Jaká je vaše prognóza situace na frontě? Ukrajina se potýká především s jedním velkým problémem - nedostatkem vojáků…
Ano, tyto problémy máme po celou dobu ruské agrese a vždy se musíme přizpůsobit novým podmínkám. Metoda a přístup je vždy asymetrický, protože s Ruskem nelze bojovat symetricky.
Pokud mám být upřímný, jsem vojenským analytikem po dlouhou, dlouhou dobu. A kdyby se mě někdo zeptal před 20 lety, zda je možné, aby se Ukrajina tři roky bránila Rusku, odpověděl bych: Ne, absolutně ne! Protože když se podíváte na statistiky, je fyzicky nemožné, aby Ukrajina bojovala s Ruskem. Ale i tak pokračujeme v boji - a vlastně se díváme do budoucna docela optimisticky.
Proč? Protože se vždy snažíme najít asymetrickou cestu. Samozřejmě že velmi důležitá je podpora od vás z České republiky, velmi malé a velmi statečné země. Myslím tím, že Česká republika nás velmi silně podporuje a je zde velmi populární - i kvůli muniční iniciativě. To pomohlo Ukrajině v době, kdy Evropská unie neměla dostatečnou produkci a kdy Spojené státy zvažovaly zastavení podpory Ukrajiny. Ale Česká republika našla cestu. Češi si vždycky našli cestu asymetricky - a to Ukrajina miluje.
Ukrajina má v současné situaci očividně problém se zdroji. Máme problém s lidskými zdroji - pro nábor vojáků. A problém máme i s penězi, s finančními zdroji. Máme problémy s raketami, tradiční municí, s čímkoliv… Naštěstí máme odpověď - a tou jsou nové technologie: drony, umělá inteligence, integrace informací. Je to úplně jiný přístup v porovnání s tradičními systémy, jako jsou třeba obrněná vozidla. Všechno funguje úplně jinak.
Uvedu příklad. Nyní každý měsíc čelíme útokům tisícovky Šáhidů. Původně to byly sebevražedné drony z Íránu, ale nyní se masivně vyrábí v Rusku, více než 5 tisíc kusů za měsíc. Takže pro nás je to obrovská výzva. Před pár dny jsme kvůli těmto útokům přišli o stíhačku F16. Ta není původně vyvinuta pro takové cíle, protože ty jsou pro proudové stíhačky příliš pomalu letící. Takže nyní máme řešení, například stíhače dronů s umělou inteligencí. Máme plány na výrobu v objemu srovnatelném s ruskou produkcí Šáhidů.
Dalšími řešeními je například dělostřelecká protivzdušná obrana, ale s umělou inteligencí. Co to znamená? V podstatě to automaticky zachytí a zničí cíl. Důležité je to hlavně u nové ruské taktiky, kdy je koncentrováno několik desítek, možná i stovek Šáhidů nad jedním městem, což samozřejmě přetíží klasickou protivzdušnou obranu.
Když Rusové posílají 500 dronů za jednu noc na celé ukrajinské území, je to jeden problém. Ale pokud jich soustředí třeba 300 na Kyjev, je to obrovský problém. Takže potřebujeme mít několik vrstev, jako jsou stíhače dronů, protivzdušná obrana s umělou inteligencí, ale i lehká letadla jako Super Tucano (lehký brazilský cvičný turbovrtulový letoun) .
Škoda že to ukrajinská protivzdušná obrana nezavedla dříve. Myslím si, že je to kvůli stereotypům - jako když se námořní velitel podívá na vodní drony. Dříve admirálové mívali korvety, fregaty, torpédoborce, všechno velmi pěkné a krásné lodě. Ale když se podíváte na ty vodní drony, tak ty jsou menší a nevypadají tak hezky na přehlídkách.
To samé je Super Tucano. Když se něj podíváte, vypadá to jako letadlo z druhé světové války. Vždyť máme F16! Neměli bychom mít něco jako Mirage nebo Rafale? Paradoxem ale je, že Šahíd není cíl pro tuto generaci stíhaček čtyřapůlté generace, ale právě spíše pro Super Tucano a podobné typy letadel, která jsou sice pomalá, ale mají kulomety, nějakou elektroniku na palubě a mohou létat v noci. Takže teď máme nové výzvy, ale máme i řešení. A doufám, že za několik týdnů budeme mít silnou odpověď i na ty stovky Šahídů.
Stejné je to i ve všech ostatních sférách. Podívejte se na Černé moře před rokem 2022. Rusko jej zcela kontrolovalo, bylo to ruské jezero. NATO, Evropská unie ani Spojené státy neučinily žádné konkrétní kroky, které by vytlačily Rusko z Krymu. Jenže nezabránily ani porušování mezinárodního námořního práva v Černém moři.
