"Historicky bylo mnoho výrobních závodů a personálu umístěno na Ukrajině," řekl pro Business Insider Timothy Wright, raketový expert z Mezinárodního institutu pro strategická studia. Ukrajina se po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 osamostatnila, ale její obranný průmysl byl nadále provázán s ruským.
Ukrajinci disponovali znalostmi v oblasti jaderných a raketových technologií a také uměli příslušné komponenty vyrábět. Rusko sice snižovalo svou závislost, ale do roku 2014, kdy zaútočilo na Ukrajinu, kritické vazby nepřerušilo. A to si může dnes vybírat daň a ovlivňovat vývoj.
Od rozpadu Sovětského svazu Rusko vyvinulo fungující mezikontinentální balistické rakety s pevným palivem. V případě Sarmatu se však rozhodlo použít systém na kapalné palivo. "Problém je v tom, že za posledních třicet let s tím Rusové nemají u ICBM odpalovaných ze země žádné zkušenosti," tvrdí Wright.
Podle Fabiana Hoffmanna z Oslo Nuclear Project je otázkou, zda si Rusové uchovali odborné znalosti, protože všichni lidé, kteří sestrojili jejich předchozí rakety, odešli do důchodu nebo jsou mrtví. "Někteří z nich jsou na Ukrajině, která měla velký podíl na ruském programu ICBM. Takže to je hlavní problém," myslí si Hoffmann.
Wright označil ruskou volbu použít technologii kapalného paliva za opravdu podivnou, protože to bylo něco, co pro ně dříve dělali Ukrajinci. To je podle něj jeden z důvodů, proč dnes mají Rusové mnoho problémů.
Sarmat má nahradit raketu R-36, kterou NATO nazývá SS-18 "Satan". Jeho nejstarší verze vstoupila poprvé do služby v 70. letech a od té doby byla modifikována. Společnost Pivdenmaš, známá v Rusku jako Južmaš, která ji navrhla a udržovala v chodu, sídlí ale na území dnešní Ukrajiny. Po okupaci Krymu a rozpoutání konfliktu na východní Ukrajině Kyjev spolupráci o údržbě mezikontinentálních balistických raket vypověděl.
To urychlilo snahu Ruska nahradit R-36, aby nebylo tolik závislé na Ukrajině, napsal v analýze z roku 2023 Maxim Starchak, expert na ruskou jadernou politiku a výzbroj. Podle Wrighta je navíc R-36 už za hranicí své životnosti. Ukrajina ale od června 2014 přestala dodávat jakékoli vojenské komponenty a Rusko navíc přišlo o značnou část odborných znalostí, které pro nový Sarmat potřebovalo.
"Ani jeden ze dvou vývojářů strategických raket v Rusku - Makejevova raketová konstrukční kancelář ani Moskevský institut tepelné techniky - nemají v poslední době zkušenosti s vývojem ICBM s kapalným palivem," uvedl Wright. Ukrajina navíc vyráběla i další součásti mezikontinentálních balistických raket, například naváděcí systémy a bezpečnostní protokoly, které mají zabránit neoprávněnému odpálení jaderného zařízení.
Naposledy podle Putina nezastavitelná, nejstrašnější zbraň fatálně selhala v září, kdy měla vybuchnout při startu na kosmodromu Pleseck. Hoffmann uvedl, že potíže Sarmatu jsou zřejmě důkazem toho, že ať už nyní Rusové mají jakékoli odborné znalosti, nestačí to k uspokojivému dokončení tohoto programu.
