Jak vzpomínáte na začátek války v únoru 2022?
Samotný proces okupace v Chersonské oblasti byl hodně rychlý. Pokud válka začala ve čtyři hodiny ráno, už kolem poledne byla ruská armáda v oblasti. Jejím cílem bylo co nejrychleji dosáhnout důležitých administrativních center, regionálních měst, zkrátka různých bodů, odkud lze řídit ukrajinskou administrativu, ekonomiku a všechno.
Samotné město Cherson se dostalo pod okupaci na začátku března. A zůstalo okupováno až do 11. listopadu téhož roku, kdy bylo osvobozeno.
Takže když se do města dostali Rusové, museli jste se stáhnout a vrátit se až potom?
Ano, celá ta evakuace trvala ve skutečnosti jen hodinu. Vzali jsme s sebou jenom nejnutnější dokumenty, zbytek jsme zničili, spálili a podobně. Raději jsme to zničili, než abychom to nechali ruským okupantům. A pak jsme se přemístili do Mikolajeva, který je relativně blízko. Některé cesty už byly zablokované ruskými vojáky, ale projeli jsme.
Část Chersonské oblasti je dodnes pod ruskou okupací, jak to tam vypadá? Co vám způsobuje největší problémy?
Intenzita útoků se zvyšuje. Od osvobození města v listopadu 2022 jsme napočítali více než sto tisíc útoků. Rusové posílají různé typy raket, střílejí z různých typů zbraní. Dohromady to bude okolo půl milionu kusů munice: miny, dělostřelectvo, grady, rakety nebo drony. S těmi se na nás Rusové cvičí, jsme pro ně takové safari. Když vidí sanitku, tak na ni zaútočí taky…
Jsou hned za Dněprem, takže když vystřelí, je doba dopadu v řádu sekund. Kvůli tomu bylo od osvobození zraněno na 7000 civilistů, z nichž 960 zemřelo, včetně 16 dětí.
Jen za letošek se stal Cherson cílem desítek tisíc takových útoků. Podél řeky je 20kilometrová zóna, která je totálně zničená - infrastruktura, budovy, není tam v podstatě nic. Intenzita úderů je periodická a bohužel se nesnižuje.
Třetina oblasti je okupovaná, žije tam pořád asi 140 až 150 tisíc Ukrajinců; před válkou to bylo čtyřikrát víc. V samotném Chersonu to bylo 300 tisíc lidí, teď je jich asi 40 tisíc. Problémy máme ale i v zemědělské oblasti, která je pro nás důležitá. Například farmář se snažil sestřelit dron, ale další dron vletěl do jeho auta a zabil ho.
Pozitivní je, že jsme přes 400 tisíc hektarů odminovali, to je asi 85 procent zemědělské půdy. Ten zbytek se ovšem rozkládá okolo Dněpru, tu zónu odminovat nemůžeme. Nejde tam ani obnovit vodovodní, elektrickou, plynovou a teplárenskou infrastrukturu.
Jak vůbec na všechny tyto hrozby dokážete reagovat? Přesouvají se věci víc pod zem?
Děláme věci, které relativně fungují a které nemohu jmenovat. Z toho, co mohu, je to hlavně kombinace různých věcí, jak zachycovat drony, pak přebudování objektů, využívání rušiček a možnost neutralizovat drony ještě před útokem.
Podle kombinace druhů obrany jsme schopni zlikvidovat od 50 do až 80 procent útočících dronů.
Když se vrátím k začátku války, jak jste na ni byli vlastně připraveni?
Na začátku existovaly různé plány evakuace, různé možnosti reakce, včetně rozsáhlosti. Realita ale byla natolik rychlejší a rozsáhlejší, že většinu naplánovaných kroků jsme nevyužili. Rozhodnutí musela padnout natolik rychle, že nebylo možné někomu volat, psát či vůbec přemýšlet.
Tady tyto zkušenosti ovšem můžeme předat a dnes je získává Pobaltí, Lotyšsko, Estonsko, Německo… Připravujeme praktická a metodická doporučení. Ukrajina dnes už zapsala, propracovala a zformovala tematické algoritmy reakce v energetice, infrastruktuře, na vládní úrovni, pro obyvatelstvo i pro nemocnice. S ohledem na krutou realitu, kterou splácíme krví, je to i možnost poradit české vládě, obyvatelstvu a národu.
Jsme si naprosto jistí, že kdyby Ukrajina padla, tak už by Rusové byli daleko na západě, v Česku, na Slovensku, v Polsku či v Pobaltí. Bůh ví, kde by se zastavili. Rusové nenávidí civilizaci, demokracii, jde jim to proti srsti.
Jak vlastně funguje spolupráce mezi vámi jako Chersonskou oblastí a Českem?
Probíhá v mnoha sférách - humanitárních, technických, průmyslových. Děkujeme Čechům za podporu i v medicíně, dostali jsme různé druhy pomoci: auta, lékařské vybavení do nemocnic. Teď se to například týká i dětského hokejového týmu, kterému Rusové zničili sportovní halu. Díky podpoře české vlády a Dominika Haška jsou teď naši mládežníci na soustředění v České republice.
My pak na oplátku můžeme vaší zemi nabídnout různé technologie a know-how, které půjdou využít po válce. Mohu zmínit třeba technologie plovoucích doků, kdy je možné doky na opravu a stavby lodí přemisťovat.
