfa, se kterým si rozumí a může s ním v práci pít, kdy se mu zachce. Občas nepřijde domů, protože otevřou lahev a debatují dlouho do noci. V šéfově kanceláři se pak Jura natáhne na proleželé kanape a vyspí se tam.
V Zakarpatí si Jura a spol. oblíbil i místní lidi, o kterých tvrdí, že jsou přátelštější než na průmyslovém Donbase, stále načichlém sovětským dědictvím. Je to častý a opakující se příběh - lidé z Donbasu objeví, že na západě Ukrajiny jsou města krásnější, příroda hezčí a lidé milejší.
Inesa měla s aklimatizací trochu větší problém. Oplakala svá zvířata, která byla - jak sama zdůrazňuje - celý její život. Byla zvyklá chodit s kozami každý den na pastvu, krmila prasata, z kozího mléka vyráběla sýry, tvaroh a smetanu. Teď má jen dvě kachny, psa a kočku. Po šoku ze ztráty zvířat si rozmýšlí, jestli si nějaké stádo zase pořídí. Ale jen pár dní po příjezdu na nové místo zjistila, kde si může koupit čerstvě nadojené mléko - a pustila se do výroby sýrů a dalších mléčných výrobků.
Ve vesnici, kde žijí převážně příslušníci místní maďarské menšiny, se Inesa skamarádila se sousedkou, která je také původem z Donbasu - s tím rozdílem, že z Doněcku uprchla už v roce 2014. S prvním jarním sluncem začala obnovovat trochu zanedbanou zahradu, na které nyní rostou rajčata, okurky, dýně, cibule a česnek. A když má čas, sleduje se zaujetím nadšeného sportovního fanouška zprávy z bojiště.
I když si to Inesa nepřizná, ví, že do Konstantinivky se už nepodívá. Fronta je osm kilometrů od místa, kde stál jejich dům. A Rusům zbývá postoupit jen několik set metrů, aby obsadili poslední vyvýšeninu před městem. Pak už jim nebude stát nic v cestě.