Ukrajinské námořní drony a řízené střely však dosáhly "zázraku". Rusové nyní nemohou dál působit v západní části Černého moře. Riskovali by totiž, že se západně od Sevastopolu setkají s vodními drony.
Co se týče pozemní války - samozřejmě máme drony, drony a drony. Ukrajina už má vlastní pozemní dronové síly,. To je to unikátní, pouze Rusko je po Ukrajině jedinou zemí, která je začala budovat.
Nyní máme nového velitele Roberta Brovdiho, který má přezdívku Maďar. Je velmi známý. Je z byznysu a začínal jako dobrovolník, ale velmi rychle pochopil, že by mohl vytvořit nějaká zařízení na výrobu dronů a výbušnin. Potom se stal velitelem čety, pak velitelem roty, praporu, brigády… Poté byl vedoucím projektu tzv. linie dronů - projekt vytvoření vražedné zóny po celé frontové linii v hloubce 10 až 15 kilometrů, což byl poměrně úspěšný nápad.
Myslím, že toto je další krok: pozemní drony s umělou inteligencí budou hlavní silou na bojišti ve srovnání s normálními obrněnými vozidly. Podívejte se na Rusy - nemohou používat obrněná vozidla. Používají pouze motorky nebo pěchotu. Rusové se snaží co nejrychleji překročit toto smrtící pásmo, což v obrněných vozidlech není možné, protože jsou velká a pomalá. Používají proto všechny možné mobilní prostředky a snaží se velmi rychle proniknout na ukrajinské pozice.
Na 80 procent ruské pěchoty je u toho zabito. To je fakt. Ale těch zbylých 20 procent se stále snaží proniknout a pomalu postupovat kupředu. Naší myšlenkou je tedy vybudovat opevnění přizpůsobené této nové realitě.
Nejde tady o obrovské protitankové opevnění, ale spíše o protipěchotní překážky se všemi možnými nástroji ke zpomalení pěšáků. Je to velmi podobné jako v první světové válce. Jde o to nedovolit pěchotě, aby postupovala rychle. Pokud je zpomalíte, budete mít více času na to zabít je bezpilotními letouny, dělostřelectvem, minomety, čímkoliv…
Šéfredaktor na Ukrajině
Matyáš Zrno se po čase znovu vydává k frontové linii. Šéfredaktor Aktuálně.cz a zkušený válečný zpravodaj stráví dva týdny na Ukrajině, odkud bude přinášet příběhy vojáků, obyčejných lidí i jejich měst a vesnic.
To je důvod, proč se bavíme o operační patové situaci, o které generál Valerij Zalužnyj napsal svůj slavný článek už na podzim roku 2023. Ale roku 2024 podle mě patem ve skutečnosti nebyl, protože Rusové se pokusili zaútočit a Ukrajina naopak provedla kurskou operaci právě s cílem dostat se z patu. Řekl bych, že o skutečnou patovou situaci se jedná až teď.
Ukrajinská a ruská strana se snaží útočit, ale vždy za cenu obrovských ztrát pro obě strany. Pokud si například představíte, že ruské síly se pokusí překročit řeku Dněpr směrem k Chersonu, bude to pro ně znamenat obrovské ztráty. Naopak, pokud by se ukrajinské síly nyní pokusily překročit Dněpr, znamenalo by to velké ztráty pro ukrajinskou stranu - obě strany jsou v patové situaci.
Mluvil jste o té 10 až 15 kilometrů široké zóně smrti. Ta ale platí i pro Ukrajince, vražednou zónu vytváří i Rusové…
Rozhodně. Situace je taková, že Rusové nemohou postavit opevnění, ale mohou útočit. A během útočných operací nemůžete budovat obranné pozice. Takže pro ukrajinskou stranu je nyní hlavním cílem vybudovat silné opevnění, které znemožní Rusům dosáhnout jejich politických cílů, především okupovat celý Donbas.
Protože to je, myslím, pro Putina minimum, jak ukázat Rusům: "tohle je vítězství". A ukázat Trumpovi, že "tohle jsou moje karty - vidíte, já okupuji Donbas a můžu obsadit další oblast, jako je Dněpropetrovsk… Takže prosím, tlačte na ukrajinskou stranu, abyste je okamžitě zastavili, a tak dále…"
Z operačního hlediska si myslím, že Rusko nyní nedosáhne žádných cílů, žádného úspěchu v této "letní kampani". Možná někde postoupí o sto metrů, někde možná i o něco víc, ale v každém případě to nebude operační úspěch. Nemyslím si, že budou mít nějaký úspěch u Kosťantynivky nebo u Slovjansku. Tato města nebo vesnice ovšem svými drony zničí, udělají z nich města duchů, tak jak to dělají všude na Donbase.
