Kdykoliv jsem v minulosti projížděl Pokrovskem, nikdy mě nenapadlo, že jednou se z něj stane nový Bachmut. Bylo to typicky nezajímavé donbaské městečko - doly, hutě a paneláky. A taky naprosto příšerná silnice, která připomínala tankodrom. Proudily tudy kamiony se zásobami dál na východ, především na jihodoněckou frontu. Město bylo plné vojáků, kteří tady odpočívali během svých rotací.
Loni v březnu jsme se tu potkali s naším kamarádem Ivanem, který bojoval na Donbase, ale před vypuknutím války pracoval jako dělník v Česku. Seděli jsme spolu s ním a s jeho spolubojovníkem, který byl v civilu profesorem české literatury na univerzitě, na kávě v moderním obchodním centru. Vedle nás bavil velký plyšový medvěd skupinu dětí na narozeninové oslavě. Válka se zdála být daleko.
Jenže to už bylo nějaké tři týdny od pádu Andrijivky, místa vzdáleného 45 kilometrů vzdušnou čarou na východ. Andrijivka byla silně opevněným místem, s jehož pádem se Rusům otevřela cesta na východ. V srpnu 2024 byli Rusové už pouhých 16 kilometrů od města Pokrovsk. Když jsem se v létě vracel z východu, vojáci nás na check-pointech odkláněli na vedlejší silnice - stará cesta přes Pokrovsk už nebyla bezpečná. Západní média již tou dobou prorokovala brzký pád strategického města. Je začátek listopadu a město stále ještě nepadlo - i když je to pravděpodobně jen otázka dnů či týdnů.
Ruská propaganda bude pád města oslavovat jako zásadní vítězství, podobně jako oslavuje dobytí kdejaké vesnice o pěti chalupách na Donbase. Jenže jaké je to vysvědčení pro ruskou armádu? Její postup na Pokrovsk byl tak pomalý, že by se za to styděl snad i hlemýžď. Vojenský analytik Philips O'Brien spočítal, že průměrný hlemýžď se pohybuje rychlostí přibližně pět metrů za hodinu. Pokud by takový hlemýžď vyrazil 1. srpna 2024 z ruské frontové linie, měl by nyní být o nejméně 47 kilometrů dál. Rusové však za tu dobu postoupili jen o 16 kilometrů. Postupují tedy třikrát pomaleji než průměrný hlemýžď a ještě za to zaplatili ztrátou desítek tisíc vojáků.
To však situaci Ukrajinců moc neulehčuje. Město Pokrovsk je nyní obklíčeno ze tří stran a kvůli dronům s optickým vláknem, které mají dosah 20 až 30 kilometrů, jsou pod palebnou kontrolou i jediné zbývající cesty do tohoto města. Prakticky každý pokus dostat sem muže či zásoby končí útokem na zásobovací vozidla, jak dokazují videa, kterými se Rusové chlubí na sociálních sítích.
Rotace vojáků tak jsou skoro nemožné, protože jejich vozidla jsou okamžitě zasažena drony. Jakýkoliv pohyb probíhá pouze v noci, pěšky či na motocyklech a ideálně ve skrytu vegetace, která ale s postupující zimou opadá. Evakuace raněných je krajně obtížná, zásoby vojákům nejčastěji dopravují velké dopravní drony nebo dálkově řízená pozemní vozidla. Rusové samozřejmě trpí úplně stejně jako Ukrajinci, ale na rozdíl od nich mají jednu výhodu - disponují více lidmi.
Držet za takových podmínek trosky, které kdysi bývaly městem a které nyní už nemají žádnou strategickou hodnotu, nemá dlouhodobě smysl. Obrana Pokrovsku není vedená špatně, Ukrajinci tady i s menšími silami vedli poměrně úspěšný ústupový boj, ve kterém nepříteli způsobují vyšší ztráty, než mají oni sami. Ale vše jednou končí a bylo by velkou tragédií opakovat chyby z Avdijivky, Vuhledaru, Sudži a dalších míst, kde Rusové odřízli logistiku, ale ukrajinské velení navzdory tomu tvrdošíjně nechávalo vojáky na místě. Ukrajinským velením prostupuje toxická atmosféra neochoty být tím, kdo nahlásí "nahoru", že přišel o další pozici - bez ohledu na to, že se jedná o strategicky bezvýznamné postavení v bezvýchodné situaci.
Zkušený frontový velitel major Jablonski mi jednou řekl: "Nechápu to. Mohu se dnes stáhnout se všemi muži z pozice, o kterou stejně přijdu. Anebo se mohu stáhnout zítra, kdy už bude většina mužů mrtvých. Hádejte, co si zvolí průměrný ukrajinský velitel?"
Ukrajinci se poučili alespoň v jedné věci - pilně budovali záložní obranné linie. Tři jsou hotové a další dvě ve výstavbě na silnici vedoucí do Pavlohradu, jediného většího města dále na západ. Za ním už je jen Dnipro a Záporoží, čtvrté a šesté největší ukrajinské město. Rusové se ale ve svém postupu spíše stočí na sever, k posledním zbývajícím ukrajinským městům v Doněcké oblasti - čtyřměstí Kramatorsk, Slovjansk, Družkivka a Kostantinivka. Jejich dobytí a s tím dokončení obsazení Doněcké oblasti je hlavním ruským válečným cílem.
