Jak sankce Evropské unie, USA a dalších zemí ovlivňují ruskou ekonomiku?
Spojené státy jsou lokomotivou, Evropané je následují. USA jako první zavedly sankce vůči ruské centrální bance, bolestivější jsou ale ty ze strany Evropské unie. Naše rezervy jsou v USA mnohem menší než v Evropě, celkem tam máme zmrazeno něco málo přes 300 miliard dolarů.
Kdybychom mohli tyto peníze dostat zpátky, pak by byla bezpečnostní rezerva ruské ekonomiky mnohem větší.
Evropské státy ovšem mluví o tom, že tyto peníze chtějí využít…
Dlouho o tom mluví, ale zatím se dostaly pouze k tomu, že nevyužijí samotné peníze, ale jen zisky z nich. Tyto peníze neleží ladem, jsou investovány například do dluhopisů.
Evropa část peněz předává na financování Ukrajiny. O hlavní částce, kterou tam Rusko původně vložilo, se ovšem zatím neodvažují rozhodnout. Myslím, že to bude předmětem jednání v rámci urovnání ukrajinského konfliktu mezi Ruskem, Spojenými státy a Evropskou unií. Ukrajina požaduje reparace, Rusko navrhuje peníze vrátit, aby je investovalo do svých nových regionů.
Obchod se stává dražším, což přináší vyšší náklady. Nekupujete tovar přímo, ale zprostředkovaně. Kvůli sankcím proti bankám nemůžeme přímo platit dodavatelům, musíme to dělat přes zprostředkovatele a ten za to musí zaplatit. Zboží podléhající sankcím se pro Rusko prostě stalo dražším.
To ovšem ruskou ekonomiku nezničilo, naopak v některých oblastech to podnítilo rozvoj výroby různého zboží, které jsme dříve dováželi, nebo služeb v Rusku. V každém případě to však vytváří napětí pro ruskou ekonomiku. A kdyby tyto sankce nebyly, samozřejmě bychom se rozvíjeli lépe.
Nesmíme například nakupovat komponenty pro rafinerie. Proto je nutné část vyrábět v Rusku, část nakupovat v Asii a část dovážet paralelně přes jiné země. Chtěli bychom vstoupit na trh se zkapalněným zemním plynem (LNG), jenže jsme nikdy sami nestavěli velké závody na zkapalňování plynu…
Pak jsou tu exportní omezení. Evropská unie přijala jedna z nejpřísnějších opatření, která jsou ale přísná pro obě strany. Sankce jsou dvojsečná zbraň, která škodí jak Evropě, tak Rusku. Například Evropská unie od srpna 2022 zakázala dovoz ruského uhlí. Rusko bylo největším dodavatelem uhlí na evropský trh, ale Evropa byla pro Rusko největším odbytištěm. Proto jsme museli přesměrovat dodávky uhlí na asijské trhy. A to znamená další náklady na dopravu.
To, co jsme posílali na evropský trh, teď jde do Indie. Například tam dodáváme přibližně 1,8 milionu barelů ropy denně. A abychom se dostali na ten indický trh, museli jsme v určitém okamžiku poskytnout podstatnou slevu, až 30 dolarů na barel.
Jak nižší ceny a cenový strop ovlivňují částku, kterou Rusko dostává do rozpočtu? Agentura Bloomberg říká, že v červenci klesl příjem z prodeje plynu a ropy do státního rozpočtu o 28 procent…
Cenový strop nás donutil vzdát se používání běžných tankerů, které přepravují americkou, saudskou a norskou ropu. Ruskou ropu začala přepravovat takzvaná stínová flotila. Z pohledu Ruska se jedná o běžné tankery, ale ignorují cenový strop, a proto nemohou přepravovat žádnou jinou ropu. A jejich služby jsou drahé.
Popisujete, že sankce ruskou ekonomiku poškozují. Proč ale nevedou ke svému hlavnímu cíli, to znamená ukončení války na Ukrajině?
Sankce nevedou k tomu, že by Rusko upustilo od svých cílů a ukončilo vojenský konflikt na Ukrajině. Rusko má ekonomické možnosti, jak pokračovat ve vojenské kampani.
Ale jak říkáte, narůstají i negativní problémy. Stejná agentura Bloomberg zdůrazňuje, že Rusko snížilo své příjmy z ropy a zemního plynu ve srovnání s loňským rokem. Jenže stejně tak lze říci, že i Saúdská Arábie letos získala o 20 procent méně z ropy než loni, protože celková cena ropy klesla.
To znamená, že to není problém jenom Ruska. Loni se ceny pohybovaly v rozmezí 70 až 80 dolarů za barel, zatímco nyní se pohybují v rozmezí 60 až 70 dolarů za barel. Rusko mělo slevu 10 až 13 dolarů na každý barel, která zůstala zachována.
V polovině roku Rusko revidovalo rozpočet. Schodek rozpočtu je větší, než se očekávalo. Na konci července máme již větší deficit, než jaký byl plánován na celý rok. To však neznamená, že by Rusko zkrachovalo. Znamená to pouze, že ministerstvo financí bude potřebovat více zahraničních půjček a že budeme více čerpat z takzvaného Fondu národního bohatství. Jedná se o jakýsi rezervní fond ruského finančního systému.
Situace se komplikuje, ale není kritická, finanční potíže nejsou tak závažné. Nevyvolávají otázku nutnosti urgentního ukončení speciální vojenské operace kvůli snížení vojenských výdajů.
Co je pro ruskou ekonomiku horší? Výdaje na válku, nebo sankce?
Jsou to vzájemně propojené věci. Kdyby se vojenské výdaje snížily na polovinu, umožnilo by to sestavit rozpočet bez deficitu. Sankce vytvářejí dodatečné náklady jak pro firmy, tak pro stát.