Riskantní to může být u Sum a u Charkova, protože tam se neustále snaží útočit. Ale pokud je to město vzdálené pouze 20 kilometrů od hranice, bude to vždy nebezpečné. Ukrajinské drony ovšem intenzivně kontrolují celou oblast, kterou se ruské síly snaží proniknout do Sumské oblasti, a samozřejmě také létají nad Kurskou oblastí.
Výhodou oproti předchozím letům jsou i armádní sbory. Celkem jich budeme mít 18. A jaký je jejich účel? Každý velitel armádního sboru má kontrolovat zhruba sto kilometrů frontové linie. Je zodpovědný za všechno v té oblasti - za drony, dělostřelectvo, zpravodajství, opevnění. Zodpovídá i za kontakt s civilními úřady, protože brigádní velitel nemá čas řešit všechno. V podstatě máme americký typ armádních sborů.
Myslím, že když porovnáme roky 2024 a 2025, situace je v podstatě dost podobná. V roce 2024 se Putin pokusil prolomit ukrajinskou obranu před volbami ve Spojených státech, aby obsadil celý Donbas. Nyní máme stejnou situaci, kdy se Putin pokouší obsadit celý Donbas do podzimu, kdy v USA začne volební kampaň do Kongresu. Aby Trumpovi ukázal, že má tyhle karty: "Měli byste tlačit na Ukrajinu, pokud mluvíte o příměří. Takže příměří za našich ruských podmínek, ne ukrajinských. Ukrajina nemá žádné karty, které by mohla vyložit na stůl, aby měla právo diktovat jakékoli podmínky."
Takže hlavní myšlenkou některých ruských operací, jako byly ty u Vovčansku (směr na Charkov) nebo u Sum, bylo přimět ukrajinské velitele, aby tam přesunuli zálohy z Donbasu. Teď mohu prohlásit, že svého cíle nedosáhly, protože jsme Rusy zastavili, ale zálohy z Donbasu velitelé nepřesunuli.
Rusové teď přemýšlejí, jak pokračovat. Když to srovnám s rokem 2024, tak si myslím, že se budou soustředit na Donbas a pokusí se jít směrem mezi Kosťantynivkou a Pokrovskem. Pokusí se o průlom a poté pokračovat dvěma, možná třemi směry.
Mluvil jste o opevnění. Na frontu jezdíme od roku 2022 a často to vypadalo, jako kdyby Ukrajinci na budování opevnění zapomněli. Proč velení nekladlo na polní opevnění větší důraz?
V takové válce bojujeme poprvé v ukrajinské historii. Když se podíváme před rok 2014, měli jsme armádu, ale velmi symbolickou, asi jako mají teď evropské státy. A dokonce i po deseti letech války mnoho ukrajinských generálů nebylo připraveno na obranu v plném rozsahu.
Když se podíváte na teoretickou část práce, tak každý chápe, že je potřeba vybudovat opevnění. Když se podíváte na praxi, ten problém nastal třeba v roce 2022 na jihu. Proč jsme tam neměli silné opevnění? Protože jsme neměli přístup ke všem soukromým pozemkům. Na jihu je spousta obrovských farmářů, kteří tam pěstovali kukuřici. My jsme ale neměli zákony, které by armádám umožňovaly stavět opevnění.
A to je velký problém, jako teď v Evropě. Dokážete si představit, že byste přišli k nějakému farmáři a řekli mu: "Dobře, chlapi, potřebujeme od vás jeden kilometr do hloubky a 50 kilometrů do šířky…"
A teď k otázce fortifikace. Utrácíme spoustu peněz, že? A vytváříme různá opevnění. Jenže problém je v tom, jak už jsem říkal, že nemáme pevnou organizační strukturu. Velitel brigády neměl žádné pravomoci, aby jednal s místními úřady systematicky a mohl jim říct: "Hele, chlapi, tady to musíme postavit takhle." Nemohl přivést svého ženistu z velitelství a říct: "On vám ukáže, jak to postavit správně." Teď už ten systém máme, jak ta opevnění stavět správně - ale dřív to prostě nefungovalo.
Vychází mi z toho, že v tuto chvíli se hraje o to, co Ukrajina má. Představa o tom, že Ukrajina teď něco osvobodí, je iluzí.
Je samozřejmě možné, že vytvoříme operaci na taktické úrovni, technologicky podobnou té charkovské - tedy něco překvapivého, kde Rusové nemají připravenou obranu. Myslím si, že rok 2024 byl obdobím, kdy k tomu byla příležitost. Operace v Kursku mohla změnit situaci. Řekl bych, že právě tato operace zabránila Rusům v roce 2024 okupovat celý Donbas.
