Přesně před 25 lety vyhrál Vladimir Putin své první volby. Někdejší příslušník tajné služby KGB a vystudovaný právník z Petrohradu o sobě mluví jako o „dítěti ulice“. Za svého nástupce si jej na konci 90. let vybral Boris Jelcin. Původně mu ústava dovolovala stát v čele země jen osm let, Putin ji změnil. A tak i po čtvrtstoletí stále vítá zahraniční státníky, byť se jejich počet výrazně omezil.
Vřelé přátelství dostalo Schrödera do dozorčích rad ruských firem
Vztah Vladimira Putina a někdejšího německého kancléře Gerharda Schrödera patří k nejkontroverznějším a zároveň nejbližším, které měl ruský prezident s evropským politikem. Oba se poznali už v době Schröderova kancléřství (1998-2005), kdy položili základy německo-ruské ekonomické spolupráce, zejména v energetice. Osobní sympatie mezi oběma politiky byly natolik silné, že se o nich veřejně mluvilo jako o blízkých přátelích.
Po odchodu z politiky Schröder šokoval západní veřejnost, když přijal významné posty v ruských státních energetických společnostech. Stal se například předsedou dozorčí rady plynovodu Nord Stream a později působil i v dozorčí radě energetického gigantu Rosněfť. Kvůli těmto aktivitám čelil Schröder v Německu tvrdé kritice. Některá média a politici mu vyčítali, že se stal nástrojem Putinovy geopolitické strategie a že jde o střet zájmů.
Mezi zajímavosti patří například Schröderovy narozeninové oslavy s Putinem či jejich společné večeře, při kterých se diskutovalo nejen o politice, ale také o osobních záležitostech. Schröder dokonce v roce 2004 označil Putina za "bezvadného demokrata". Schröder navíc adoptoval dvě děti z Ruska, což prohloubilo jeho osobní vazbu na tuto zemi. Dodnes je jeho blízkost k Putinovi a ruským zájmům vnímána jako citlivá kapitola německé politiky.