Pokud konflikt skončí, bude se zjevně zvažovat i otázka zmrazení části sankcí. Spojené státy nemají vůbec žádné zkušenosti s rušením sankcí, v historii posledních sto let uvalily více sankcí na všechny ostatní země než kdokoli jiný na světě. A téměř nikdy je nezrušily. (To však není pravda, USA v historii sankce a obchodní embarga rušily, často za to ale požadovaly ústupky druhé strany, nedávno například zrušily sankce vůči Sýrii - pozn. red.)
Dobrým příkladem je i naše země, kdy proti Sovětskému svazu platily takzvané Jackson-Vanikovy dodatky (ten USA v roce 1974 přijaly jako reakci na omezení svobody emigrace ze strany SSSR - pozn. red.). Sovětský svaz již neexistuje, dodatek však nadále platil i vůči Rusku, ale každý rok byl zmrazen. To znamená, že Spojené státy každý rok udělovaly výjimku, která umožňovala tento zákon neuplatňovat. Nakonec ji prostě nahradily takzvaným Magnitského zákonem (ten USA přijaly v roce 2012 a ukládá sankce vůči ruským úředníkům, kteří jsou za odpovědní za smrt ruského daňového právníka Sergeje Magnitského v moskevské věznici roku 2009 - pozn. red.).
Ovšem zmrazení těch sankcí, které jsou problematické pro samotné USA a EU, možné je.
To jsou například které?
Spojené státy mohou znovu třeba povolit dovoz ruské ropy a ropných produktů. Pokud Trump chce, aby na trhu USA bylo více možností výběru a ceny klesly, je logické alespoň vytvořit větší konkurenci mezi dodavateli.
Pojďme k druhému velkému tématu posledních dní, kterým je nedostatek benzinu. V rozhovoru pro ruské noviny Moskovskij Komsomolec jste řekl, že se situace s nedostatkem benzinu se blíží nebezpečné hranici. Co to znamená?
Rusko vyrábí 90 procent benzinu pro domácí trh a zbytek exportuje. Pokud několik ropných rafinerií odstaví výrobu - kvůli plánované nebo neplánované opravě v důsledku útoků ukrajinských dronů a výroba automobilového benzinu se sníží o deset procent - znamená to, že vyrábíme pouze pro domácí trh.
Pokud je odstaveno více než deset procent, pak vzniká nedostatek. Existují ovšem opatření, která jej mohou snadno odstranit. Stát například může snížit požadavky na ekologickou třídu. Spotřebitel nepozná vůbec žádný rozdíl.
Nebo lze dovážet palivo z Běloruska. Běloruské ropné rafinerie nejedou naplno, protože dříve vyráběly palivo pro evropský trh, ale v roce 2022 Evropská unie zakázala dovoz ropných produktů z Běloruska, takže nyní vyrábějí doslova jen pro svůj vnitřní trh a malou část přes Rusko vyvážejí do třetích zemí.
V Rusku se nyní navíc bude spotřeba ropných produktů snižovat, protože léto končí a v září a říjnu se u nás spotřebovává méně, stejně jako na celé severní polokouli. V USA, v Číně i v Evropě je automobilová sezona spojena s vysokou poptávkou po palivu…
Máme nedostatek benzinu, ale je nutné říct, že nafty je dostatek, protože jí vyrábíme mnohem více než benzinu a polovina vyrobené nafty stačí pro domácí trh, druhou polovinu exportujeme. Proto pokud se zvýší poptávka po naftě, stačí jednoduše snížit export. A co se týče nafty, existují ještě zpracovatelské závody, které nejsou plně vytížené.
Takže ukrajinské útoky dronů v posledních týdnech, od začátku srpna, ovlivnily výrobu benzinu, ale ne výrobu nafty?
To nelze říct, protože Rosstat k tomu zveřejní čísla až v druhé polovině září a navíc od roku 2022 není veřejně dostupný rozklad na výrobu benzinu a nafty. V každém případě to ale tlačí ceny nahoru, ropné společnosti utrácejí peníze za opravy a chtějí tyto utracené peníze nějak vrátit.
Podle agentury Reuters je 17 procent ruských rafinerských kapacit mimo provoz. Jak moc velký je to pro Rusko problém?
Kapacit je mnoho, ale nejsou nekonečné, nejsou věčné. Rusko začíná více exportovat surovou ropu. Pro společnosti je výhodnější exportovat motorovou naftu, topný olej, tedy ropné produkty. Stát to nijak nezasahuje, v tomto ohledu ani tohle nejspíš Rusko nepřiměje ke změně zahraniční politiky.
Ale samozřejmě to zjevně irituje ruské vedení, to je i jejich cílem. Smysl útoků na ropovod Družba i na jaderné elektrárny a na rafinerie je v tom, že ukrajinské vedení chápe, že ruské vedení pozorně sleduje palivově-energetický komplex, že to zajímá ruského prezidenta Vladimira Putina. A snaží se to zasáhnout, aby donutilo Rusko k nějaké tvrdé odpovědnosti.
A pak říct Trumpovi: "Vidíte, Rusko na nás tvrdě útočí, což znamená, že Rusko není připraveno k jednání, takže s ním nemusíme mít diplomatické kontakty. Prostě nám dejte peníze, zbraně a my budeme dál s Ruskem válčit." Protože ukončení vojenského konfliktu představuje riziko pro Zelenského a jeho blízké spolupracovníky, protože nyní nemají volby (ty se ale na Ukrajině nemohou konat za válečného stavu - pozn. red.), dostávají peníze, nemusí se za ně nijak zvlášť zodpovídat. Dostávají zbraně a poskytují služby západnímu bloku Evropy a Spojených států.