Jsem přesvědčen, že Ukrajina je dnes součástí evropské bezpečnostní a obranné architektury. Mimochodem, rozhodnutí summitu NATO, že členské státy mohou započítat pomoc Ukrajině do svých pěti procent HDP určených na obranu, je naprosto správným krokem. Je to silná motivace pro země NATO, aby investovaly do ukrajinského obranného průmyslu. Ten totiž může být pro evropské státy velmi přínosný při budování jejich vlastní obrany.
Dnes si začínáme uvědomovat, co opravdu znamenají drony - nejen z technologického hlediska, ale i z hlediska vojenské doktríny. A pokud se ptáme, co bude pro Ukrajinu důležité v příštím období, moje odpověď zní: obrana, obrana a zase obrana. Je nutné dále rozvíjet domácí obranný průmysl a zároveň vybudovat silnou protivzdušnou obranu.
Zrušení americké podpory, zejména pokud jde o systémy protivzdušné obrany a především o rakety Patriot, představuje pro Ukrajinu vážný problém. V současnosti jsou totiž pouze systémy Patriot schopné zastavit ruské a severokorejské balistické rakety, které Rusko používá. A to je skutečný problém, protože evropské země disponují jen velmi omezeným počtem těchto systémů, doslova jen několika kusy na celém kontinentu, včetně Ukrajiny. Proto je posílení protivzdušné obrany klíčovým směrem nejen pro nás, ale i pro celou Evropu.
Pokud jde o možnost příměří, myslím si, že by mělo přijít bez jakýchkoli podmínek. Ukrajina nebude přistupovat na žádná jednání o změně hranic, statusu jednotlivých oblastí, státnosti nebo jazyka. To pro nás není na stole. Příměří je možné, ale teď je na frontě operační patová situace.
Z vojenského pohledu obě strany jen spotřebovávají obrovské množství prostředků. Přitom není reálně možné, aby Rusové prorazili ukrajinskou obranu, stejně jako není v tuto chvíli možné, aby Ukrajina prorazila ruskou linii a osvobodila okupovaná území.
Proto jsme připraveni jednat o příměří a pak se podívat do budoucnosti. Ale jakákoli diplomacie s Kremlem pod vedením Putina není možná. Opravdová jednání, která by mohla vést i k deokupaci Krymu, Donbasu a dalších území, mohou začít teprve po změně režimu v Rusku.
Je možné, že bojiště budoucnosti bude díky dronům bez lidských vojáků v první linii?
Myslím si, že velmi brzy nastane doba, kdy na první linii už nebudou muset být lidští vojáci, pokud budeme mít dostatečně silnou protivzdušnou obranu a plnou kontrolu nad oblohou proti ruským dronům. Potřebujeme systémy zbraní řízené umělou inteligencí. Drony budou spolupracovat s dalšími drony, mobilními i stacionárními, na udržení fronty. Samozřejmě spolu s masivním opevněním, které zpomalí postup ruské armády.
Mimochodem, studoval jsem některé ruské vědecké články o tzv. multikognitivním přístupu. Rusové o tom opravdu přemýšlejí. Tento přístup znamená, že v budoucnu budou schopní vést boj prostřednictvím robotů s umělou inteligencí. Tyto jednotky dostanou úkol typu "dosáhni tohoto bodu" a jednotlivé stroje pak budou mít vlastní kognitivní schopnosti, aby dokázaly samostatně takticky dokončit misi. Věřím, že právě takto bude vypadat válka příští generace.
Rusové už to vlastně používají teď, jen ne s roboty, ale s lidmi. Pošlou vojáky s jednoduchým rozkazem: "Dostaňte se tam." A jak to voják provede, to už je na něm. Tento "multikognitivní přístup" tak už aplikují, jen místo AI zatím používají lidské bytosti.
Takže pro budoucí válku nepotřebujete "Ramba", ale kluky, kteří umí hrát videohry?
Ano, a těch máme opravdu hodně. Teď právě běží náborová kampaň - tentokrát pro lidi, kteří se chtějí stát "anti-Šáhid" piloty, tedy piloty dronů, které slouží k zachytávání a likvidaci útočných dronů Šáhid. Je to vlastně nový přístup k obraně. Tyto drony jsou dost zajímavé - jsou velmi rychlé, dosahují rychlosti až 300 km/h, podobně jako FPV drony.
Ale aby to fungovalo, potřebujete také strojové vidění pro noční operace - tedy noční vidění, které umožní detekovat cíle i ve tmě. Myslím, že uvnitř těch systémů by mohly být radary, možná více radarových vrstev. Nejprve větší radar vyhledá blížící se Šáhidy a pak menší radary pomáhají navádět přepadové drony, aby je přesně zasáhly.
