Když mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov informoval, že generální štáb hlásí Vladimiru Putinovi "osvobození měst Krasnoarmějsk v Doněcké oblasti a Vovčansk v Charkovské oblasti", odkazoval na jména, která v ukrajinském státním registru už neexistují.
Pokrovsk byl totiž přejmenován v roce 2016, kdy Ukrajina dva roky po Euromajdanu v rámci dekomunizace systematicky odstraňovala názvy spojené se sovětskou érou. Rusko tím, že používá staré označení, popírá legitimitu ukrajinských změn a symbolicky přetáčí hodiny zpátky do sovětské éry.
Jak vysvětluje přední česká onomastička Žaneta Dvořáková: "Jiný důvod než politický přejmenovávání nemá. Jedna z prvních věcí, které Rusové udělali po dobytí Mariupolu, bylo, že vyměnili cedule s ukrajinským názvem města za ruský. Je to ze strany Ruska vědomé vymazávání posledních 30 let existence nezávislé Ukrajiny, včetně změn v místopise, k nimž za tu dobu došlo."
Největší vlna přejmenovávání
Pokrovsk je přitom typickým příkladem toho, jak komplikované dějiny odráží místní názvy. Město bylo založeno v 19. století jako Hryšyne, v ruštině Grišino. V roce 1938, v období hluboké sovětizace, bylo přejmenováno na Krasnoarmijske - tedy "Město Rudé armády". Od šedesátých let neslo název Krasnoarmějsk. Po rozpadu SSSR se na Ukrajině rozběhla první vlna návratu k nesovětským názvům, ale právě Krasnoarmějsk tehdy ještě zůstal.
Teprve dekomunizační zákony schválené v roce 2015 přinesly zásadní změnu. Ukrajinský parlament přijal zákon o odsouzení komunistických a nacistických režimů, který zakázal propagaci jejich symbolů a povolil přejmenování stovek měst, obcí i ulic. V jeho rámci vznikl i dnešní Pokrovsk.
Východní Ukrajina, Donbas, Charkovsko a část Dněpropetrovsku byly oblasti, kde se v roce 2016 změnilo nejvíce názvů. Šlo o desítky měst a stovky vesnic, jejichž jména odkazovala na sovětské kolektivní mýty: Rudou armádu, komsomol, bolševické vůdce, stranické funkcionáře či revoluční výročí.
Všude šlo o stejný princip: odstranit názvy připomínající sovětskou éru a posílit vlastní národní identitu. To, že Rusko nyní některé z těchto míst nejen vojensky okupuje, ale zároveň jim vrací staré názvy, je proto interpretováno jako útok i na symbolickou suverenitu Ukrajiny.
Místopis jako linie fronty
Proměna názvů není vůbec nová. Přejmenovávání se v regionu odehrávalo už dříve - například Dněpropetrovsk (dnes Dnipro) byl původně Jekatěrinoslav, "sláva Kateřině". Bolševici jej v roce 1926 přejmenovali na počest Grigorije Petrovského, jednoho z organizátorů hladomoru. Po Euromajdanu následovala nová vlna přejmenování, která pokračovala i po začátku války na Donbasu.
Jak připomíná Dvořáková, neexistuje univerzální pravda o tom, který název je "správný": "Nedá se říct, že by nějaké místní jméno mělo nebo nemělo ‚historický smysl‘." Jména nesou významy, které jim přisuzují jejich uživatelé. A právě na Donbasu je dnes dramaticky vidět, jak politické změny přetvářejí geografii i kolektivní paměť.
